Nedávno jsem psal seminární práci na ZSV, jejíž název zní Proč je většinový volební systém lepší. V jejím úvodu jsou popsány rozdíly mezi poměrným a většinovým systémem. To kdyby to náhodou někdo nevěděl. Na konci je jako příloha stručně popsáno několik metod přepočtů hlasů na mandáty. Přiznávám se, že nerozumím ani jednomu z nich. U nás od roku 2002 funguje d’Hondtova metoda. Nevím sice, jak se to počítá, ale zvýhodňuje to velké strany.
Došlo tak k tomu, že ODS, KDU-ČSL a Zelení, přestože získali o 200 tisíc hlasů více než KSČSSD, mají stejně hlasů. Kalousek se mýlí, když říká, že voliči jim rozdali karty 100:100. Tak rozdal karty imbecilní systém přepočtu. Přitom Ústavní soud zrušil volební zákon, který obsahoval upravenou d’Hondtovu metodu (zřejmě aby velké strany posílily ještě více). Přitom tento d’Hondtův systém je z hlediska námitek ÚS to samé v bledě modrém.
V povolebních OVM říkal Vojtěch Filip, že před rokem 2002 tu existoval čistý poměrný systém (tedy bez d’Hondtova čísla). A abych se přiznal, tak nerozumím ani číslům, která tento “čistý” poměrný systém vykouzlil. Podle mě je nejlepší úplně jiný systém, nazvěme jej třeba MMisterova metoda.
Jak funguje, si ukážeme na příkladu letošních voleb. ODS získala 35,4 %, ČSSD 32,3 %, KSČM 12,8 %, KDU-ČSL 7,2 %, Zelení 6,3 %. V první fázi se výsledek strany vynásobí dvěma a zaokrouhlí. ODS tak získá 71 mandátů, ČSSD 65, KSČM 26, KDU-ČSL 14, Zelení 13. Suma mandátů přidělených v první fázi se odečte od 200, což je 11. Těchto 11 mandátů se opět propročně rozdělí. ODS a ČCSD dostanou čtyři mandáty, ostatní strany po jednom. Protože tím byly rozděleny všechny mandáty, celá sranda končí. Pokud by opět byly nějaké zbytkové mandáty, postupovalo by se stále dál. Mandát vždy získá strana pouze zaokrouhlením. Poslední zbytkový mandát pak získá největší strana.
V tomto mém sytému by tedy ODS získala 75 křesel, ČSSD 69, KSČM 27, KDU-ČSL 15 a Zelení 14. Šla by sestavit vláda ODS, KDU-ČSL, Zelení, která by měla 104 hlasů. Podle mojí metody by po minulých volbách mohla vzniknout vláda se 103 hlasy. Evidentně je tedy moje metoda pro Česko lepší než d’Hondtova.
Na závěr bych chtěl říct, že úvahy nad tím, že by poslanců mělo být 201, protože je to liché číslo, jsou zcela vadné. Nakrásně by se mohlo stát, že např. 11 hlasů by získala strana, se kterou by nikdo nechtěl jednat (i když tedy v případě Paroubkovy ČSSD se nezdá, že ta by se někoho štítila) a ten pat by tu byl přesně tentýž.
PS: Tak teď jsem našel stránku, která se tváří tak, že bych d’Hondta mohl pochopit. Pročtu to a uvidím ;).