Tag: život

Při jarním tahu na rozmožiště dochází na řadě míst ke značnému úhynu obojživelníků pod koly aut. Jedná se o lokality, kde tito živočichové musejí při cestě k nezbytné vodní ploše překonat frekventovaný úsek silnice.

Které z následujících tvrzení vyplývá z uvedeného textu?

(A) Obojživelníci často hynou pod koly aut, a to stejnoměrně po celý rok.
(B) Obojživelníci potřebují k rozmnožování vodní plochu.
(C) Živočichové musejí při cestě za potravou překonávat frekventované úseky silnice.
(D) Obojživelníci často na jaře hynou pod koly aut, a to tam, kde nemají vhodnou vodní plochu.
(E) Žádná z možností (A) až (D) z textu nevyplývá.

Správná odpověď: B Continue reading “Výroková logika”

Dva propadáky ve dvou dnech. To tu fakt ještě nebylo. Dneska přespolák (napíšu o něm hned, jak bude chvilku času, chvilku místa), zejtra bajky. Je to muj poslední závod na gympl v mém rodém městě, takže by to chtělo udělat nějaké veselé číslo. Každopádně jistim zadní pozice. No a série se nesmí přerušit ani v sobotu na přijímačkách. Divnej tejden.

A: Drž hubu, tebe vyhodili za to, že jsi stál na přechodu.
B: Podle mě se to smí.
A: Nesmí.
B: Ale já přece nemůžu vědět, že se tam zastaví provoz.
A: Tam prostě smí jenom dvě auta, chápeš to?
B: Chápeš, že nemůžu vědět, že se na tý křžovatce zastaví provoz, když tam nevidim?
A: Tam vidíš krásně, když jedeš z kopce.
B: Jsem jel do kopce.
A: Vidíš tam parádně.
B: Spousta křižovatek se ani nedá projet, aniž bys zastavil na přechodu. Jednu takovou máme u chráněnejch dílen. Kromě toho měli chodci v tu dobu červenou.
A: Na přechodu se nesmí stát!
B: Podle mě se to smí.
(opakuje se asi deset minut)
A: Podle komisaře a všech lidí se to nesmí, ale podle tebe se to smí. (kolektiv kroutí hlavou a i jinými prostředky dává najevo, že to je přece jasný, že na přechodu se nesmí stát)
B: Ještě jsi neřek ani jeden argument a na moje argumenty říkáš furt to samý dokola.
C: To ty děláš jindy taky.

A je to!

Zápisníku, jsou to divný lidi. Doufám, že si tímhle na sebe vysloužíme aspoň tři žaloby. Jdem na to.

Komentář: #13: Asi to vyznělo málo jasně, ale 2000 měsíčně za web, který nefunguje (100%), je pěkná pálka. A to jsem ani nemluvil o grafice za 2000 v časopise, kde na fotkách nejde nic vidět.

---

Komentář: MK: > #13: Ahoj, můžeš mi prosím napsat co přesně na webu nefunguje? (mailová adresa)
Díky.

---

Continue reading “Říkalo si MK a rádo provádělo egomasturbaci”

Dobrý den,

chtěl bych se zeptat, zda nejlepším výsledkem rozumíte celkový přepočtený percentil z jednoho termínu, nebo zda sestavíte konečný přepočtený percentil podle nejlepších výsledků jednotlivých částí OSP. Continue reading “Jak odpovídá blbec”

Prakticky všechny moje představy vzaly zasvý. Kromě představy, že jsem takovej skiller a kinger, že se s tim nakonec nějak poperu a zvládnu to.

Pro začátek okomentuju témata, která se mi zdají všechna ultrablbá.

1. “Umělecké dílo je nejvlastnějším projevem lidské duše.” (Ch. Baudelaire)
Volný slohový útvar — úvaha, esej, popř. výklad se subjektivními rysy Continue reading “O maturitní slohovce”

Už dlouho jsem na blozísek nenapsal žádný zážitek s mým oblíbeným pedagogem, takže to napravíme.

Sedím v lavici a nekoukám směrem před sebe, ale do strany. Zuzka na mě volá, tak zvednu hlavu a co nevidím. Učitel má nataženou ruku a beze slova mi papíry odbobně jako svini pomeje podává. U něj žádné novum. Zeptejte se, na jaké straně se čte, dostanete odpověď, že 8. kapitola. Zeptejte se, do jaké třídy se máte přesunout, budete odkázán na nápis na tabuli ve vedlejší místnosti. V podtónu vždy slyšíte dovětek: “Ty mrzká nulo.” Continue reading “Učitel, můj vzor”

Včera jsem byl s dějepisným seminářem na školním výletě v Terezíně. Několik lidí se mě zeptalo, jestli se mi líbilo. Neuměl jsem odpovědět. Výlet to byl povedený, ale na takovém místě se vám přece nemůže líbit… Obrázky 14letých a menších dětí, většinou příroda — touha po svobodě — nebo naopak temné motivy, a u nich napsáno buď přežil/a, nebo datum a Osvětim… brrr

Celý den jsem myslel na tuto báseň:

Any man’s death diminishes me, because I am involved in mankind; and therefore never send to know for whom the bell tolls; it tolls for thee.
~ John Donne

Smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem součástí lidstva. A proto se nikdy neodvažuj ptát, komu zvoní ta hrana. Zvoní tobě. ~ John Donne

Po dlouhé době jsem jel na kole ve větším provozu. Dva idioti mě vytroubili, že mi z toho strachy cvakal zadek, pět hovad mi málem způsobilo újmu na zdraví, když projeli ve vzdálenosti menší než 10 cm od mé levé nohy. Spousta jich předjíždí na vyloženě nebezpečných místech. Na přechodu se nikdo nedívá. On měl na přechodu absolutní přednost, pani!

Ti lidé na to doplatí. Přesně podle Darwina.

Naše seznámení bylo rozpačitější než by se z následujícího příběhu mohlo zdát. Proběhlo to poslední dubnového večera, kdy se u nás již tradičně oslavuje pálení čarodějnic.

Při této příležitosti se k velkému ohni sleze velké množství mužů a žen, chlapců a dívek, skleniček a lahví. V lahvích bývá kdeco, pivem počínaje a džusem konče. Pouze skleničky byly vposled nahrazeny plastovými kelímky. A zde se to stalo.

Přišlo to nečekaně. Stáli jsme v objetí a ukrývali rozpaky jeden nad druhým. Bylo to poprvé pro nás oba. Přisunul jsem si svůj protějšek blíže k ústům a, i když jsem cítil rozpaky, ochutnal jsem. Ta hořká chuť mě zaskočila. Můj první plastový kelímek piva v životě. Jsa zaskočen tou nečekanou hořkostí, nebyl jsem v první chvíli schopen jakkoliv reagovat. Záhy jsem však neméně rozpačitě, zato s velkým odhodláním, polkl další doušek. A další a další. Continue reading “Ukrejvám rozpaky, / ty taky, já taky, / ukrejváme je oba…”