Tag: život

Velikonoční týden a prázdniny specielně se pro mě nesly v duchu poněkud akčnějším než běžný superultranudný den ve 3. D. Píšu o tom ostatně tady. Poté co se mi podařilo v sobotu ráno na rozdíl od večera již nezvracet, vyrazil jsem v odpoledních hodinách na své tradiční místo k ETI pro pomlázku. Jenže jsem nějak nedomyslel, že jsem letos neměl jet v tretrách, ale v ploutvích, protože všechny vrby byly pod vodou. Continue reading “Velikonoce 2k6”

Tož. Do konca dubňa zbyvá 14 dní. Konec dubna je tradičně spjat s pálením všeho možného Zdenisovým soxem počínaje, čarodějnicemi konče. Koná se totiž březovské pálení čarodějnic. (Název Březová není odvozen od toho, že to tam Bříza zalomí hned po příchodu!). Podíváme se na pálení let minulých. Continue reading “Widž Burning”

Tak tohle je tejden za všechny prachy. Prožil jsem toho víc než za celej půl rok před tim dohromady. Tak například škola. Už minulý týden jsem byl zkoušen z němčiny, a když jsem se Kaldy zeptal, jak se řekne kuře (nebyl jsem si jist tvarem a členem už vůbec), okřikla ho paní vyučující, že je to pod úroveň. Jenom nevíme, jestli pod mojí, Kaldovo nebo snad pod úroveň paní vyučující? Když jsem si tento týden na hodině při chvilce nudy během zkoušení dovolil zakousnout se do chleba, uslyšel jsem: „Pánek! Trochu drzé, ne? Představ si, že bych si tady rozbalila svačinu já!“ Continue reading “Co týden dal”

Včera byla prodloužená. Takovéto akce vždy přinášejí spoustu úsměvných, jímavých či naprosto absurdních příběhů. A poslední dny jsou doslova nabité takovými blockbustery, až se Kalymu vlasy kudrnatí. (A mně se z toho kudrnatí nohy jako po výpravě s Akylou.)

Moje zpravodajské a komentátorské srdce doslova touží po tom, abych to tu celý rozmáz, jenže na Los Gimplos ještě působí někteří těžcí zločinci, kteří jsou pár týdnů od převelení, takže některé kauzy radši odložíme až za tuto deadline ;).

Ale přesto bych se rád pozastavil nad tím, na co jsem přišel dneska ráno při čištění zubů, této k meditování vhodné době. Uvědomil jsem si, jak strašně nerad mám lidi, kteří se berou vážně. A někteří se berou nesmírně vážně. Stačí se podívat na lidi, se kterými si rozumím. Nikdy neváháme udělat si srandu sami ze sebe. A neexistuje, abysme někomu vyhrožovali inzultací, pokud někdo udělá nějaký byť sebetrapnější vtip. To mu to radši naservírujem s velkým gustem zpátky. A jen tak mimochodem — z toho, jak povýšeně se svými spolužáky někteří mí spolužáci jednají, je mi docela nevolno.

Taky mám docela nerad, když mě poučuje někdo, kdo na to nemá ani ten nejmenší nárok. Napadá mě k tomu slavný výrok Adama Michnika:

Nebyl jsem s vámi v minulosti zbabělý, a proto s vámi dnes nepotřebuji být statečný.

Dáša s Lindou několikrát předvedly skvěle sehranou hádku. Linda by tedy občas potřebovala krotit přehrávání a na obou šlo občas poznat, že se tomu v duchu smějí, ale místy z nich šel až strach. Tato scéna, kdy kámošky hrají nepřátele, mi připomněla něco podobného. Nevím z jakého důvodu, ale rozhodně je to tak. Při bavení s několika lidmi se nám oběma navzájem otevírá kudla v kapse, ale hrajeme kámoše. Je to zajímavé.

Nemůžu se tady o všech kauzách moc rozepisovat, protože nemůžu potřebovat, abych byl vyděděn některými lidmi, se kterými (bohužel) musím sdílet životní prostůrek. Prostor. Ale některé věci mi přindou docela absurdní. A Ondra umí náležitě matematicky vysvětlit vztahy ;).

Odpovězeno na otázky z Ailynina dotazníku. Ostatní blogy, na které chodím, by mě mohli následovat :).

Co máš právě teď v tašce?
Vzhledem k tomu, že mívám všechno po kapsách, řeknu, že teď nemám v kapsách nic, ale mívám v nich klíče, peněženku a telefon. Continue reading “Dotazník”

Při psaní minulého článku jsem si vzpomněl, že jsem chtěl reagovat na zajímavý fenomén. Je to jedna z nejzajímavějších zkušeností, které bych nezískal, kdybych nepsal. Continue reading “O článcích na tomto blogu”

Čert ví, proč je dnes celý svět naruby. V tomto článku se podívám na věc, která naruby zcela určitě je. A já nepřestávám kroutit hlavou. Jak to tak bývá, člověk, který se naruby nechová je nazýván přinejmenším podivínem, v tom nejhorším případě pak teploušem. O co jde?

Muj brácha už rok chodil s holkou a povídá mi: „Člověče, já jí ještě ani neřek, že jí mám rád. Já si tim nejsem úplně jistej.“ Oni si za tu dobu nedali ani pusu…. A dneska jsou spolu už 24 let.

Continue reading “Svět naruby”

Již probuzení z kocoviny, ze zhulení, z melancholie, ze vzrušení nad půlnočním překvapením a někteří možná i z horších věcí, zkrátka a dobře konečně zase v dobré formě, se musíme smířit se skutečností, že ples je mrtev. Teď přijde na řadu finální zamyšlení nad tím, jestli je skutečně lepší obor popelář-číšník nebo udavač-donašeč. Ti z našich základně-školních spolužáků, kteří se uhnízdili na nějakém tom tučňáku byli tohoto přemýšlení ušetřeni. Ale me, holky (+ kluci) z lemplu, my se musíme pořádně zamyslet, což některým z nás dělá docela problémy.

Continue reading “Ples je mrtev, ať žije vejška”

Na Kalyho jsme se dozvěděli nějaký ty nadávky. Momentálně mě šíleně bolej nohy, takže tady nečekejte žádný moudra. Ale protože všichni ještě spí, tak mám možnost s tym eště něco provést, než se vzbudí.
Continue reading “Kaly hlásí: Ples se povedl”

Je pátek a Déčáci maj svátek. Zanechme teď již zpěvu truchlivých písní a poraďme si s finanční tísní. Přestanu už radši rýmovat, nebo z mi teho onemocněj plicičky. V minulých čtyřech předmaturákových dnech jsme si stručně zrekapitulovali déčáckou minulost, víkend bude patřit budoucnosti a dnešek jediný tedy vyhradíme jsoucnosti. Continue reading “Je to právě dnes, kdy mají Déčáci svůj ples!”