Přemýšlím, jaké by to bylo, kdybych nebyl odjel do Spolkové republiky Německo. Kolik věcí by bylo stejných? Kolik jiných? To dnes těžko někdo řekne. Zkusme se nad tím zamyslet a představit si to. Některé věci jsou nabíledni, jiné jsou čirou spekulací. Tak pojďme na to.
Kdyby byly v řiti ryby, netřeba by rybníka, strčil by jen prst do řiti, vytáhl by kapříka
Předně bych neuměl německy. Tedy uměl bych asi tak stejně jako umím anglicky. Tedy dokážu si přečíst leccos, na lecčem se i domluvím. Jenže němčina je pro mě něco jako druhý jazyk. Sice nerozumím ani zdaleka všemu a ani zdaleka neumím všechno říct, ale mluvit německy mi nečiní žádný problém. Zároveň s naučením němčiny jsem právě poznal, jak vůbec neumím anglicky. Předtím jsem byl přesvědčen, že moje angličtina je kdesi na výši. Není.
Je docela dobře možné, že bych byl mrtev. Přihlásil jsem se totiž na seminář z němčiny s jedním nechvalně známým vyučujícím. Pokud bych se kvůli tomu semináři nezabil sám, zajisté by to za mě udělal Zdenis, který se tam přihlásil se mnou.
Ve třeťáku bych se pravděpodobně velmi nedobře potýkal s chemií, protože můj průměr z tohoto předmětu na konci druháku (3,3) a jeho klesající tendence o mnohém vypovídají.
Celkově vzato bych ale školu snad nějak přežil a i tu maturitu bych nějak zvládl. Na plese bych ale místo třiceti kytek držel jenom jednu a v Modré ústřici by nás byl jaksi lichý počet. Nikdo by mě neopravoval, když bych o Déčácích říkal „náš ples“, „u nás“, „naši“ atp.
V těchto dnech bych zřejmě už byl v Praze a plně bych se soustředil na studium žurnalistiky. Určitě bych si nepodával přihlášku na ekonomii, to do mě vjelo ani nevim jak. A určitě taky ne na anglistiku, amerikanistiku.
Je otázka, jestli bych poznal nynější 3.D. Přece jenom tam chodí dva lidi, se kterejma se známe trochu jinou cestou (přes jejich bratry). A je nutno dodat, že by byla velká škoda neznat nejenom Brodyho. Naopak svoji současnou třídu bych neznal stoprocentně. Na to, že jsou na gymplu už čtvrtý rok, většinu z nich nikdy nikdo neviděl. Taktéž by byla škoda neznat Kaldu & Standu a některé další vybrané kusy.
Samozřejmě bych ale neznal nynější K12 amberského gymnázia, což by byla škoda největší. Nikdy bych neviděl Fipse a další, nikdy bych si nevyzkoušel dealerskou kariéru, nikdy bych nepoznal krásné amberské město, nevěděl bych, co jsou Heimschüler zač, a neznal bych vtip s magnetem. Neznal bych život na intru, neznal bych ten nádherný klid, když člověk bydlí sám, takže by mi ten klid ani nechyběl.
Déčáci by vypadali jinak, protože by nikdy nedošlo k dělbě moci, jak ji známe dnes. Moje stránky by asi byly velmi podobné, ale možná by je nikdo nehacknul.
Mnozí by také neměli velmi hloupé kydy, že jsem se změnil. Lidé se mění v každém okamžiku. Za dlouhých amberských dní jsem si promyslel řadu věcí a došel k zajímavým závěrům. Jsem bytostně přesvědčen, že to nebylo nic, na co bych nemohl přijít také na Švabině a že to nebylo nic velkolepého.
Celkově vzato si myslím, že bych byl o spoustu zkušeností chudší a v žádném případě nelituju a nikdy jsem ani na chvíli nelitoval toho, že jsem do Německa jel. Spousta lidí se mě na to pořád ptá. Jel bych zase znova. Tenkrát jsem hodně váhal, dokonce jsem byl v první chvíli přesvědčen, že nepojedu; tentokrát bych neváhal ani chvíli.
Jenom jsem vám to chtěl říct.