Tag: život

Dnes v odpoledních hodinách jsem potkal debila non plus ultra (nic proti monsieur Havlíkovi). Buď na ně mám nějaký extra štěstí, nebo je Česko opravdu Gangsta’s Paradise (nic proti monsieur Cooliovi). Řekl bych, že spíše to druhé. Na tomto mostě mě už kdysi jedna dodávka v pravotočivé zatáčce do Lokte hezky natlačila ke svodidlu. Od té doby tam jezdím docela nerad. No a dnes se mi zážitky s tím mostem ještě vylepšily. Continue reading “Jak jsem přežil vlastní smrt (or how the real shit happens)”

Jsou tomu již čtyři léta, co na zemi mlékem a strdím oplývající bylo sesláno sedminedělní pršení a blejskání. Bylo tomu tak. V roce 2002. se na začátku srpna uskutečnil tábor v Otročíně, jenž byl oproti všem zvyklostem oficiálně zahájen až ve čtvrtek, tedy až sedmý den od příjezdu prvních stavitelů.

Škoda, že tady nemám k dispozici kroniku, do které jsem zápis z tohoto tábora vyhotovil já sám. Budu se jej snažit všemožnými fígly někdy později získat. Mám ale aspoň osobní fotogalerii, která je k dispozici zde. Continue reading “Tábor zmoklé slepice”

Kaufland má jednu výhodu. Je k mému bydlišti z velkých obchoďáků nejblíž a má toho nejvíc. Proto do něj chtě nechtě musím chodit. Kdyby existovala konkurence, neviditelná ruka trhu by mě už dávno přetáhla jinam, protože to, co se děje v Kauflandu, to se jen tak nevidí. Continue reading “Kaufland Sokolov”

Dnešní den se stalo mnoho zajímavých věcí. Dostávali jsme vysvědčení, ve škole mě naštvali (vysvětlím jindy), Němci postoupili do semifinále MS, Ullricha a Bassa vyloučili z TdF a v neposlední řadě mám 19. narozky (můj pocit z toho dokázal nejpřesněji vyjádřit legendární Stevie Y).

Moji depresi ještě prohloubil uživatel něčeho, čemu se od zítřka říká Telefónica O₂ s krycím jménem Washek, který mi jako první — a to již ve 4:59 — napsal, cituji:

Všecko nejvyhoněnější k narozkám ;). Njn, už to dávno není 13…

K tomu už chyběly jenom hřbitovní svíčky. Ale tak co, do neděle je čas, takže to některý z hošanů ještě napraví. V neděli se totiž koná akce na velmi utajeném místě zde.

Prozatím jsem dostal mnoho pus, smsek, jeden telefonní hovor až z Německa, peněženku, headset, peníze a jako (skoro) každý rok vysvědčení. (Vlastně je to naposledy v životě, co jsem dostal vysvědčení na narozeniny :(). Nějaké dárky prý ještě dostanu, např. triatlonový dres.

Všem dárcům, přejcům a líbačům z celého srdce (tedy pericardu, myocardu a endocardu) děkuji!

Dan Kůlna, plavčík na vítkovské přehradě dnes poskytl webům Shit happens! a Déčáci exkluzivní svědectví očitého svědka. “Ty vole, tam je ještě zčernalej písek za trojkou,” uvedl mě do problému. Šli jsme se tedy podívt za hlídací věž číslo tři, kde jsme ohledali písek a zjistili, že má poněkud tmavší barvu než okolní písek. “Všude bylo mokro, ale na tomhle místě bylo sucho, jak to do nich prásklo.” Na dotaz, jak to vše vypadalo se Dan rozpovídal: “Já byl zrovna vyměněnej, tak jsem šel pryč. Oni tady stáli a prásklo to do nich. Takovej blesk jsem v životě neviděl. Normální blesk je klikatej, víš jak, ale tenhle byl rovnej z nebe až na zem. Bouchlo to do toho jednoho a ty dva odhodil ten výboj, ta tlaková vlna. Já běžel pro nosítka a oni ho tady pumpovali.” Jméno zachránce se sice nepodařilo zajistit v plné míře, ale jeden ze zasažených Milan vypověděl, že šlo o Markétu Schmidtovou. Continue reading “Nové svědectví”

Dnes v odpoledních hodinách došlo na koupališti Vítkov, oficielně zvaném Michal, ke srážce blesku se třemi letošními maturanty z Gymnázia Sokolov.

Nejvíce to odnesl dvoumetrový chuligán zvaný Sochy. Zákulisní informace hovoří o tom, že ihned po incidentu necítil své mužství.

A nyní vám přinášíme první necenzurovaný rozhovor s dvěma zasaženými: Continue reading “Tři kokti zasaženi bleskem”

„Dej každému dni šanci, aby se stal nejkrásnějším dnem Tvého života“ řekl jednou Mark Twain. Míním, že tato myšlenka je velmi inspirující a přestože se mi to často nedaří, snažím se začínat každý den naladěn co nejpozitivněji. Rád bych se ve svém dnešním textu věnoval třem základním tématům, proč to občas nejde nebo proč čas od času ono ranní nadšení rychle vyprchá. Continue reading “Snesitelná tíže bytí”

Dnešní den proběhlo v naší škole mazování na pasáky, s čímž je spojeno pojídání nechutného jídla, pití nechutného pití, říkání trapných keců a jako bonbónek na závěr jsem si nechal razítkování. Psal jsem o tom už v září (ten článek měl tenkrát docela úspěch, dofám, že to tentokrát bude ještě lepší :)). Zatímco razítkování před školou jsem se vyhnul ještě elegantněji než v září (nemáme v pátek první hodinu :)), chca nechca jsem se musel zúčasntit onoho mazování. Continue reading “Škola kriplů”

Je to zvláštní. Někteří lidé mají přezdívku snad co svět světem stojí. Třeba Zdenis. Naproti tomu stojí lidé bez přezdívek jako třeba moje maličkost. Ale protože někteří lidé mají obrovské nutkání dávat přezdívky, i já už jich za život vyfasoval víc než dost. Podívejme se na ně. Continue reading “Prezývky”

Protože jsem už odnepaměti škout, se kterým jsem mj. dosáhl zatím nejvyššího úspěchu (druhé místo v republice), napíšu sem něco o jednom z nejzajímavějších okamžiků, který mezi vším, co jsem se škouty prožil, vyčnívá svou zvláštností. Navíc se s tim furt vytahuju, protože takovýhle věci normální člověk nedělá :). Continue reading “Tři orlí pera — zkouška pro celé muže”