Doktrína potravinové soběstačnosti (“Každá země se musí uživit sama, bez dovozu potravin.”) je píčovina tak bezbřehá, že se jí vysměju kdykoliv, se k tomu naskytne příležitost. Ta příležitost se mi naskytla i v bakalářce. Dnes jsem narazil na vynikající názor na tuto věc:
Kdybychom byli odkázáni na jídlo, které se vyprodukuje jen u nás, pak by většina těch, co by přežili, trpěla kretenismem.
Naše příroda je tak chudá ně některé minerály, zejména sloučeniny jódu a biologicky využitelného lithia, že si takovou blbost nemůžeme vůbec dovolit.
Ani ekoteroristům od Dětí Země a Hnutí Duha bych to nedal jako trest, a to je hodně moc nenávidím.
-čtenář Milan, komentáře u Pinuse
To bychom pak mohli taky zavést rovnou doktrínu třeba v ropný soběstačnosti, úplně stejnej princip, úplně stejná píčovina :)
Matně si vzpomínám, že než se začala, jódovat sůl, byla u nás struma rozšířená hlavně v horských oblastech. Nevím, kde obyvatelé nížin jód brali.
Vzhledem k tomu, že potraviny se nedovážely od nepaměti a plná kreténů česká kotlina nebyla, neviděla bych to tak černě. Jen je to ekonomicky neefektivní.
Zdenis: No já myslim, že to je ještě trochu větší píčovina než s tou ropou.
r1: Též ne.
An.: A to mluvíš přesně o jakym století? :)