Co mají společného Zidanova nejslavnější hlavička a guardia civil? Na první pohled nic, ale v posledních týdnech se jeden společný jmenovatel ukázal — ty dvě věci ukazují sport jako karikaturu. Horší je fakt, že v případě Zidana se jedná o finále mistrovství světa a v případě gurdia civil o Tour de France. Tedy ve svých sportech o tu nejvyšší elitu. Vezměme to popořadě.
Causa první: Zinédine Zidane, Marco Materazzi a FIFA
Představte si, že hrajete finále MS, poslední zápas své kariéry, jste kapitánem reprezentace tak hrdého národa, sleduje vás 1,5 miliardy televizních diváků v přímém přenosu a vy uděláte takovou prasárnu, která je bez debat na červenou kartu. V tu chvíli byste se měl jít zahrabat a nevylézt mezi lidi do konce života. Ať už uděláte cokoliv, všichni si navždy budou pamatovat tento váš úder.
Tak by tomu aspoň bylo v normální společnosti. Ale ne v naší pokřivené společnosti, která vyznává takové hodnoty, jimž nejsem schopen rozumět. V takové společnosti je dokonce možné, že si za svoji dobře umístěnou hlavičku odnesete Zlatý míč.
Médii a některými jednoduchými fanoušky milovaný Zidane vyfasoval během své kariéry neuvěřitelných 19 červených karet. Pokud by někdo nevěděl, o co jde, tak popíšu onen incident. Probíhá konverzace mezi Zidanem a Materazzim, Zidane se otáčí a na hruď mířeným beranem ho sráží k zemi.
A teď slyšte závěr discipliárního řízení s oběma hráči. Prase Zidane odchází s třízápasovým trestem a pokutou 7500 CHF. Sice se mi to zdá málo, ale budiž. Jenže Marco Materazzi dostal trest na dva zápasy a pokutu 5000 CHF, tedy trest pouze o třetinu nižší. Disciplinárka tak de facto klasifikovala prasárnu a provokaci jako stejný přestupek. Z historie známe dlouhé seznamy hráčů provokatérů. Nikdy nebyl žádný z nich potrestán. Až teď. Kvůli Zidanovi se dělá precedens. Velmi nebezpečný precedens. A to se mi hrubě nelíbí!
Causa druhá: Jan Ullrich, Ivan Basso, Alexandr Vinokurov, Francisco Mancebo, Oscar Sevilla a spousta dalších a guardia civil
Abych pravdu řekl, v této kauze se vůbec nevyznám. A pochybuji, že někdo na světě ano. Guardia civil, tedy španělská národní garda, kdesi ve Španělsku objevila jakési krevní konzervy, které údajně znamenají krevní doping velkého množství jezdců. Co jsem zatím slyšel, celá kauza má tolik důkazů jako když obvinění prohlásí stará Vonásková v mlíkárně.
Na základě této naprosté důkazní nouze byli z Tour vyloučeni největší favoriti bývalý vítěz Jan Ullrich, Ivan Basso, Francisco Mancebo, Oscar Sevilla. Tím padalo vítězství na TdF do klína Alexandru Vinokurovovi. Jenže co čert nechtěl, z jeho týmu Astana Würth bylo vyloučeno tolik jezdců, že zbytek týmu nemohl na TdF závodit. Poté, co sedminásobný vítěz Lance Armstrong ukončil kariéru, tak nezbyl na Tour jediný favorit a na celkové vítězství si začal dělat čáku kdekdo. Někteří úchylní šéfové týmů sice mluví o tom, že vítězem jsou diváci, protože je Tour zajímavá. Ale prosím vás, co je to za závod, kde není komu fandit a kde nejsou předváděny elitní výkony?
Dnes byl navíc Jan Ullrich vyloučen z týmu T-Mobile. Faxem. Po tom všem, co pro tým vykonal (žlutý trikot, čtyři druhá místa na TdF, bílý trikot, vítězné etapy,…). Ukazuje to úroveň Olafa Ludwiga (directeur sportif týmu T-Mobile).
Takže abysme to shrnuli: Spousta jezdců má pokaženou kariéru a v závislosti na tom i život. Fanoušci mají zkažený závod. Pozdější vítěz (Floyd Landis?) má pokažené vítězství, protože bojoval proti niemandům. A to vše se stalo s porušením presumpce neviny na základě důkazní nouze.
Navíc si myslím, že sport si má své problémy vyřešit sám. Má na to dost institucí, včetně sportovního soudu (CAS) v Lausanne. Tresty pro fotbalového bafuňáře, pro hokejové násilníky i pro cyklistické feťáky by měly vynášet sportovní instituce k tomu určené a civilní soudy a policie by se do toho neměly motat.
Sport utrpěl dva velké fauly.