Tak je tady Londýnský speciál number one. Dnes si budeme povídat o něčem, co se zove Jobseeker Direct. Zavolat tam je vskutku dobrodružství, ve kterém obstojí pouze ti nejchrabřejší.
Vytočíte číslo a slyšíte: “Welcome to Jobseeker Direct. Not that your call may be monitored to help us improve our services.” (nebo něco v tom smyslu :)) A pak se vám ozve nějaký hlas a začíná boj. Buďto již máte svoje číslo (moje je 077923937) a stejně pak musíte uvést veškerý nacionále pro kontrolou, nebo ho nemáte a uvádíte je, aby je měli v kompu.
„Coffey, like the drink, only not spelled the same.“
První problém přichází při hláskování jména. „P for pupil, A for apple, N for no, E for evening, K for key.“ To éčko jsem si teď vymyslel, ale ty ostatní písmenka jsem řek takhle. Vymyslet slova na písmenka takhle z fleku, no… pěkně jsem se zapotil. Nejtěžší otázka ale přišla poté. „The day you were bón?“ Cože? „The day what?“ „The day you were bón?“ Co to xakru chce? „The day you were bón.“ Jsem snad tatar? „The day I was what?“ „Your birhtday.“ Až teď mi došlo, že bón je v tý jejich řeči, kde se neříká r vlastně born, krucinál. A to už jsem absolvoval jeden výslech s chlápkem, co mi to nechtěl takhle ochotně vysvětlit a radši zavěsil. Blbec.
Když se jeden probil skrz všechny tyhle byrokratický věci, tak se konečně dostal k tomu, že moh odříkat kód práce jako BOQ/20364, což byla pracovní pozice kennel assistant. Co to je, se můžem jenom dohoadovat. Jestli je to nějakej podavač kostí psovi či co…? Kód jste odříkali a většinou vám bylo sděleno, že práci už nějakej čičmunda vzal, popř. vám nadiktovali nějaký numera, kam si máte zavolat a tam vám stejně řekli, že jste ouplný kokti a že vás nechcou.
Vždycky taky chtěli PSČ, Američani tomu říkaj ZIP a tady tomu říkali postal code. Ashlee House měl kód WC1X8QT, Generator WC1H9SE. Jedna slečna na druhém konci drátu se mě ptala, v jakym jsem městě. Pojal jsem podezření, že ta otázka v sobě skrývá nějakou záludnost, ale protože jsem nevěděl nic lepšího, řek jsem, že v Londýně. Ale abych se tak nedivil, řekla mi, že je v Lancashiru.
Ke konci pobytu jsem se ale už tak vycvičil, že jsem se na Jobseeker Direct nebál volat. Už jsem to bral jako pohodičku s kafíčkem a cigárkem.