Day 11, Saturday Aug 12
Dnes se nestalo vůbec nic zajímavého. Máchys, kterej se šel večer odreagovat, tvrdí, že vítězka Hardmana se posléze líbala s každym v baru. Dotázán, proč se s ní sám nelíbal, odpověděl Máchys, že je to děvka a to že se mu nelíbí. Nevim, nevim, děvky podle mě vypadaj jinak.
Jinak se toho dnešní den moc nestalo. S Milanem jsme se odhodlali vyzkoušet údajně pomalé londýnské metro. Odhodlali jsme se jet na Highbury, kde jsme už onehdá byli (nezapomeňte na spaní za keřem). Jenže tentokráte jsme nejeli na Highbury spát, ale podívat se na stadiony Arsenalu. Máchys tvrdí, že Highbury je chudinská čtvrť, ale že by se angličtí chudáci poznali podle bavoráků v kůži, to se mi nechce věřit.
Takže abych se vyjádřil k pomluvám, jež o Londýně a Anglii všeobecně kolují.
V Anglii je furt hnusně a furt tam prší. Během našeho pobytu bylo hnusně a hustě pršelo jeden jediný den, ale to už jsme byli na cestě domů a okukovali bílé skály doverské. Ale pohled, na kterém bylo vyfocený zmoklý sklo a na něm nápis prstem „I went to London and it rained“ se mi fakt líbil. Kdyby to byla pravda, hned bych si ho koupil.
V Anglii majó hnusný holky. Je to asi stejná zpráva, jako že mezi Déčákama nejsou hezký kluci. Z hezkých anglických dívek bych jmenoval především Hermionu a Kate Beckinsale
V Londýně je bordel. Des stimmt.
V Londýně žije spousta různých lidí poklidně vedle sebe. Kec jak vidle. Muslimové tam dělaj takovej bordel, jakej neměli ještě ani na Stříbrný, když tam přijede Brodyho parta.
V Londýně je pomalý metro. Není. Je rychlý jak něco hodně rychlýho. Akorát na rozdíl od Prahy, jsou zde stanice dost od sebe.
V hostelech se krade. Byl jsem ve dvou hostelech, v jednom nás spalo 16 a v druhym 12. Ani jednou jsem neměl pocit, že by mi někdo něco chtěl krást nebo se mi chtěl hrabat v trenkách (teda když si odmyslim Máchysovo počínání). Nepotkal jsem tam ani jednoho nepříjemného člověka, samý lidi, co byli, jak se dneska říká, totálně v pohodě. Musim říct, že tohle mě velmi příjemně překvapilo.
Nevim, kdy se stalo tohle, protože to v mých zápiscích nějak chybí. Napíšu to ale semka. Na pokoji jsme měli nějakýho snědýho kluka. Ne, teď jsem nemyslel sebe, ale jinýho. Myslel jsem si o něm, že neumí anglicky, protože namísto pozdravu vždycky vydal nějaký neartikulovaný skřek. Najednou v něm Máchys probudil Američana, který nám nabídl vodku, kterou později Máchys celou sám votočil. Taky jsme se dozvěděli, že jeho bejvalka (toho Američana) má velký tits, a proto dostává velký tips. Prej 30 táců ročně. Pro něj je to ale málo. Prej má totiž dva businessy — vlasovej a autovej. A vynáší mu to 70 táců ročně. Do tohodle businessování se pustil poté, co po vejšce napsal „this dick book“ (anglicky to sice má bejt thick, ale pokaždý jsem mu rozuměl dick), šel s ní do banky a tam mu pujčili na ty dva businessy sto litrů, který splatí během sedmi let. No, nemilovali byste takovou zem?
Dnešním dnem jsem také okusil fish and chips. Měl jsem zprávy, že obojí je nevalné chuti, ale já si docela pochutnal. Akorát to bylo nějak moc suchý a ke konci mě to málem udusilo :).
Day 12, Sunday Aug 13
Na dnešní den jsme naplánovali poslední Generator Breakfast (tohle slovo mimochodem neznamená rychlou přestávku, ale konec půstu) a návštěvu Hyde Park Speakers’ Corneru. Později k tomu byla ještě přiřazena návštěva Abbey Road (pravověrní fanoušci vědí proč).
V odpoledních hodinách jsme se tedy vydali na cestu. Bohužel jsme šli tuším po Piccadilly, kde vystavují svá díla různí zevlové. U jednoho z nich jsme byli asi hodinu a Máchys si tam koupil Pána prstenů. Nejhorší ze všech zevlů tam měl obrázky s Bushem a hesly jako „Bombing for peace is like fucking for virginity.“ Přemýšlel jsem, zda mám toto heslo zařadit do své včerejší slohovky, ale upustil jsem od toho :).
Mimochodem, nevim, jestli jsem o tom mluvil, ale v Hyde Parku je obří zlatá socha Alberta. Na poslední hodině angličtiny jsem se dozvěděl, co to bylo za typana. Prej to byl manžel panny Viktorky. Ale jestli ta ženská byla fakt panna, jak se říká, tak nám tu vyvstávají zajímavé otázky…
Na té samé hodině jsem se dozvědíl i původ slova Albion, ale to vysvětlim až další den, to se bude hodit víc.
Dorazili jsme na řečnickej plácek, kde jsem okažmitě uzřel, že jsem byl podveden. Bylo mi řečeno, že je tam nějaká vyvýšená plocha, takže řečníci si můžou plácat játra o čem chcou, protože nejsou na britskej půdě. Těšil jsem se, že tam přindu a řeknu: „R-E-S-T-E-C-P! We must restecp each otha!“ Tůdle, nůdle. Nic takovýho tam není, je to pěkná kachna. Každej řečník si s sebou akorát donese něco, na čem jde přes dav svých posluchačů vidět. S britskou půdou to nemá nic společnýho. O tom, co jsme v Hyde Parku zažili bude specielní londýnská příloha (už třetí).
Odtud jsme se vypravili na Abbey Road, kde jsme pozdravili Brouky, na přechodu nafotili nějaký akční fotky a zas šli. Cestou jsme vylezli na Primrose Hill, kde jsme udělali krátkej blick na Londýn a zase jsme zalezli do Generatoru. Zakončení anglické mise si žádalo anglické pivo, takže jsme se vydali k Huse na Carlsberg. Taky jsme museli vyzkoušet anglickou zvyklost — pití piva na stojáka před putykou. A musim říct, že se mi to líbí. Není tam smrad a myslim, že tam nebude ani takovej hluk. Navíc je to děsně poetický. U Husy pracuje za barem Češka a tvrdila, že jsou anglický piva hnusný. Což odmítám. Navíc je v pintě víc než v půllitru.
A pak jsme šli spát.