Dolejte řediteli: Můj rok v Liberálním institutu

Není lepšího důkazu o časové náročnosti vedení malého think-tanku než to, že článek o prvním roce píšu až po roce a půl. Článek bude volnou asociací myšlenek o Liberálním institutu, liberalismu, české politice apod.

Když mi Dominik oznámil, že na pozici ředitele končí, protože odchází měnit svět do Roklenu, ptal se, jestli to chci převzít po něm. Bylo to logické, na restartu Liberálního institutu jsme pracovali společně. Mohl jsem odpovědět jedině citátem Theona Greyjoye:

Důvody jsem měl zhruba tyhle: neměl jsem zkušenosti s vedením takové organizace, nejsem Ph.D., mám práci v Bruselu a rád trollim lidi na Twitteru, což není image, jakou by měl vyzařovat představitel seriózní organizace.

Bohužel se nám rychle nepovedlo najít vhodnější oběť, tak jsem to nakonec přijal s tím, že za hlavní úkol považuju najít lepšího ředitele. Moje představy o téhle práci byly však poměrně vzdálené od reality, takže na nějaké seriózní hledání mi ani nezbyl čas.

Jde to krásně vidět i na tomhle blogu. Od doby, co ze mě udělali ředitele, nemám čas na psaní zápisků. Takže na zápisky z cest do Aspenu apod. si asi budeme muset počkat pár let. 🙁

Bohužel nemám ani moc času tvořit texty pro Liberální institut. Je spousta věcí, o kterých se dá mluvit. Propásl jsem příležitost napsat knížku o brexitu, což je téma, kde v české veřejné debatě zcela dominuje názor, že brexit je šílenost a Boris je anglický Trump. Skutečnost je totiž ta, že administrativní činnost a „reprezentace“ navenek – byť jde často jenom o odpovídání na e-maily – zabere času nepočítaně. A k tomu ještě člověk musí chodit do práce, že jo.

Přesto bych chtěl zmínit pár věcí, který jsme za tu dobu udělali. Vydali jsme Pokrok, který ještě připravoval Dominik, „oslavili“ jsme Den daňové svobody 2018 a 2019 (a udělali nový web!), uspořádali jsme dvě letní školy (opět zásluha Dominika), po neskutečných bolestech jsme vydali Lidské jednání s úplně jinou obálkou, než jsme chtěli, vydali jsme taky Misesův Liberalismus a brzo vydáme Socialismus, čímž dokončíme Misesův čistý hattrick a přesuneme se na jiné autory. Budeme vydávat Velkou čínskou kapitalistickou revoluci od Coase a Wanga a potom Svobodu volby od manželů Friedmanových.

Představili jsme taky projekty Skóre senátorů a Skóre europoslanců, Index byrokracie a uspořádali semináře o sociálních sítích, o liberalizaci železniční dopravy a o 100 letech české koruny.

Výroční cenu jsme předali Danielu Hannanovi, který už se nemůže dočkat, až přestane být europoslancem a bude se moci naplno věnovat propagaci volného obchodu ve svém think-tanku Initiative for Free Trade.

Snažíme se chodit do médií, v rozhlase jsme byli já, David Bartas a Jirka Nohejl. David dokonce zazářil i v Máte slovo na České televizi. Přehled našich vystoupení v médiích zveřejňujeme na webu (s mírným lagem).

Zhodnocení mého dosavadního působení nechávám na laskavém čtenáři, ale já mám pocit, že se nám povedlo dostat Liberální institut po malých krůčcích o kousek dál. Srovnejte činnost dnes a před třemi lety.

Co se vnitřní organizace týče, snažil jsem se a snažím se zapojit do činnosti schopný lidi, částečně se mi to daří, ale je těžké motivovat lidi k činnosti, když jim můžu dát maximálně symbolickou odměnu. Proto potřebujeme vaše příspěvky – bez nich nemůžeme existovat. Rozšiřování týmu pořád pokračuje, doufám, že budeme lepší a lepší. (A to trollení se mi snad povedlo omezit.)

Jelikož jsem bleeding-heart libertarián, začal Liberální institut pod mým vedením daleko více mluvit o tématech, o kterých dříve tolik nemluvil – jako třeba práva homosexuálů nebo práva imigrantů. Členy a příznivce národovecké strany Trikolóra to tak rozčiluje, že tvrdí, že jsem z Liberálního institutu udělal Kliniku. 🙂 Naštěstí jim se nepovedlo z ODS udělat PiS.

To je směr, který chci držet. Podle mě jsou sociální svobody důležitější než ekonomické. K čemu mi je, že se moje složená daňová kvóta snížila o jeden procentní bod, když budu viset na šibenici za to, že jsem dal napít migrantovi? Ale my na rozdíl od té Kliniky víme, že i ekonomická svoboda je důležitá a že v ekonomicky nesvobodných zemích neexistuje sociální svoboda.

Mým cílem je, abychom měli seriózní výstupy. Měli bychom citovat studie, precedenty, relevantní autority. Neblábolit antivědecky, jako když A2larm píše o ekonomice. Kde nemáme dostatečné znalosti, měli bychom pomlčet. Veřejná debata je plná lidí, kteří zaníceně debatují o věcech, jimž nerozumí. To je úkol pro politické fanoušky a neseriózní lidi, ne pro think-tank.

Proto se ani nepřikláníme k žádné konkrétní straně. Jak říkal Milton Friedman: „Naší základní funkcí je vytvářet alternativy existující politice, udržovat je naživu, dokud se politicky nemožné nestane politicky nevyhnutelným.“ Kvůli tomu není nutné být v politické straně nebo otevřeně podporovat jednu konkrétní stranu, dokonce je to škodlivé.

Namísto fangličkaření a fandění jedné straně je z pohledu přátel svobody lepší přemýšlet o politice bayesovsky. Až na naprosté výjimky platí pro všechny politiky a všechny strany to, že existují věci, na kterých se s nimi shodneme, a věci, na kterých se s nimi neshodneme – u tyranských stran je shod přirozeně méně, u těch liberálních stran více. Jeden příklad za všechny: Radka Maxová, dříve poslankyně za ANO, byla předkladatelkou zákona o homosexuálních sňatcích. Jsem přesvědčen, že jedním z úkolů think-tanku, jako je ten náš, je hledat „vítězné koalice“ na jednotlivá témata jak mezi občany, tak mezi politiky a snažit se tato témata prosazovat.

Johan Norberg nás v knize Pokrok učí, že máme být optimisty. Je důležité mít tuto knihu na paměti, když člověk čte denní zprávy z politiky. Jinak by snad musel propadnout zoufalství.

Avšak optimistický pokrok se neodehraje sám od sebe. Proto potřebujeme vaši podporu.

Díky, že jste s námi!