Bulharsko 2012, díl čtvrtý

Koukám, že mám v tom minulym zápisku nějak pomotaný dny, ale to nevadí. Prostě se to všechno stalo, akorát neni přesně jistý, kterej den. :)

Na další den byla přichystaná debata. Debatovat se mělo o zákoníku práce. Zbyla na mě pozice lídra socialistické opozice, takže jsem zákoník práce musel hájit. V týmu jsem měl dvě Rumunky a jednoho Rumuna, kterej původně měl bejt poradce, ale potom, co to Diana vzdala, se stal mym stínovym vicepremiérem.

V průběhu jsem se dozvěděl, že v Rumunsku je výpovědní lhůta dva tejdny. U nás je, pokud se nepletu, dva měsíce. Celkem rozdíl.

V debatě proti mně (tj. za vládu) byli Gruzínci a Holanďan Bart. Jeden z těch Gruzínců byl neskutečně otravnej člověk, na čemž se shodlo skoro veškerý místní osazenstvo. Jenom Rusku Karinu nějak oslovilo jeho mužo, takže jí sbalil hned první den.

V debatě proti mně vůbec nevytáhli svobodu kontraktu, což mě zaskočilo, protože jsem měl a mám za to, že to je jejich nejsilnější argument. Proto jsem musel důrazně o tomhle tématu mlčel, podle mě proti tomu nejde nějak smysluplně argumentovat. Jinak jsem ale svojí obhajobu zákoníku práce založil na Jistotách & Prosperitě, jak nás učil Jyrka Paroubek.

V následný diskusi potom Greg Rehmke zmínil dvě zajímavý věci. První byla, že na svobodnym pracovnim trhu by mohly odbory lákat zaměstnance tim, že by jim platily právníky na soudy se zaměstnavatelama.

Druhá byla, že ne vždycky musí nižší cena bejt lepší. Jako u svateb. Svatby se dělaj drahý, aby si manželé dobře rozmysleli rozvod hned po první hádce. Co když nákladnost najímání a propouštění zaměstnanců má pozitivní účinky — jako třeba lepší výběr zaměstnanců?

Po obědě jsem šel zase plavat, tentokrát 1,5 km. Při plavacích pauzách se dalo pěkně ležet v křesle v županu. Pohoda, jak má bejt.

Mimochodem, věděli jste, že šopák je bulharskej vynález? Podle Wikipedie “Salát pochází z okolí Sofie a Dupnice od obyvatel nazývaných Šopové”. Bulharsky se to jmenuje šopska salata.

Večer se zase šlo do krčmy, kde jsem si radši řek o nalivno pivo, aby mi nedonesli butilku. S Bartem jsme rozebírali šance jeho libertariánský strany na zvolení do parlamentu a naše kandidáty na prezidenta. Zásadně nesouhlasil s našim hodnocením Zemana, přestože ho do tý doby neznal. :)

Bulharka Cveti si udělala těžkej život. Nepije alkohol, nejí maso a je vdaná. Tři tragédie na jednoho maldýho člověka. Neměl by s tim UNICEF něco dělat? Její svatba prej stála šest tisíc eur. To je pěkná pálka, ale říkala, že na darech se jim skoro všechno vrátilo. Kdyby znali čínskej trik, dostali by zpátky ještě víc. (Číňani pečlivě u vchodu jmenovitě zapisujou v přesnejch částkách, kolik kdo dal. Je v tom pak pořádek.)

V průběhu tejdne jsem si získal pověst člověka nadanýho na bulharštinu. Nevim, jestli Bulhaři nikdy nepotkali žádnýho jinýho Slovana, ale mně to připadalo fakt samozřejmý. Naučit se číst cyrilici, to zvládne každej za čtvrt hodiny, jak jsem se onehdy dohadoval s Němkou v Bostonu.

No a pak pochytit základní gramatiku přídavnejch jmen, jak se pozná ženskej rod od mužskýho, to neni nic těžkýho. Občas, když něco říkáte, tak prostě zkusíte český slovo, a ono to často vyjde, a pak jste za kingra, co se naučil bulharsky za dva dny. :) Jinak si ale myslim, že kdybych ten tejden věnoval nějakýmu systematičtějšímu studiu bulharštiny, moh bych se jí naučit celkem obstojně.

Zbejval poslední den. Odpoledne jsme se měli prezentovat v rámci regionálních skupin. Spolu s Makedonkou, Holanďanem a Bulharem z Londýna jsme vytvořili skupinu Západ. Divokej západ ti nedovolí chrápat. Vysvětlení, proč je Makedonie v západní skupině spočívá prej v tom, že Makedonie je na západ od Bulharska. :)

Rozdělili jsme si to podle zemí a s Dominikem jsme odprezentovali sluníčkový věci o Česku. Takže já jsem si vzal na starost libertariánskýho vice-guvernéra ČNB Mojmíra Hampla a ukázal jsem podepsanou bankovku, pak klasickýho liberála na postu prezidenta republiky a ukázal jsem tři vybraný citáty:

• Třetí cesta je nejrychlejší cesta do třetího světa.
• Zrušme stát, omezme jeho pravomoci a pak zmizí lobbisti.
• Politická korektnost je jedna z nejzhoubnějších věcí dnešní doby, je stejně děsivá jako marxismus, vrací nás nekonečně dozadu.

A Dominik odprezentoval Mises.cz, CEVRO, naší fakultu a libertariánský srazy.

Pak přišly na řadu další země a já se koukal na dojezd etapy Tour de France jako každej den.

Myslim, že jsem to ještě nezmiňoval, ale Gruzínci i Arméni maj nejenom vlastní jazyk, ale i vlastní písmo. Oboje pro zhruba sedm miliónů lidí. Jestli existuje na světě nějakej tajnej jazyk, tak jsou to tyhle dva. :) Přiznávám, že jsem o tom neměl ani tušení. (Viz gruzínštinu a arménštinu na Wikipedii.)

Po prezentacích se konala závěrečná slavnostní večeře, kde bych se zase epicky přežral, kdybych nedržel dietu. Takovejch dobrot tam bylo! No a po večeři párty na hotelový předzahrádce až do rána…

Já to teda zalomil už někdy v půl jedný, protože jsem zíval každejch asi deset sekund, takže nemělo cenu to dál natahovat.

A co myslíte, že se stalo pak. V noci dorazil Dominik s Dianou (ta holka toho fakt dost vydrží) a že prej jestli jsem nevzal Dominikovo foťák. Le what? Nemoh ho najít, a tak štrádoval po pokoji sem a tam, jak kdyby to mohlo nějak pomoct. Potom mě vzbudil znova v půl sedmý ráno, když přišel do pokoje. Povídal, že foťák už našel a šel spát (a na snídani jsme vstávali za 45 minut. :D)

Snídaně byla pozdějc než jindy, což jsem nevěděl, takže jsem zbytečně vstával brzo. Nakonec jsem to přečkal, po snídani a přednášce jsem si šel uplavat posledních 750 metrů. Dvojnásobnou dávku jako včera a předevčírem už jsem nestíhal.

V jedenáct jsme zalezli do autobusu a čekali… autobusák opravoval kladivem a nějakou traverzou motor. To mi dodalo jistotu, že cesta bude bezpečná. :) Nakonec se nám po cestě nic nestalo. Pokud teda nepočítáme to nesnesitelný vedro po celou cestu. Připadal jsem si jak žid v autobuse za druhý světový.

Od katedrály Alexandra Něvskýho jsme se rozlezli do všech stran. Češi a Turci jednim taxíkem do našeho Hostelu Mostelu za lidovou cenu čtyři lvy celkem.