28.-30. června 2011
Jak známo, letošní léto mám strávit v Jůesej. Opět jsem si objednal lety z Vídně s tim, že tentokrát mi teda ta návštěva Vídně už musí vyjít.
Semestr mě zaměstnával až do poslední chvíle, takže jsem neměl moc času ani chuti hledat ve Vídni ubytování. Když jsem pak poslal žádosti o couchsurfing, dostal jsem několik odpovědí typu “hrozně ráda bych tě ubytovala, ale mám zkoušky / nejsem ve Vídni / něco takovýho”.
Pomalu jsem se s návštěvou Vídně začínal loučit a spřádal jsem různý nouzový plány. Když jsem šel v pondělí na prohlídku bytu a někdy v půl jedenáctý večer jsem se vrátil, viděl jsem, že mě přece jenom jedna couchsurferka ubytuje na obě noci.
A začal shon…
Musel jsem si zabalit, koupit novej mobil (protože starej je na reklamaci) a zkrátka zařídit docela dost věcí na to, že mi autobus jel už druhej den ve 12:30. Mj. jsem si v tom shonu zapomněl sbalit věci na holení, takže jsem si je musel koupit ve Vídni znova (už asi podvacátý).
Dobrá věc se podařila, nastoupil jsem do autobusu směr Brno-Vídeň a pokoušel se číst, co mi rozkázal předseda. :)
V Brně byla 15minutová přestávka, kterou jsem využil na to, abych se v KFC zbavil skoro všech českejch mincí. Do Vídně na Praterstern jsme dorazili někdy v půl šestý. Se svojí hostitelkou jsem se měl setkat v osm na stanici Schottentor.
Na stanici Praterstern (aspoň na tom vchodu, kde jsem byl já) ovšem neni nikde žádnej přehlednej plánek, takže jsem nemoh najít, kam mám jet. Moje androidí aplikace hlásila, že ve Vídni žádná taková stanice neni. No kurwa! Hostitelka mi zakázala, abych jí psal smsky, takže jsem jí musel zavolat.
Ukázalo se, že v androidí aplikaci je překlep, takže jsem tu stanici nemoh najít. Zabít do hlavy.
Dojel jsem do stanice (nejdřív jsem jí přejel :) ) a uvelebil se v parku Sigmunda Freuda. Pak mě to přestalo bavit, šel jsem si koupit pití a prošel se po okolí. Objevil jsem mimochodem ředitelství OPECu.
Před osmou jsem se přemístil do stanice a čekal jsem na lavičce, kdo si mě vyzvedne. Přišla sympatická holka a týpek-matfyzák. První dojem nelhal, týpek byl student matematiky z Litvy, kterej taky šel na couchsurfing. Dojeli jsme do stanice Gasometer, shodili bágly a vymejšleli, co dál.
Ulice i stanice tady ve Vídni maj fakt špekovní názvy. U mě osobně vyhrála stanice Schlachthausgasse (něco jako Jateční ulička) a ulice Stock-im-Eisen-Platz. A metro tady jezdí strašně pomalu, to se snad ani nedá nazvat metrem.
Večer jsme zašli do nějaký biokavárny, kde jsem si dal nějaký nebio-pivo. Trochu drahý na muj vkus (3,30 €), ale co se dalo dělat, viď.
Litevec Albertas hned druhej den ráno pokračoval ve svym tripu, shodou okolností na Slovinsko, odkud pocházela naše hostitelka. Byl jsem rád, že zmiznul, protože byl celkem matfyzáckej a celkem otravnej. Komentoval úplně všechno.
Anka, moje hostitelka, se mě pak ujala a celkem dost dlouho mě provázela po hlavních atrakcích z Vídně. Pak se musela jít učit básničky na zkoušku z ruštiny. :) Takže jsem zamířil na Schönbrunn. Asi jsem o něm měl zkreslený představy, protože je fakt schön, aneb schee, jak říkáme my Bavoráci. :cool:
Ale slunce tam pražilo jak blázen. Myslel jsem, že v tom hicu ani nedondu k tomu zámku…
Pak jsem se ještě prošel nad Dunajem po mostě, dal jsem si döner u Turka, koupil jsem si ty věci na holení a jel jsem zpátky. Anka bydlí jakožto studentka na koleji. A ta kolej je připojená na nákupní centrum. Nic takovýho jsem ještě neviděl. :)
Sice jsem měl v úmyslu ještě někam zajít třeba na pivo, ale nejdřív jsem kecal s Ankou, ta se pak zas šla šprtat básničky a já jsem padnul velmi brzo únavou. Ráno mě dovezla na nejlevnější způsob dopravy na letiště, což byl jakejsi příměstskej vlak za 3,60 €.
Tak jsme se rozloučili a na mě čekala cesta do Nového světa…