Al Bundy bez bundy
To bylo tak. Stojím ve frontě do Menzy Italská a je mi vedro jako vždycky. Chci si dát mikinu do tašky a přemýšlím, jak se mi tam vejde, když už je v tašce bunda. Otevřu tašku — a bunda tam není. Ha! Problém vyřešen a mikina se tam v pohodě vejde. Ale abych se přiznal, v tu chvíli mě ani tak nezajímal tenhle problém jako to, kde xakru je ta bunda?
Dal jsem si oběd a horkej čaj (tohle jediný pití je zadarmo, to by mě čert vzal!) a pořád jsem dumal nad ztrátou třídní knihy a bundy. Čím víc jsem o tom přemýšlel, tím větší to byla záhada. Podle původní verze měla být v bundě sluchátka, ale ta se našla v tašce. Nedokázal jsem si představit, že bych si nevzal vlastní bundu, kterou jsem položil vedle sebe na křeslo, nedokázal jsem si ani představit to, že bych jí zapomněl v učebně (kde?). Docela jsem začínal věřit tomu, že jsem bundu ani neměl.
Nicméně jsem se vypravil zpět na Chodov. Kouknul jsem se na chodbu i do učebny, dokonce dvakrát, zeptal se šatnářek i vrátnýho, ale po bundě se zem slehla. To je v prdeli! Byl jsem nasranej a odjel jsem domů. Ve skříni nebyla, takže můj mentální výkon snad není až tak špatný. Byl jsem tak nasranej, že jsem z toho usnul. Tak ne, to prej bylo z toho, že jsem byl unavenej. Po spánku jsem napsal na borce, že jsem ztratil bundu a že se štědře odměním poctivému nálezci. Považoval jsem to tím za uzavřené a spřádal jsem plány, jak si koupím novou bundu.
Jel jsem na Florenc, kde mi měl Milan předat zboží. Byl jsem tam asi o 10 minut dřív, a tak jsem si řekl, že půjdu prověřit nabídku místních trhovců a že popřípadě nějakou bundu odkoupím. Zrovna jsem udělal první krok a přišla mi zpráva. Nevěřil jsem vlastním očím! Někdo mi napsal, že moje bunda byla spatřena v učebně, kde jsem měl němčinu.
Na nic jsem nečekal a vypravil se v ta místa. Tedy opět přes celou Prahu metrem. Nebudete tomu věřit, ale ta bunda tam fakt byla! Jak se tam vzala a kde byla, když jsem jí tam hledal, je pro mě záhadou stejnou jako to, jak, kde a proč jsem ji zapomněl.
S poctivým nálezcem jsem se domluvil na odměně, teď už ji stačí pouze předat. Jsem zvědav, kdo to je. Vy byste nebyli? Když to bude stát za ublognutí, tak se ublognu i o tom :mrgreen:
Chci ještě povyprávět kratičký příběh ze života. Čtyři kokti se vydali vlakem do Alp. Když vystupovali z vlaku, viděli notebook. Někdo říkal, že ten chlap si ho tu zapomněl. Já jsem říkal, že to je přece blbost, že by si nikdo nemoh někde zapomenout notebook. Toho pána ale někdo upozornil a opravdu byl jeho. Takže naštěstí všechno dobře dopadlo.
Vyprávěli jsme tuto příhodu na pánské sešlosti v restauraci. Jeden blbec, říkejme mu třeba Zdenis, se vyjádřil, že by si ten notebook vzal, protože ho tam přece nenechá, aby si ho vzal někdo jiný. Na naše naléhání, že by ho snad mohl vzít, aby ho mohl vrátit do správných rukou reagoval tím, že by si ho prostě nechal. (O jeho dalších intelektuálních výronech z této sešlosti radši pomlčím, neb to by vydalo na celý blog jenom o tom.)
Nechce se mi ani věřit, že já jsem měl takové štěstí a narazil jsem na někoho, kdo nesobecky pomohl bližnímu svému v nouzi. To musela být fakt klika!