V Německu se konaly volby. Anděla Merkelová opsala program sociální demokracie, přidala k tomu podporu pro velkokapitál a dostala tolik procent jako soudruh Fico. Gratulki, ale je to těžko něco, z čeho by moh mít pravicovej volič radost.
Většinu v parlamentu získala rudá koalice sestávající ze sociálních demokratů, Zelených Khmérů a nefalšovaných rudých komunistů vedených Sárou Wagenknechtovou, jejíž heslo je “svobodu místo kapitalismu” (to jsem si nevymyslel).
Do Bundestagu se poprvé od války nedostala FDP, prej liberální pravicová strana. Ve skutečnosti strana eurohujerských poskoků Guye Verhofstadta, která se nikdy nežinýrovala zúčastnit se jakéhokoliv levicového experimentu v Berlíně i v Bruselu. O charakteru této strany svědčí i to, že teprve týden před volbami vylučovala možnost, že by se zúčastnila koalice s SPD a se Zelenými. Pravice jak víno, panečku.
Těsně před branami Bundestagu zůstala i Alternativa pro Německo. Poprvé v historii se tak ukázalo, že v Německu existuje euroskeptik. A ukázalo se jich 4,7 procenta. To není tak zlý. Stejnej výsledek v eurovolbách by měl znamenat nějaký čtyři křesla, protože spolkovej ústavní soud zrušil pro eurovolby pětiprocentní klauzuli.
A tohodle výsledku prosim dosáhli s dost odpornejma plakátama a evidentním nedostatkem financí. Možná že jim v kampani procenta přines i Richard Sulík.
Doteď bylo říct cokoliv protiunijního v Německu málem trestný. Kdo kritizoval EU, byl branej jako mentálně vyšinutej nebo jako nacista, takže všichni povinně milovali Evropskou unii. Jenže s těma všema bail-outama se začal obracet vítr, i Běžný Občan™ začal vyslovovat protiunijní názory.
4,7 procenta je jenom začátek. Snad si Němci vzpomněli, že jejich hymna začíná slovy “Einigkeit und Recht und Freiheit“.
