A co dál a co dál, kdo tě do vlády vzal?

Před devíti lety jsem naposledy volil ODS, předevčírem jsem naposledy volil Svobodné. A co tam máte dál?

ODS zbankrotovala na tom, že neměla žaludek na to, aby vzdorovala Evropské komisi a Zeleným, tak pro jistotu vyklidila pole oběma a ještě jim aktivně pomáhala prosadit jejich škodlivé nesmysly. Svobodní zbankrotovali na tom, že jsou parta nadšenců bez pevného ukotvení a bez ochoty k analytickému myšlení, a tak když se do strany dostali věrozvěsti hlásající, že mají snadný recept na sněmovnu, skočilo jim na to kritické množství členů a to byl začátek konce. Ještě horší ale bylo, že lidé na vlivných místech začali naslouchat naprostým nesmyslům a namísto střízlivé analýzy dočista zešíleli. Situaci ještě přitížila kontraproduktivní vnitřní struktura a absolutní nenávist k myšlence její reformy.

A jaké je tedy poučení z cest?

Vidím dvě cesty, kudy se ubírat dál. Continue reading “A co dál a co dál, kdo tě do vlády vzal?”

Čína mimo Čínu: Taiwan III.

V minulém díle jsme strávili poetického Valentýna v průtrži mračen. V tomto díle se podíváme na turisťák kolem Taipeie, uvaříme vejce v přírodních pramenech, vylezeme na Sloní horu, podíváme se do muzea a setkáme se s liberlandským velvyslancem. Zůstaňte s námi.

Nejdřív si odbydeme liberlandského velvyslance. Setkání s ním se totiž odehrálo už včera, tj. na Valentýna před tripem na Festival lampiónů, ale zbytečně by to narušovalo monotematický článek. (A taky jsem na to zapomněl.) Jeho Veličenstvo prezident, once and future king, jeho excelence, syn boží na zemi a vládce všech moří Vítek Jedlička mě pověřil doručením nějakých listin svým zastupcům na Tawianu, v Hong Kongu a Singapuru.

V Taipei se se mnou tedy sešel velvyslanec, výrobce liberlandských mincí a český libertarián Jirka, který přesídlil do Taipeie za prací. Dali jsme si oběd na účet liberlandského zastoupení (děkuji), předal jsem lejstra a vyfotili jsme se s vlajkou. Zval jsem i Marietu, ale nějak necítila se dostatečně reprezentativně na tuto top diplomatickou událost a radši šla nakupovat. :( Continue reading “Čína mimo Čínu: Taiwan III.”

Čína mimo Čínu: Taiwan II. – svátek lampiónů

V minulém díle jste viděli: Buddhu s Oreem, natržený kraťasy, neslušnýho varana, lakování nehtů, masáž nohou a spoustu dalších vychytávek. V dnešním díle vám nezůstaneme nic dlužni a opět uvidíte věci, co jste neviděli. Nevěříte? Věřte.

Naplánovali jsme si totiž valentýnský trip na romantickou epickou akci v idylické taiwanské vesnici kus od Taipeie. MAGA!

Slibovali nám velkolepou, krásnou, výbornou akci:


Continue reading “Čína mimo Čínu: Taiwan II. – svátek lampiónů”

Výpisky z četby – Pokrok od Johana Norberga

Přečetl jsem již druhou úžasnou knihu od Johana Norberga. Jeho první knihu “Globalizace” mám velmi vysoko na seznamu knih, které ovlivnily moje myšlení, a je to kniha, kterou rozhodně doporučuji všem k četbě. Nová kniha “Pokrok” (na Amazonu za hubičku) není pro mě ničím překvapivým. Sice jsem neznal přesná čísla, avšak myšlenku knihy – že ve všech měřitelných ukazatelích je svět dnes lepším místem pro život než kdy jindy – my ekonomové dobře známe a není to pro nás nic překvapivého.

Během čtení v Kindlu jsem si udělal několik poznámek. Laskavý čtenář si všimne, že to nejsou ani zdaleka nejdůležitější pasáže knihy, ta nejvíce překvapující a oči otevírající fakta. Jsou to myšlenky, které zaskočily i mě, přestože s obecnou tezí Norbergovy knihy jsem souhlasil a veřejně ji hlásal dávno předtím, než kniha vůbec vyšla.

Pokud chcete znát ta základní fakta, pak musím doporučit web HumanProgress.org, pohrajte si s daty na Gapminderu. Continue reading “Výpisky z četby – Pokrok od Johana Norberga”

Čína mimo Čínu: Taiwan I.

V minulém díle jste se dočetli o mých strastech při příletu na Taiwan. S tímto dílem jsem otálel tak dlouho, protože jsem čekal, zda se mi podaří získat jednu zásadní fotku. Bohužel se aspoň zatím nezadařilo, takže budete mírně ochuzeni. Ale to se nedá nic dělat.

Dojel jsem autobusem z letiště do Taipeie, kde na mě na nádraží (který ve skutečnosti je takový dost komplikovaný bludiště) čekala Marieta a vedla mě do putyky na oběd. Byl to krásnej slunečnej den (v únoru), teplota tak akorát na to, aby holky nosily kraťasy tak krátký, že je vám jedno, jste právě přeletěli půl světa a že se vám chce hrozně spát. Co čert nechtěl, byl to jedinej hezkej den na Taiwanu, další dny se počasí pořád zhoršovalo. :( Continue reading “Čína mimo Čínu: Taiwan I.”

Kdyby tady byla taková panenka, co by #czexit chtěla

Následující text jsem psal pro využití politickou stranou. Kéž by tady byla politická strana, která by stála o odchod Česka z Evropské unie za účelem prosazování liberálnější politiky (to je důležité). Žádná z našich politických stran o tento text nakonec neměla zájem, a tak jsem se ho rozhodl publikovat zde. Třeba jej v budoucnu někdo na něco využije.

Evropská spolupráce, ne politická unie

Chceme Evropu spolupráce, obchodu a přátelství. K tomu však nepotřebujeme Evropskou komisi, Evropský parlament ani Evropský soudní dvůr.

Prosazujeme takový model evropské spolupráce, kde je zachována svoboda pohybu zboží, služeb, lidí a kapitálu. Avšak bez stovek tisíc byrokratů a stovek tisíc stran evropských směrnic, nařízení, rozhodnutí apod. Volný obchod a svobodná spolupráce přinesou Evropě větší prosperitu. Continue reading “Kdyby tady byla taková panenka, co by #czexit chtěla”

K článku Michala Kašpárka o Dni daňové svobody

Michal Kašpárek, můj oblíbený autor z Finmagu, napsal kritiku Dne daňové svobody. A i když mnohé už vysvětlil Dominik Stroukal, rád bych přece jenom ještě něco dodal.

Předně chci říct, že Michal Kašpárek má pravdu, že zveřejňování průměrné výše zdanění je zavádějící. Avšak ne tím způsobem, jaký má asi na mysli. Mediánový zaměstnanec má totiž Den daňové svobody později. Nechci teď trávit několik dní přesným propočtem, ale počítejte se mnou v hrubých obrysech.

Průměrná mzda je 29 320 Kč, z toho mediánová je 80 %, tedy 23 456 Kč. To odpovídá superhrubé mzdě 31 432 korun. Pokud má tento náš mediánový zaměstnanec dvě děti, je jeho čistá mzda 20 954. Stát mu tedy sebere jednu třetinu ještě před tím, než vůbec nějaký peníz uvidí. Už jenom zdaněním práce se tak dostáváme na konec dubna. Continue reading “K článku Michala Kašpárka o Dni daňové svobody”

Voliči KSČM umírají pomaleji, zachránil je kapitalismus

Tahle věc mi vrtala hlavou už spoustu let, ale nikdy jsem se nepodíval na data. Je známým faktem, že kapitalismus prodlužuje délku života. Známým faktem taktéž je, že KSČM volí starší generace, v roce 2013 byl průměrný věk voliče této strany 60 let. Každý známe, někdo z televize a méně šťastní lidé též z rodiny, důchodce, kteří pravidelně volí komunisty. Kdekoho možná napadne: Neměli by tito voliči umřít a KSČM s nimi?


Graf přehledně ukazuje, že čím bohatší země, tím delší život mají její obyvatelé. Země jsou rozděleny barevně po světadílech, velikost jejich kruhu odpovídá počtu jejích obyvatel. Je evidentní, že body na tomto grafu lze proložit přímku signalizující korelaci mezi vyšším příjmem a vyšší střední délkou dožití.

Continue reading “Voliči KSČM umírají pomaleji, zachránil je kapitalismus”

Čína mimo Čínu: Taiwan – příjezd

Po semestru v čínské provincii Shandong a drobném cestování po Číně mezi zářím 2010 a lednem 2011 (vyšlo jako kniha a ebook pod názvem Kompletní slepice) a po dvoutýdenní dovolené v červenci 2014 jsem v únoru 2016 odletěl na krátkou dovolenou do zemí kolem Číny, kam jsem vždycky chtěl, ale do té doby to nevycházelo. Kamarádka Marieta (of Check Czech Fashion fame) byla na výměnnej semestr v Hong Kongu, takže se spojilo příjemné s užitečným.

Na programu cesty tak byl Taiwan, Hong Kong a Singapur s tim, že nejdřív se sejdeme v Taipei, potom se přesuneme do Hong Kongu a završíme Singapurem. Marieta nakonec na Singapur neletěla, takže tam už jsem se spálil sám. Continue reading “Čína mimo Čínu: Taiwan – příjezd”

Čína II: Poslední zastávka Dubaj

Po dlouhém letu Peking-Dubaj, kde jsem seděl vedle smrdutýho Číňana, jsme nad ránem vystoupili na dubajském letišti a snažili se přes pasovou kontrolu dostat do Dubaje, kde nás čekal téměř 24hodinový přestup. Některý pronárody tu ani nemusej ukazovat pas imigračnímu úředníkovi, projdou jenom přes automatický dveře, ale Češi ještě tuhle vymoženost neměli. Takže jsme museli projít týpka v bílym hábitu (prej se to jmenuje thawb a nosej to tam všichni). Naštěstí nedělal drahoty a pustil nás bez prodlení.

Po chvilce zkoumání jsme přišli na to, jak metrem dojet do hotelu, kde strávíme ten jeden den a jendu noc na přestupu. Šárka našla na Bookingu čtyřhvězdičkovej hotel v 90% slevě. Nekupto! Continue reading “Čína II: Poslední zastávka Dubaj”