Těžko byste hledali většího klausovce, než jsem já. Považuju Václava Klause za instrumentálního hráče hned v několika zásadních otázkách politicko-ekonomické transformace 90. let, politického génia a mimořádně sečtělého intelektuála.
Ve třech životech Václava Klause – předpolitickém, politickém a post-politickém – považuju ten politický za velmi úspěšný a ten post-politický za kolosální sérii vlastních gólů.
Václav Klaus podle mého názoru sehrál velkou nebo zásadní úlohu v celé řadě politických úspěchů a z toho důvodu jsem k němu choval (a v jistém smyslu asi vždycky budu chovat) velký respekt a nechuť jej kritizovat. Avšak po odchodu z prezidentské funkce to s ním jde z kopce. Mohl bych samozřejmě nadále zůstat pouze u příležitostných úšklebků (a klausovského zdvihání obočí), ale mám za to, že je vhodné si to sesumírovat – byť jenom sám pro sebe.
Jak si nepamatuji, že bych s Václavem Klausem nesouhlasil v době, kdy byl na Hradě, mám velké obtíže vzpomenout si, kdy jsem s ním souhlasil od chvíle, kdy z Hradu odešel. Je to dáno i tématy. Zatímco prezident Klaus často mluvil o ekonomických otázkách, exprezident Klaus se soustředí spíše na jiná témata.
Ale nejde pouze o výběr témat. Těžko pochopit, proč prezident Klaus vydá v roce 2008 jako spoluautor knihu Makroekonomická fakta české transformace, kde – zcela korektně – píše: “Podstřelení inflačního cíle rozhodně neznamená ‘splnění inflačního cíle na 110 %’.” (s. 126, pozn. pod čarou 41), ale v roce 2013 už napíše takovýhle pataekonomický text, kde říká: “Argumentace vedení ČNB (nebo snad jen většiny z tohoto vedení) byla primárně založena na tom, že si ČNB zvolila inflační cíl ve výši 2 % a že jsme jim tento cíl my, to jest subjekty české ekonomiky, svým ekonomickým chováním neumožňovali splnit. Je třeba říci, že to byl jejich cíl, nikoli náš. Ve svém každodenním rozhodování v roli výrobců, spotřebitelů (ale i spořitelů), investorů, vývozců a dovozců my žádný inflační cíl nemáme.” Že Václav Klaus nemá inflační cíl, nám neříká nic o finančních plánech firem s miliardovými obraty a desítkami tisíc zaměstnanců. Že by Václav Klaus zapomněl během pěti let ekonomickou teorii?
Když čte člověk dál, musí mu vypadnout oči z důlků: Mne navíc zaujala ona dvě procenta. “Proč zrovna toto číslo? Proč ne 1 %, nebo 3 % nebo jakákoli jiná hodnota? V každém případě je to znehodnocování peněz. Zaujalo mne to i proto, že jsme se v posledních letech se stejným číslem setkávali i v úplně jiném kontextu a měli jsme pocit stejné svévolnosti a stejného voluntarismu těch, kteří také hodnotu 2 propagovali. Věřící v ideologii či náboženství globálního oteplování, resp. abych to upřesnil, v doktrínu lidmi způsobeného globálního oteplování (a hlavně je „reprezentující“ politikové a někteří zaprodaní vědci) v jednu chvíli přišli na myšlenku, že by mělo být „povoleno“ – nikomu jinému než přírodě – aby její globální teplota vzrostla během 21. století o dva stupně!“
Vyzývám kohokoliv, kdo by našel vstřícnou interpretaci toho textu. Jak souvisí dvoustupňové oteplování a dvouprocentní inflační cíl, na to nelze odpovědět. (Kdyby se Václav Klaus obtěžoval jít na web ČNB, zjistil by, že jím navrhované 1 % nebo 3 % jsou toleranční pásmo. True story.)
Dalším tématem, kde dřív mluvil Václav Klaus zcela samozřejmě velmi rozumně, a dnes velmi špatně argumentuje se slaměnými panáky, je liberální demokracie. V roce 2002 vydal knihu Občan a obrana jeho státu (pdf), kde píše:
Komunitarismus – jak já ho vidím – představuje novou verzi starého neliberálního pohledu na společnost, znamená posun od tradiční liberální demokracie k novým formám kolektivismu, znamená romantický sen a konstruktivistický pokus uplatnit morální systém malé, přehledné skupiny lidí (face-to-face group) ve velké anonymní společnosti, znamená nový pokus o integraci lidské společnosti
prostřednictvím její reorganizace na mikroúrovni. (s. 20, očištěno o vnitřní citace)
[…]
Je žádoucí elementární shoda na pravidlech hry v politice a na hodnotách liberální demokracie (občanská a politická práva, princip zastoupení, princip většinového rozhodování apod.), nikoli však na konkrétních politikách. (s. 72, zvýraznění moje)
[…]
Západní liberální demokracie stojí a padá na úctě k individuální svobodě a občanským právům a ty komunistická ideologie nepřípustně popírá. (s. 179)
Avšak v roce 2018 vydává Manifest IVK: Obrana demokracie před liberální demokracií. Nejvstřícnější interpretace, kterou lze nalézt, je, že Václavu Klausovi et al. vadí, že se do pojmu liberální demokracie snaží lobbistické skupiny vměstnat čím dál více práv, která Václav Klaus jako práva neuznává (často správně), čímž chtějí posunout Overtonovo okno tak, aby oponenti těchto práv byli ze hry. Proč v tom případě nehájí Václav Klaus liberální demokracii před liberální demokracií, ale vylévá s vaničkou i dítě, nad tím nelze než kroutit hlavou.
Popřít svá slova však dokázal Václav Klaus i mnohem rychleji než v rozmezí pěti nebo šestnácti let. Jak informuje Echo24:
„Donald Trump symbolizuje naprosté zoufalství a beznaděj republikánské strany v USA, což předvedla v řadě předchozích prezidentských voleb a tohle je úplně symbolický výraz toho všeho,“ uvedl Klaus v rozhovoru pro březnové [2016] vysílání pořadu 168 hodin v České televizi.
V červenci 2016 pak v rozhovoru pro týdeník Echo uvedl: “Že by Trump byl můj šálek čaje, ode mně nikdo nemůže očekávat.”
Avšak v listopadu už eponymní Institut Václava Klause křepčil a oslavoval: “Výsledek amerických prezidentských voleb vítáme. Jsme přesvědčeni, že je to dobře pro Ameriku, pro Evropu a celý Západ, i pro Českou republiku. Je to dobře pro celý svět. Troufáme si říci, že v amerických prezidentských volbách zvítězil i Institut Václava Klause a jsme na to pyšní.”
Chápete to?
V onom červencovém rozhovoru pro týdeník Echo navíc Václav Klaus říká: “Jenom jednu věc bych si troufl říci. Trump je nesmírně podceňován. On podle mého velmi dobře ví, že teď je volební kampaň, a hraje svou roli v kampani. Já jsem přesvědčen, že do té role se Trump dnes vědomě stylizuje, trivializuje problémy, aby oslovil určitou část veřejnosti. Jsem stoprocentně přesvědčen, že ve chvíli, kdy by byl zvolen, převlékne kabát, přehodí roli, a začne se chovat úplně jinak. Je to jako když herec Národního divadla jeden den hraje Jiráskovu Lucernu a druhý den nějaké moderní drama.”
Už tehdy jsem si u toho klausovsky ťukal na čelo, protože muselo být naprosto jasné každému, že Trump nic nehraje. Ale po čtyřech letech Trumpa bych se – tentokrát po palinovsku – zeptal: How’s that workin’ out for ya?
Podobných věcí bychom zřejmě našli mnohem více, ale byl jsem donucen přestat číst publikace Václava Klause. Nejde o to, že bych s ním přestal souhlasit, jde o to, že se z legitimních názorů přesunuli do konspirací, hoaxů a fake news. O čemž svědčí např. to, že ve svých materiálech nechají publikovat “sociologa” Petra Hampla, mašíbla na slovo vzatého.
Nejenom ale, že ho nechali publikovat. Ze zdrojů na Facebooku, jejichž zpětným hledáním bych však ztratil příliš mnoho času, jsem se dozvěděl, že mašíbly Petra Hampla a Františka Matějku začali dokonce zvát na Rozmluvy na Hanspaulce. (Jedněch jsem se kdysi sám účastnil, považoval jsem to za čest.) Rozmluvy na Hanspaulce, jak jsem pochopil, mají sloužit k tříbení názorů Václava Klause a analytiků IVK za účasti širšího okruhu spřátelených osob. Pokud ale na taková setkání zvete mentálně nemocné, nesečtělé a veskrze nerozumné lidi, nemohou se vaše názory tříbit žádoucím směrem.
Nevidím příliš dobře do systému práce IVK a VK samotného. Zdá se mi, že zde ale leží aspoň část Klausova intelektuálního sešupu po odchodu z Hradu (a tím pádem politiky). Jednak přestal být jak externě, tak interně – svým vlastním pocitem – vázán politikou, vážností a důstojností politické funkce. Jednak se mu zmenšil rozpočet na kvalitní tým – a tým, který k lídrovi pustí Hampla s Matějkou je z definice zcela nekvalitní a nekompetentní – a zřejmě tak zůstala pouze hrstka nejbližších, která evidentně není schopna nebo ochotna vymezit se byť proti těm nejšílenějším věcem, které se v myšlenkové továrně na Hanspaulce vyrobí.
Za trojici nejnesmyslnějších výroků z posledních let bych označil:
1) Konspirační nápady ohledně imigrace. A to ať už, co se týče soukromých firem: “Chtěl jsem napsat, jak mne zlobí, že velké mezinárodní firmy, včetně provozovatele této lodi, provozují multikulturalismus v praxi – každý číšník a číšnice je z jiné země a jiného světadílu. Večer se mi zdálo, že dominují Filipínci, Indové, Malajci, pak mne oslovila Slovenka a když píši tyto řádky, Ruska. Víno mi teď nalévá Srbka Katarina. Já v tom vidím záměr kosmopolitů – hranice mezi státy a národy co nejvíce zlikvidovat.“
Nebo, co se týče představitelů Evropské unie: “The European elites understood that to succeed in their ambition to get rid of the nation-states and to create a State of Europe (and a European Nation) they have to dissolve the old existing nations by mixing them with migrants from all over the world.” (zvýraznění původní)
To je argumentace ve smyslu, že zebry chtějí zničit národní stát nerespektováním tulipánů. Když byl ještě Václav Klaus profesorem ekonomie, s tímto novým alt-right demagogem Klausem by se vypořádal jedna báseň.
2) Co se pandemie týče, jede IVK už otevřené hoaxy, antimatematické a antivědecké dezinformace. Dříve za sebe aspoň posílali Hampla s Hájkem, teď už se za to nestydí samotní pánové Weigl a Klaus.
Poznatek Václava Klause, že: “Rouškaři jsou samozřejmě lidi, kteří jsou vítači migrantů, rouškaři jsou lidi, kteří si přejí posilu Evropské unie a rychlé přijetí eura, já bych viděl řadu takových doplňujících charakteristik,” je zřejmě zase průlomem v oblasti statistiky, neboť spokojenost s členstvím v EU vyjadřuje kolem 50 % lidí, euro chce přijmout pod 25 % lidí, podpora přijímání uprchlíků je na mizerných 15 %. Jak z těchto velmi různých skupin dokázal Václav Klaus sestavit jednotnou kohortu “rouškařů”, to je zřejmě tajný recept šéfkuchaře. Nota bene, když roušky podporuje poměrně jasná většina lidí.
3) Aby Václav Klaus všemu nasadil korunu, rozjíždí dokonce hoaxy, které jsou příliš moc i na Fox News.
To všechno mě velmi mrzí. Ať už si totiž Barack Obama myslí, co chce, Václav Klaus byl instrumentálním hráčem při úspěších, jako byla transformace socialistické ekonomiky na kapitalistickou (včetně privatizace), transformace komunistické diktatury na – ano – liberální demokracii, etablování politického systému s politickými stranami, etablování občanské (ne partikularistické) pravicové strany s velmi silným liberálním křídlem, etablování klasického liberalismu, liberálního euroskepticismu nebo rakouské ekonomické školy do českého diskursu.
A to i přes to, že klasického liberalismu se vposled vzdal pro (lehký?) alt-right a liberálního euroskepticismu pro nacionální a konspirační. Dobré instituce a myšlenky jsou důležitější a trvanlivější než lidé. A tak instituce spoluzaložené Václavem Klausem, jako jsou liberální demokracie, kapitalismus nebo ODS, stejně tak jako dobré myšlenky, které spolupomohl rozšířit, jako ty výše jmenované, přežily a přežijí jeho smutné odcházení.
Že se Václav Klaus rozhodl pošpinit a pošlapat svůj odkaz a jeho asistenti mu v tom nebyli ochotni zabránit, naopak jej v tom podporují, je taktéž smutné. Ale je to Klausův odkaz, a my tak můžeme sice krčit rameny, ale více nezmůžeme.
