La femme terriblePo měsíci zahadného neutuchajícího bolehlavu jsem tomu přišel na kloub. Když už nepomáhalo ani to, že jsem měl v noci budík nařízen v desetiminutových intervalech (které můj budík německé výroby ze strategických důvodů zkrátil na devítiminutové) a nabíhal jsem v polovině noci hlavou proti zdi, tvrdohlavě jsem si říkal, že za tim bude něco mocnějšího.

O spolupráci na tomto zapeklitém případu požádala Policie ČR i organizaci Nosa Costra, jejíhož kmotra se naoko podařilo jejich taliánským kolegům polapit. Padre grazlické mafie byl celým případem velice znepokojen, začal mluvit nespisovně a prohlásil: “Kurwa!” Když už se zdálo, že mou kebulu a Kubu Kubikulu začarovala snad nějaká bosorka z Los Gimplos, bylo vinou neopatrnosti bordelmamá Barkové celé pozadí případu rozkryto. Zvláštní agent VietMinhu Duong odjel tajnou trasou metra do Bratislavy, odkud zpunktoval výjezdní zasedání 2.D na faře na Stříbrném jezeře.

Okamžitě poté, co 2.D opustila Sokolovskou říši, se začal můj tělesný stav zlepšovat tempem přímo kosmickým. V pátek ráno byly všechny bolesti v čudu. Měl jsem však vůči 2.D jakési pohledávky, pročež jsem jejich akci, kterou Kaldovo bratranec okomentoval: “Tam je chlastačka, tancovačka, mrrrdačka.”, musel navštívit. Okamžitě se bolehlav dostavil znovu a kolem páté raní, při blíže nespicifikovaných srandách pod dekou, na které jsem sám osobně uvalil informační embargo (to aby si o mně čtanáři nemysleli, že jsem snad nějaký prasák), dosáhly bolestě nejvyššího stupně (možná i proto, že předtím bylo konzumováno pivo stupně desátého). Po ránu, když srandy zase skončily a obzvláště po odjezdu, bolest opět postupně odezněla.

Tak se definitivně potvrdilo, že se za všim má hledat ženská. Jak říkají moji francouzští přátelé — cherche la femme.