Rychlokurs misantropie

Motto:

Konkrétní člověk může bejt fajn, ale lidi jsou pěknej ksindl.
~Arthur Dent

S většinou diagnóz se dá žít snáze než s většinou lidí.
~Pixy

Už jednou jsem tu v nějakém článku tak bokem zmínil článek Z deníčku misantropa. Jsou to zlatá slova.

Pro dnešní chvilku misantropie jsem si vybral dvě věci.

Snad už je odstup tak veliký, že se na to můžeme podívat znova. Můj dopis, který mi zajistil nehynoucí slávu. Je pod ním přes 400 komentářů — rekord webu. Znovu jsem si je prošel až dnes. V komentářích idioti, zejména namyšlení pitomci z jedné třídy, opakují stále ty samé nesmysly o mých pohnutkách. Bůh ví, jak přišli z mého dopisu na to, že věci, o kterých mluvím, chci všechny pro sebe. Nic takového tam není a být ani nemohlo, protože kvůli tomu jsem to nepsal a psát nemohl, protože moje výkony se těm rekordním ani neblížily.

Tou skutečnou poslední kapkou (co mě přimělo napsat dopis) nebylo to, že se vykašlali na mě. To mi bylo docela fuk. Ale cejtil jsem se fakt trapně, když holkám, které se dostaly do republikového kola přespoláku (což je fyzicky i psychicky velmi náročná disciplína) se neřeklo ani “jste dobrý”.

To se stalo v jednom a tom samém školním roce, kdy můj kamarád dostal dvoutýdenní volno na dodělání politicko-historické práce. Prostě jenom tak — najednou nemusel dva tejdny chodit do školy. No totok?

(Samozřejmě důvodů k napsání toho dopisu bylo mnoho a nijak jsem je nezakrýval, ale lid měl prostě Jasno.)

Tak jsem napsal ten dopis s tím, že když nic jiného, tak aspoň bude sranda. Tu diskusi si pročtěte, pokud chcete vědět, jaký jsou lidi hnůj. A to jsou prosím lidi s gymplem. Obdobnou diskusi na stránkách třídy z učňáku bych snad radši ani nechtěl vidět.

Pokud se z vás ani po přečtení toho hnoje nestane misantrop, tak si buď zasloužíte obrovský obdiv, anebo vám nepomůže už ani svěcená voda.

No a nevěřili byste tomu, co mám zase na blogu za zmrda. Jemu se udělal názor, že umění je důležité, a proto se musí okrádat slušní občané a jejich peníze spát do divadla, áno? Že by někdo mohl mít jiný názor, to on nemůže dovolit. A protože on má od samé Prozřetelnosti pověření dát nás všechny do latě, tak mi pod každý článek cpe svůj výkřik, že jsem omezenec. Nikdo ho sem nezval, nikdo se ho na nic neptal a nikoho jeho výkřiky nezajímají, ale evidentně ho strašně frustruje, že jeho komentář zde nehodlám nechat. Tihle blbečci jsou vždycky stejní. Nejdřív to několikrát zkusí, pak je napadne změnit si nick, protože si dost naivně myslí, že v tom je problém. Ti odvážnější pak zkouší i jinou IP adresu. Ale ani v tom to není. Pak tedy většinou odtáhnou jak smrad.

Pokud budete mít zájem, dám vám jeho nick a IP, abyste ho mohli zlynčovat :)

No řekněte. Copak to jde, nebýt misantrop?