Slepice a kokot

Ne, nebojte, nepřesunuli jsme se na žádný středověk statek, kde spolu žili slepička a kohoutek, v té době prý nazývaný kokotek. To jsme se jenom přesunuli do Tesca na Andělu, kde bylo zase jednou lidí jak nasráno. Šel jsem si pro chleba, mlíko a kompot, protože mi to všecko došlo.

Pozor, článek pokračuje politicky nekorektně.

Ani jsem nesehnal košík, kolik tam bylo lidí. Jdu si teda pro ten chleba a najednou mi začala šílet amygdala a hodlal jsem skočit pod kasu s šíleným řevem take cover nebo aspoň do krytu. (To víte, tady člověk nikdy neví, kolik lidí mu bude rozumět, když bude mluvit česky.)

Co se stalo. Uviděl jsem najednou před sebou strašlivej kontrast. Černej čádor (nebo jak se ty jejich všecky hábity jmenujou, prase na talíři aby se v tom vyznalo), ze kterýho čouhaly jenom voči, a v něm ženská bílá jak sejra. Přísahám, že to byla Středo- až Severoevropanka, nebo asi černoška bez pigmentu. Jenže kde je čádor, tam musí bejt i terorista, proto ta amygdala dělala takovej virvál.

A taky že jo! Šel hned za ní roztelenej jak paša. Kretén jeden. No a ta ženská musí bejt totální slepice, když — zřejmě kvůli jeho mužství — konvertuje na islám a pak ještě chodí do Tesca v čádoru. No do píči, ta musí bejt dutá jak roura vod kamen.

Tolik sprostých slov jsem použil, abyste věděli, jak mě to nasralo.