Schutzstaffel (známější pod zkratkou SS), česky Ochranný oddíl, byla ozbrojená organizace NSDAP vytvořená v roce 1925 z fanaticky oddaných přívrženců Adolfa Hitlera působících původně jako jeho osobní stráž. V čele SS stál Heinrich Himmler. S postupem času si organizace podřizovala veškerý státní i bezpečnostní aparát nacistického státu včetně vyhlazovací politiky.
Jedná se o článek historický, nikoliv oslavný. Blog Shit happens! se v žádném případě neztotožňuje s principy nebo ideály zmíněných organizací.
Jejími znaky byla dvě bílá S ve tvaru Sigrun na černém pozadí ve tvaru blesků. Znak navrhl člen SS Walter Heck. Práva na používání znaku prodal za 2,5 říšské marky.
Přímým předchůdcem byl oddíl SA nazvaný Stabswache (Štábní stráž), zřízený v květnu 1923 v počtu 8 mužů pod vedením Emila Mauriceho s cílem chránit vedení NSDAP při veřejných akcích (následně přejmenovaný na Stoßtrupp Adolf Hitler a rozšířený o další čtyři muže). Po Mnichovském puči a zákazu NSDAP byl oddíl rozpuštěn.
Dnem vzniku SS je tak 9. listopad 1925, kdy byla vytvořena elitní bojová a bezpečnostní složka Schutzstaffel (SS) pod vedením Julia Schrecka. Z malé skupinky lidí (vedené stále jako zvláštní oddíl SA) postupně rostla organizace s pevnou vojenskou hierarchií se sklony k násilnickému zastrašování oponentů. 6. ledna 1929 byl do jejího čela jmenován Heinrich Himmler.
2. května 1933 dochází v Německu k likvidaci odborů, jejich úřadovny jsou masově obsazovány členy oddílů SA a SS. V noci z 29. na 30. června 1934 dochází k vyvrcholení vnitrostranické krize, v níž se Hitler zbavil svých dlouhodobých oponentů včetně osob nepřijatelných pro špičky tehdejší německé armády a upevnil tak svou moc ve straně i navenek. Událost vešla do historie pod názvem Noc dlouhých nožů a došlo během ní k vyvraždění vrcholných příslušníků SA. Významný podíl na vraždění měly oddíly SS, které byly odměněny vyřazením ze svazku SA a postavením samostatné složky nacistického režimu, podléhající pouze Hitlerovi.
Jednotky SS prokazovaly velkou zmužilost příznačnou pro svůj boj, ovšem ne vždy ctily pravidla vedení války a jejich způsob boje byl leckdy brutální. Vrchní velitelství armády zpočátku neprojevovalo nad výkony SS velké nadšení a raději se zaměřovalo na záporné stránky, především na vysoké procento ztrát v jednotkách SS. Ty byly způsobeny jednak tím, že armáda s oblibou přidělovala zbraním SS ty nejtěžší úkoly, ale také tím, že sami vojáci se nebáli smrti a toužili se osvědčit a splnit těžké bojové úkoly. Ovšem postupem času si jednotky SS vybudovaly skvělou pověst neústupných bojovníků a „hasičů fronty“.
Jednotky SS se v období nacistické vlády nad Evropou zasloužily o většinu vyhlazování obyvatelstva, o vraždění a o popravy.
Struktura SS
Allgemeine-SS – původní teritoriálně členěné SS, které se s postupem doby staly jakousi reservou pro další složky nacistického režimu
Waffen-SS – ozbrojené křídlo, vybudované jako stranická paralela Wehrmachtu
SS-Totenkopfverbände – oddíly strážní služby v koncentračních táborech
policejní jednotky – kromě samostatné pořádkové policie (Ordnungspolizei – Orpo) byla součástí SS i bezpečnostní policie (Sicherheitspolizei – Sipo) zahrnující kriminální policii (Kriminalpolizei – Kripo) a Gestapo. SiPo byla později spojena se stranickou bezpečnostní službou Sicherheitsdienst v RSHA pod vedením Reinharda Heydricha.
Waffen-SS
Waffen-SS (Ozbrojené SS) je polovojenská organizace SS. Nejdříve se jmenovala SS-Verfügungstruppe. Název Waffen-SS se objevil až na přelomu let 1939/40. Tato organizace byla považována za elitní jednotku, Waffen-SS měly lepší příděly jídla a nejlepší výzbroj a vůbec lepší podmínky. Mezi veliteli a vojáky panovala spíše kamarádská atmosféra, v jednotkách Waffen-SS například bylo zvykem nadřízenému tykat.
Jednotky Waffen-SS se účastnily kromě jiného invaze do Polska v roce 1939, byly nasazovány v Polsku a na západní frontě, zejména ve Francii a také na Balkáně. Významnou úlohu hrály jednotky Waffen-SS při dobývání Skandinávie, účastnily se (a vyhrály) třetí bitvu o Charkov v roce 1943, operace Citadela a bojů poblíž Prochorovky.
Ve Waffen-SS nemuseli sloužit jen „rasově čistí“ Němci jako v ostatních jednotkách SS, velkou část z vojáků Waffen-SS dokonce tvořili kolaborující cizinci z podmaněných zemí, zejména Dánové, Francouzi, Ázerbajdžánci, Vlámové, Norové, Finové, Holanďané, Chorvati, Litevci, Estonci a Ukrajinci, dokonce Indové a Britové (resp. obyvatelé zemí Britského impéria). Tito vojáci byli nazýváni Freiwillige (Dobrovolníci), a většina z národů, jejichž příslušníci takto sloužili, měla své vlastní jednotky.
Vzhledem k tomu, že Waffen-SS byly z velké části frontové jednotky, nepřičítá se jim tolik válečných zločinů jako jiným organizacím. Spíše k výjimkám patří Malmédský masakr, kdy jednotky Waffen-SS v Belgii roku 1944 postřílely 71 amerických zajatců, nechvalně známé jsou také skupiny Dirlewangera a Kaminského, které na dobytém území v Polsku a Rusku zavraždily mnoho civilistů a také ruské válečné zajatce. Waffen-SS platí jako zločinecká organizace hlavně kvůli své aktivní roli při holocaustu.
Hlavní zdroje: Wikipedia: Waffen-SS, Schutzstaffel