„Představte si to! On si postaví cukrárnu a neprodává v ní pivo!! Viděli jste to někdy?!!! Tak to tam hned musíme přijít a říct mu, že to by teda takhle nešlo. Prostě si tam sednem a já řeknu, že si dám Gambáč, ty budeš ten uhlazenej, co bude chtít Heinekena a ty, Franto, ty si jako brněnské patriot musíš objednat Zubra.“
„Chlapi, neblbněte. To je snad normální, že v cukrárně neni pívo. Budem za blbce.“
„Za blbce bude on…“
„…protože nesnese jinej názor…“
„…přesně tak, to byl útěr, tleskám…“
„…nemá pokoru před náma pívařema…“
„…na to aby moh prodávat pivo bude muset ještě zmoudřet…“
„…ale až se jednou z tý svý zmrzlinářský hroudy někam podívá, tak nás pochopí…“
„…prosim tě, dyť tu zmrzlinu dělá jak dítě ze školky…“
„…navíc tou komunistickou špachtlí…“
„…a jak tam sebestředně dělá jenom sladkosti, je mi z toho zle…“
„…někdy mi to chutná, ale dělat z toho jídlo?…“
„…to by mě teda zajímalo, proč si otevíral cukrárnu, když mu tam chodí samí pivaři…“
„…jestli má pocit ukřivděnosti, že si u něj nikdo nekupuje zmrzlinu, tak ať si ho hejčká…“
„…ale někdy je ta zmrzlina fakt hnusná, hele…“
„…jenom bych mu chtěl říct, že zmrzlina má bejt kulatá…“
„…kdo zná aspoň tři světový zmrzliny, tak ví, že v Anglii je pěkně hnusná…“
„…cukráři jsou banda zmrdů…“
To máte tak. Do cukrárny přijde pivař a řekne, že by chtěl pivo. Majitel cukrárny mu se vší úctou řekne, že bohužel pivo nevede a že by tedy své štěstí měl zkusit jinde. Nato se pivař začne rozkřikovat, že pivo je nejlepší věc na světě, jak si to vůbec dovoluje nemít pivo. Majitel ho tedy důrazně požádá, aby podnik opustil a čeká, že mu to dojde. Nedojde. Musí ho proto vyhodit. Ale pivař, to je rázovitá osoba, ta přijde zas a znova. Tvrdí, že mu vlastně zmrzlina vůbec nechutná. Přesto si vždycky objedná novinky na jídelním lístku a po jejich zkonzumování začne hlásat ty své pravdy o pivu. A znovu a znovu je vyhazován a znovu a znovu je mu připomínáno, že o jeho přítomnost nikdo nestojí a že svět je dost velký pro všechny a že si jistě najde příjemnou hospůdku, kde si spolu s ostatními štamgasty padnou do noty.
A stejné je to s weby. Dokáže mi někdo vysvětlit, proč denně na pravicovém serveru Virtually.cz otravuje několik levicových fanatiků? Dokáže mi někdo vysvětlit, proč denně na iDnesu otravuje několik lidí s hláškou „redakce iDnesu jsou samý kreténi“? Dokáže mi někdo vysvětlit, proč denně na webu RH otravuje několik magorů, aby sdělili světu, že RH vůbec nemluví pravdu a je zaujatý dogmatik? Dokáže mi někdo vysvětlit, proč na mém blogu otravují lidé, kteří by mi klidně stokrát denně napsali, že ODS je banda komunistických zmrdů a že jsem snad spadnul z višně?
Jistě, ty moje články je vůbec nezajímají. Oni mají od samé Prozřetelnosti mandát dát mě do latě. Ještě že víme, že to jsou e-zmrdi.
Arthur Dent k tomu již v roce 2002 napsal:
Dnes jen stručně. Chtěl bych popřát těm duševním invalidům, co se pokoušeli mi sem nacpat do vzkazů obrázky z KOMPOSTu, hodně štěstí v pruzení někoho jiného. K tomu na vysvětlenou:
Tyto stránky jsem dělal pro pár svých známých, aby měli kam přijít, na co se podívat a kde mi nechat vzkaz. Prostě jako místo ke komunikaci se svými známými. Nepředpokládám, že někdo z nich mi chce jako vzkaz zanechat rozevřenou prdel a pokud snad ano, předpokládám, že se aspoň podepíše. Tyto stránky nejsou nic jiného než moje osobní stránky a nic jiného od nich ani neočekávejte. Pokud čekáte, že zde budou informace o Svatém Grálu, popřípadě obrázky Anny Kurnikovové nebo snad návod na crackování programů, mýlíte se a račte pokračovat dál, někam jinam… Pokud toužíte mi napsat, že jsou tyto stránky pro vás naprosto nezajímavé, mám pro vás stejnou odpověď: Jděte jinam, internet je dost velký pro všechny.
Tyto stránky NEJSOU pro všechny. Jsou jenom pro ty, co mne znají a vědí, o co jde. Je jasné, že těm ostatním budou připadat nudné, nezajímavé a nezáživné – opakuji proto naposledy: Uznejte, že jste tu omylem a jděte jinam. Přece když omylem vytočím telefonní číslo někoho jiného, nezačnu mu nadávat. Pokud omylem vlezu někam, kde je to pro mne nezajímavé, odejdu… Holt jsou mezi námi i tací, kteří když vstoupí někam, kde se jim to nelíbí, začnou okolo sebe plivat a nakonec se … na podlahu. (Co v hlavě, to na podlaze…)
Jako bych už slyšel tu odpověď, co že jsem to za demokrata a diskutéra, když chci vést diskusi pouze s těmi, kteří mají stejný názor jako já. Ale tak to přece není, milé děti. Dejme tomu, že mně se líbí holky jako Kate Austenová. Dlouhovlasé brunety s rozumem. A dejme tomu, že jinému se líbí typ holky jako Claire Littletonová. Trochu hloupoučká blondýnka. My dva se spolu můžeme bavit o holkách a může to být plodná a zajímavá diskuse. Ale nemůžu se bavit o holkách s teploušem, který mě celou dobu bude kopat do zadku a bude mi říkat, že správné je být na holky.
Jsou mi k ničemu komentáře typu: „Ten trapný a sebehledný Staníček se prorve i na Lupu.“ „To jsou zase ty hulánovsko-dfensovsko-pánkovské názory bez argumentů.“ „Píšeš jako dítě za školky.“ „Vy jste, Dente, příklad upoceného pravičáka, který si uměle zvyšuje návštěvnost svého modrého hnízda.“ „Měl bys…“ „Musíš…“ „Článek o hovně.“ O takové komentáře nestojím.
Ony ani komentáře typu „Haha, dobrý.“ mi toho moc nedají, ale aspoň vím, že jsem svým článkem někoho potěšil.
Pokud si myslíte, že k tématu je někde něco dobrého k přečtení a já to ještě nečetl (a není to na blistech, zvědavcovi, novinkách atd.), budu rád za váš komentář s odkazem. Komentáře psané tónem „Ježiš, ty jsi magor, vždyť ty tomu vůbec nerozumíš.“ a) nesnáším tím víc, čím víc tomu doopravdy rozumim; b) si vyprošuju; a c) mažu.
Ne, jako čtenáři nemáte žádné právo. Všechna práva tu mám já a budu si klidně sám psát komentáře, že mám mnoho společného s Mozartem, pokud se mi to zlíbí. Je to můj blog, moje cukrárna, můj obývák. Já si rozhoduju o tom, co tu bude a nebude, a já za to taky nesu zodpovědnost. A jestli se vám to nelíbí — a já vím, že ne — tak jděte.
Docela často potkám někoho, kdo říká, že čte můj blog. Vždycky mě potom mrzí, že nekomentuje. Ale, abych pravdu řekl, nedivím se nikomu, že nekomentuje. Vstoupit do zdejšího komentátorského bahna, jehož vytvoření jsem bohužel neuměl zabránit, to si žádá kus odvahy.
Je to stále to samé. Několik let to říkal každé sobotní poledne Dr. Železný: „Ale vždyť vy se díváte, vám se to líbí. Proč to nepřepnete? Máte přece dálkové ovládání v ruce.“