Tag: sport

Let’s go, Caps!

Jak známo, NHL je nejlepší hokejová soutěž na světě. Jak též známo, hokej je nejdrsnější, nejzajímavější a nejkrásnější týmový sport. Z toho arci vyplývá, že NHL je to nejlepší, co se pod sportovním nebem nalézá.

A nejenom to, NHL má příchuť zakázaného slaďoučkého ovoce. To proto, že do ní odcházejí nejlepší synové českého národa, avšak pro běžného smrtelníka je skoro nemožné se na nějaký zápas dostavit osobně, protože se soutěž hraje od naší kotliny mnoho tisíc km a mnoho tisíc Kč daleko. Nedá se ani sledovat v TV, protože většina zápasů se hraje v době, kdy máme v Evropě hlubokou noc. Nemluvě o tom, že sehnat přenos v dostatečné obrazové a komentátorské kvalitě, je taktéž velmi obtížné. Continue reading “Let’s go, Caps!”

Causa Armstrong

V televizním pořadu Oprah Winfreyové se Lance Armstrong přiznal k dopingu. Znamená to něco? Pokud ano, tak co a pro koho? Zde je zamyšlení velkého fandy cyklistiky a Lance Armstronga obzvláště.

V roce 2008 jsem pro svůj tehdy nový web LeTour.cz napsal článek Na Tourmalet vás nevyveze tabletka. Dodnes si stojím za každým slovem z toho článku. Continue reading “Causa Armstrong”

Takhle chytá libertarián

Posledních pár let už NHL moc bedlivě nesleduju. Nemám se o tom s kym bavit, a tak muj zájem celkem opadnul. Je to ale škoda, protože jednak je to úžasná soutěž a jednak mi unikl Tim Thomas.

Tim Thomas je brankář Bostonu, posledního vítěze Stanley Cupu. Když byli Bruins pozváni na tradiční návštěvu Bílého domu prezidentem Obamou, Tim Thomas se odmítl zúčastnit a zdůvodnil to:

Myslím, že federální vláda se vymkla kontrole a ohrožuje práva, svobody a majetky občanů.

To se děje na vládní, zákonodárné i justiční úrovni. Je to v přímém rozporu s Ústavou a vizí Otců zakladatelů, jak si představovali federální vládu.

Protože si toto myslím, využil jsem dnes svého práva svobodného občana a nenavštívil jsem Bílý dům. Nešlo o politiku nebo stranu, protože podle mého názoru jsou obě strany zodpovědné za situaci, ve které se tato země nachází. Byla to volba, kterou jsem musel učinit jako jednotlivec.

Continue reading “Takhle chytá libertarián”

Xiamen, den šestý — malasong

Maratón začínal v 8 ráno, to znamenalo vstávat aspoň tři hodiny předem, protože dvě hodiny před během se nesmí jíst. Protože jsem se ale těsně před šestou musel dopravit k Leonovi, nastavil jsem si budíka na 4:45. Děs. A to jsem ještě někdy ve čtvrt na tři musel jít na záchod kvůlivá svýmu průjmu, co jsem chytil včera. Continue reading “Xiamen, den šestý — malasong”

Zpravodajství

Asi jsem vám už všem povídal, co si myslím o stavu české žurnalistiky. Cyklistická žurnalistika mi pak přijde špatná až tak extrémně, že se domnívám, že horší už to být nemůže. Čeští novináři popisující cyklistiku jsou asi jako já, kdybych popisoval přípravu nadívané husy na víně (existuje to vůbec?).

Cyklisti si občas rozdají pár ran. Dokonce i za jízdy. Není na tom nic neobvyklého, natož skandálního. Musíte si uvědomit, že jedou pět hodin namačkaní jeden na druhého a jsou na dně fyzických sil. Přidávají se k tomu pády, závodní emoce, počasí… k výbuchům není daleko. V každé etapě si aspoň nadávají.

A tak se stalo před pěti dny (tedy v pátek 9. července), že si rozdali pár ran po dojezdu. Celý svět se to okamžitě dozvěděl. Kdo chtěl, mohl se to dozvědět taky na LeTour.cz, která o tom samozřejmě ihned informovala. Míru serióznosti a věcnosti článku nechám na posouzení laskavému čtenáři.

Ale pozor! Včera přišly Novinky.cz se zprávou Nechutná bitka na Tour. Mlátili se kolem i pěstmi. To je titulek jak z Blesku. Bohužel tomu odpovídá i obsah článku. Dojímá mě věta “Jejich pěstní souboj by zůstal utajen, ovšem po pár dnech se na YouTube objevilo video.”

Po pár dnech = do jedné hodiny od incidentu.

Obdobným způsobem o incidentu prý včera informovala TV Nova. Tuto skutečnost se mi ovšem nepodařilo ověřit.

Pokud chcete nejlepší zpravodajství o TdF v českém jazyce, pak jedině na LeTour.cz!

Můj poslední maratón

PIM 2010Protože loňský maratón se mi vydařil velmi dobře, rozhod jsem se, že na start nastoupim i letos. Loni v létě jsem ohlásil ambiciózní plán na 3:10, kterému jsem se hodlal aspoň přiblížit.

Zjara jsem zaběhl pražský půlmaratón za 1:24:23, což je čas, kterému nemůžu uvěřit doteď. Poté jsem úplně vysadil trénink, běhat jsem zase začal až těsně před maratónem. To jsem ale zjistil, že mě bolí noha, konkrétně levá holeň. Takže poslední tejden jsem skoro neběhal. Taky mě začalo píchat v koleni. Nice.

Postavil jsem se na start a zezačátku se mi běželo dobře. Běžel jsem zhruba na 3:15 s tím, že jsem si hlídal tep a že pokud to půjde, na konci zaberu, takže to kolem těch 3:15-3:20 snad bude. U trati povzbuzovali táta a Eva a na Smíchově se ukázal i Máša. Ostatní se na nás maratonce zase vyprdli.

Všechno šlo ok, zastávku na vyčůrání (někde kolem Florence, nevim přesně, jak se to tam jmenuje) jsem využil takticky na snížení tepu. Přiběhl jsem na otočku do Modřan, kde se závod láme na poloviny. So far, so good.

Radovan na mě měl náskok asi 5 minut. Bylo jasný, že to přepálil, což se samozřejmě později potvrdilo. :) Continue reading “Můj poslední maratón”

S vůlí o závod. LiveSTRONG #876

PIM 09Zítra se, tak jako loni, postavím na trať Pražského mezinárodního maratónu známého pod zkratkou PIM.

Neklepou se mi kolena nervozitou jako loni den před startem, ale zato bolí. Což není nic proti tomu, že mě z blíže neznámého důvodu příšerně bolí levá holeň (vynechal jsem kvůli tomu dva tréninky) a na posledním tréninku mě dokonce bolely holeně obě.

Povedlo se mi nenachladit se, což je velká výhoda oproti loňsku. Ale ty nohy asi budou horší problém. Pokud by se to náhodou nijak výrazně neprojevilo, tak myslím, že bych závod zvládl pod 3:20, při mimořádně dobrém výkonu bych možná splnil cíl z léta. Ale tomu moc nevěřím.

Pokud se bolesti výrazně projeví, pokusím se dostat do cíle. Ale ne za každou cenu. Kdybych měl ochrnout, nebo do cíle dojít po sedmi hodinách, vzdám to. Co se dá dělat… Takový výsledný čas kolem čtyř hodin by mě snad zas tolik neurazil.

Celkem dost mě ty zdravotní problémy štvou, protože si myslím, že mám jinak celkem dobrou běžeckou formu. :-/

Už neudělám ty občerstvovací chyby jako loni. Ale zase určitě udělám jiné, běžím to teprve podruhé. Půlmaratóny, které jsou mnohem lehčí, jsem se naučil aspoň trochu až při čtvrtém startu. Běhy, a maratóny speciálně, jsou závodem, kde vyhrává ten, kdo má lepší vůli. Teď budu muset překonat i tu nohu. Continue reading “S vůlí o závod. LiveSTRONG #876”

Hašek neni člověk. Hašek — to je bůh!

Ve svých zhruba 111 letech dokázal Dominik Hašek vyhrát extraligový titul způsobem, jaký nemá v České republice obdoby.

Předpovídal jsem už v létě, že Hašek bude nejlepší. Pravda, zezačátku to tak moc nevypadalo. Ale v play-off zářil jako zamlada v pětadevadesátym.

Všechna čest!

Do toho videa asi budou muset přidat Pardubice…