Na ČRo o svobodě slova – rozvinutí argumentů

Byl jsem hostem na ČRo Plus v debatě o svobodě slova. Mojí oponentkou byla Apolena Rychlíková z A2larmu. Záznam debaty:

Jelikož na debatu bylo málo času, nebyla možnost argumenty rozvinout. Proto píšu tenhle článek, abych se pokusil svoje výroky zasadit do patřičného kontextu. (Můj článek pro Laissez Faire na totožné téma z roku 2015 »)

Řekl jsem: “Proces s Geertem Wildersem je kontraproduktivní. […] Povede to jenom k tomu, že bude populárnější ve volební kampani.” To není nic překvapivého ani rozporuplného. Málo známým faktem ale je, že stíhání za hlásané názory zpopularizovalo nacisty. Jak píše Bohumír Žídek:

Domněnka, že Výmarská republika neomezovala svobodu projevu, což vyústilo v holokaust, je od základu chybná.

Nelze popřít, že nacistická propaganda byla nenávistná vůči Židům. Ani že nacismus u moci znamenal nejprve diskriminační opatření proti Židům a pogromy a později šoa. Není ale pravda, že ve Výmarské republice panovala neomezená svoboda projevu, kterou nacisté zneužili.

Naopak. Julius Streicher, vydavatel štvavého plátku Der Stürmer, byl dvakrát odsouzen k trestu odnětí svobody. A díky tomu vyrostl z neznámé a okrajové figurky v celostátně známého bojovníka za svoji pravdu a mučedníka.

Medializované soudní procesy Streicherovi a dalším nacistům umožnily šířit antisemitské výroky k publiku mnohem většímu, než jaké by jinak dokázali oslovit.

V letech 1923 až 1933 úřady proti Der Stürmeru zasahovali celkem 36krát – od konfiskací nákladu po soudy s redaktory.

Opletačkám se zákony se nevyhnul ani budoucí ministr propagandy Joseph Goebbels. Viceprezident berlínské policie Bernhard Weiss proti Goebbelsovi pravidelně bojoval u soudu. I v tomto případě to však bylo kontraproduktivní. Soudy byly pro Goebbelse vítanou platformou pro veřejnou prezentaci nacistických názorů. Dietz Bering například tvrdí, že by Weiss Židům lépe posloužil, kdyby Goebbelsovy řeči ignoroval, nechal je vyšumět &nvash; tak by se k nim široká veřejnost vůbec nedostala.

Řekl jsem: “Mně není moc jasné, proč bychom nemohli mít svobodu slova i pro názory, se kterými nesouhlasíme. V USA to funguje.”

Jak totiž říkal Noam Chomsky: “Věříte-li ve svobodu projevu, věříte ve svobodu projevu pro názory, které nechcete. Například Stalin a Hitler byli diktátoři podporující svobodu projevu pouze pro názory, které chtěli. Podporujete-li svobodu projevu, znamená to, že podporujete svobodu projevu přesně pro ty názory, kterými opovrhujete.”

Podobně se vyjádřil i Ron Paul: “Svobodu slova nemáme proto, abychom se bavili o počasí. Svobodu slova máme proto, aby lidi mohli říkat velmi kontroverzní věci. Pokud v tom nejsme konzistentní, tak neobhajujeme svobodu doopravdy.”

A skutečně, v USA Nejvyšší soud definuje přípustný projev velice široce. Není možné zakázat politickou stranu a tak tam může existovat nacistická strana, není možné někoho trestat za to, že hlásá pomstu negrům, židům a těm, co je podporují, není možné trestat za homofobní urážky během pohřbu (pronesené na veřejném chodníku), není možné trestat za pálení vlajky atp.

Trestat je možné za výhrůžky, za vydírání, za projevy, které podněcují a pravděpodobně podnítí okamžitou nezákonnou činnost a za dalších několik málo drobných výjimek. Jinak není trestné vůbec nic včetně nenávistných komentářů na FB.

Řekl jsem: “Před dobu osvícenství nás vrací to, že chceme trestat lidi za názory, chceme mít právo nebýt urážen.” To jsem zkopíroval z projevu Flemminga Rose, autora knihy Tyranie ticha.

Řekl jsem: “Wildersův výrok o tom, že zařídí, aby v Holandsku bylo méně Maročanů ani není tak strašný. To už je vyloženě hon na čarodějnice.” Kdo mě zná, ví, že nesnáším rasismus a že zastávám myšlenku otevřených hranic. Nikdy by mě ale nenapadlo, že lidi s odlišným názorem mají být stíháni. A je to klasický příklad toho, jak se každá státní regulace zvrtne v to, že reguluje čím dál více a svobody nechává čím dál méně.

Řekl jsem: “Většina bojovníků proti tzv. politické korektnosti jsou akorát sprosťáci, kteří si chtějí nějak ospravedlnit to, co říkají, a nemají pro to žádné jiné ospravedlnění, ale nicméně nerozumí tomu, proč by to mělo být trestné.”

Je těžké definovat politickou korektnost a ještě těžší odlišit ji od normální slušnosti a základního vychování. A zatímco bych souhlasil, že šíleneství politické korektnosti dosáhlo na amerických univerzitách a v levicových kruzích nebývalých výšin – studenti na univerzitách potřebují safe spaces, protože špatné knihy, špatní řečníci a vědecká kritika jejich názorů při hodinách je triggerují; dokonce požadují, aby se netleskalo; a jakákoliv kritika prezidenta Obamy bývá označována za rasistickou – tyto skutečnosti u nás nepozoruji a ani nevidím trend tímto směrem. Že se doporučuje nemluvit ve veřejném prostoru tak, jako se baví chlapi ve čtvrté cenové po šestém pivu, mi připadá normální a zdravé. Pokud ale někdo jako kanál mluvit chce, tak ať tak klidně mluví. Prostoru na to má v českém veřejném diskursu stále dostatek.

Řekl jsem: “Patrik Vondrák nebo Michaela Dupová byli ve vězení za to, že lepili samolepky nebo pekli buchtu.” To jsem trochu smotal více případů dohromady. Patrik Vondrák je skutečně samolepkový zločinec, za lepení samolepek je tahán po soudech již přes deset let a přes rok seděl ve vazbě. Michaela Dupová byla taktéž obviněna za lepení samolepek, taktéž si poseděla rok ve vazbě, ale poté byla navíc obviněna za svoje vlastní tetování! Marie Rausku a kol. byli obviněni za pečení buchty, proces se taktéž táhne neskutečně dlouhá léta. Případy zřejmě dopadnou tak jako proces s Miloševičem: před koncem procesu zemře obviněný i soudce. Samozřejmě mediálně nejznámějším případem bylo stíhání vydavatelů Hitlerových nesmyslů, a to v roce 2000 i dnes.

Řekl jsem: “Názory se kterými nesouhlasíme, můžeme odsoudit morálně. Proč bychom museli ty lidi posílat do vězení, to mi hlava nebere.” A myslím to vážně. Nesouhlasíte s nějakým názorem? Odsuďte ho ve svém projevu, dikriminujte člověka s daným názorem. Ale neposílejte ho do vězení. Čemu tím prospějete?!