Štědrej den v Haikou

Ráno jsem se probuudil a šel jsem se najíst, ale zaměstnankyně hostelu Eva mi řekla, že prej v půl dvanáctý bude oběd, protože jinej zaměstnanec má narozeniny. No tak jsem si došel koupit jenom zmrzlinu a nějaký drobnostě. A že teda počkám na ten oběd.

Čekám, čekám… a oběd furt nikde. Nakonec jsem se dočkal, i když jsem myslel, že mezitim pojdu hlady. K obědu byla samozřejmě rejže. A k tomu nějaký maso (samozřejmě s kostma) a kuřecí polívka (samozřejmě s kostma i pařátama a dalšíma dobrůtkama).

Mám tradici, že na Štědrej den chodim hrát hokej na zamrzlej Rychnovák (to je takovej kačák za rodnou vsí). To jsem samozřejmě nemoh dodržet, protože jednak v Číně nemám ani jednu brusel, jednak bych neměl s kym / proti komu hrát a jednak moře nezamrzá, viď.

Takže jsem musel vodu ve skupenství pevném nahradit vodou ve skupenství tekutém. A rybník mořem. A brusle plavkama. Ovšem hostel jest od moře poměrně vzdálen. Takže jsem musel vzít kolo. Dali mi k dispozici jakýsi dámský bicykl s krutě krátkou sedlovkou, takže jsem na tom musel jet jako paní starostová. A to prosim v čínskym provozu, což samo o sobě je očistec.

Zakoupil jsem mapu města v čínském jazyce (jinou neměli) a jel jsem. Plán zněl jasně. Na kruháči se dám doprava a jsem u moře. Moje představivost je ovšem příliš malá na to, aby jakoukoliv z těch křižovatek, kde uprostřed je přes cestu vlnitej plech, označila jako kruháč, takže jsem to přejel.

Naprostou náhodou jsem se však octnul zpátky na správný trase a po nehoráznym utrpení jsem se dostal na pláž. Nebyla to sice žádná Copacabana, nebyly tam prodejci kokosů, swatchek, vřískající parchanti stavějící hrady ani frndičky nahoře bez, ale štědrovečernímu koni na zuby nekoukej, nebo jak se to říká.

Palmy na pláži

Byli tam akorát surfeři (většinou nějakej dorost), jejich dozor v zimních bundách a asi tři otužilci. A já. Svlík jsem se do plavek, skočil do vody a zjistil, že je teplá. Tak co zas všichni máte? Chvilku jsem zaploval, vylez ven, a protože foukal velkej vítra, byl jsem hned suchej. A zima mi nebyla ani náhodou.

Chtěl jsem si koupit pivo, ale žádný jsem nenašel, tak jsem si koupil aspoň bambus. Po chvilce jsem si šel zase zaplavat, ale pak jsem se bál, že když se neodhodlám k rychlýmu odjezdu, tak se setmí a hostel už nikdy nenajdu.

Hostel jsem našel, ale bylo to teda zas dobrodružství. Jezdit po čínskejch silnicích na kole — to chce prostě kumšt.

Večer pokračovala brzdej párty, takže jsem sněd asi půl narozeninovýho koláče, protože ho nikdo nechtěl. Vypil nějaký pivo a konečně okoštoval baijiu, specielní čínskej dring.

Pak jsem ještě doposílal poslední vánoční zprávy a šel jsem spát.

圣诞快乐!