Kde přispět na pomoc migrantům a uprchlíkům

Vsadil jsem se s různými lidmi o výsledek amerických prezidentských voleb. Peněžní výhry jsem se rozhodl odkázat nějaké organizaci, která pomáhá migrantům a/nebo uprchlíkům.

Protože tohle není sféra, ve které se vyznám, zeptal jsem se odborníka od fochu, jak se říká, kamarádky Thuy a ta mi doporučila několik organizací. Přijde mi škoda, aby její snaha zůstala jenom v uvnitř naší konverzace v Messengeru, takže poskytuji seznam takto veřejně pro inspiraci vás dalších.

Nezapomeňte, že se blíží Vánoce, kdy máme otevřít nejenom svá srdce, ale i peněženky.

Continue reading “Kde přispět na pomoc migrantům a uprchlíkům”

Čtyři roky Trumpa stačí, drahoušku

Před čtyřmi lety jsem napsal dvojici článků. Osmého listopadu Krátké stanovisko k US volbám 2016 a pak devátého dopoledne The Donald prezidentem. Hledáme silver linings. Jak se mi to povedlo?

Když jsem osmého večer psal ten článek, žil jsem v blaženém přesvědčení, že není možné, aby dost lidí volilo někoho, jako je Donald Trump. Neuměl jsem si to představit. Měl jsem absolutně ničím nepodložený pocit, že Hillary Clintonová může vyhrát Texas, protože volba Donalda Trumpa je něco, čeho se nemůže dopustit žádný seriózní člověk. Volební noc a povolební ráno mě naplnily nekonečným vyděšením.

Continue reading “Čtyři roky Trumpa stačí, drahoušku”

Jak jsme brexitovali

Odcházení z Evropského parlamentu, ve stručnosti vypíchnuté okamžiky. Ke konci to graduje.

Nigel se chystá na odchod. Vzadu já. :D

V roce 2018 jsem si při pohledu na parlamentní kalendář 2019 jsem si všiml neradostné zprávy, že nebudeme mít tzv. zelené týdny, tedy týdny, kdy mají být poslanci ve svých obvodech, což znamená, že v Evropském parlamentu není ani noha a je tak de facto volno. Nutno poznamenat, že v té době jsem si ještě myslel, že moje působení v Evropském parlamentu skončí 31. března – v den brexitu.

Continue reading “Jak jsme brexitovali”

Pád Petra Macha

Krátký zápis o tom, jak Petr Mach spadl z pozice nadějného seriózního liberálního politika do pozice politické mrtvoly bez budoucnosti a bez respektu. Jenom za poslední týden se mě totiž na můj popis situace zeptalo asi deset lidí, z toho pět přímo na jedné eurobesídce. Mám o Svobodných rozepsané delší pojednání, takže dnes jenom stručně.

Continue reading “Pád Petra Macha”

Čína mimo Čínu: Singapur II.

Minulé povídání jsme zakončili na předraženém singapurském drinku. V dnešním, posledním díle si budeme vyprávět o singapurském pralese a čajovém rituálu.

“Ráno” jsem se opět probudil pěkně pozdě. Došel jsem si na opět výbornou snídani a naplánoval si cestu po Southern Ridges, tedy Jižních hřebenech. Je to devítikilometrová procházka po zeleni, kterou plánovači zakázali zastavět dalšíma budovama. Značnou část cesty se jde po různejch mostech a visutejch chodnících s krásnejma výhledama, kde se potkávaj vejškový budovy s junglí.


Snídaně

Continue reading “Čína mimo Čínu: Singapur II.”

Mýtus o brexitářích, kteří se zřekli odpovědnosti

Některé mýty zřejmě nikdy neumřou. Což je ještě vtipnější, když je šíří lidé, kteří obviňují všechny ostatní z toho, že účlově lžou. Jak je to s jedním z nejpopulárnějších mýtů, že se totiž hlavní postavy kampaně za vystoupení Británie z EU po výsledky vytratily po anglicku?

S tímto mýtem se setkáváme dennodenně, nedávno jej vyslovil taktéž místopředseda PSP ČR Jan Hamáček na půdě Sněmovny: “Za brexit mohou nezodpovědní politici ve Velké Británii, kteří vystrašili britské občany k smrti za použití nefér argumentů, a poté, co těsně zvítězilo rozhodnutí odejít z Evropské unie, tak ti, kteří to spáchali, utekli od své odpovědnosti a nechali v tom současnou britskou vládu, která neví kudy kam.”

Ale odpovídá to faktům?

Hlavními postavami dvou kampaní za vystoupení (Vote Leave a Leave.EU) byli:

  • Boris Johnson
  • Michael Gove
  • Daniel Hannan
  • Nigel Farage

Continue reading “Mýtus o brexitářích, kteří se zřekli odpovědnosti”

Čína mimo Čínu: Singapur I.

V minulých zápiscích jsme byli v Hong Kongu a v Macau. Z Hong Kongu jsem se nočním letadlem přesunul do Singapuru. Let trvá docela dlouho, čtyři hodiny a letěl jsem s australskou low-cost aerolinkou Jetstar, která umožňuje přiobjednat si za rozumný peníze jídlo. Do Singapuru jsem dorazil o půlnoci. Singapur je ve stejnym časovym pásmu jako Peking a Hong Kong, i když v podstatě skoro všechny země na jih a na sever jsou v časovym pásmu o hodinu menším. Tedy kromě Číny a Malajsie (a Barmy, která má ještě o půl hodiny míň, aby byli zajímavý).

Singapur je bývalá britská kolonie, původně jenom taková rybářská vesnice. Nezávislý byl od roku 1959 (i když pořád v Commonwealthu), pak se na tři roky spojil s Malajsií a od roku 1965 je samostanou republikou, kterou od Malajsie dělí Johorský průliv. (Johor je řeka a stát v Malajsii.) Možná si říkáte, co to má sakra společnýho s Čínou, když jsem to zařadil do seriálu Čína mimo Čínu. 74 % obyvatel Singapuru jsou etničtí Číňani a mandarínská čínština je jedním ze čtyř úředních jazyků. Continue reading “Čína mimo Čínu: Singapur I.”

Čína mimo Čínu: Na kakau v Macau

Jelikož v Hong Kongu už jsem byl v roce 2014, i když jenom na malou chvíli, rozhodl jsme se věnovat jeden den svojí návštěvy v roce 2016 sousednímu Macau. Macao (někdy, zejména v portugalštině, psáno Macau) je ostrůvek a poloostrůvek neoddělený od kontinentální Číny žádnou přírodní hranicí, obdobně jako Hong Kong, od kterého je nedaleko. Taktéž obdobně jako Hong Kong byl až donedávna pod správou evropské země. Zatímco Hong Kong byl v roce 1997 před Číně Velkou Británií, Macao bylo předáno v roce 1999 Portugalskem. A zatímco v Hong Kongu mluví slušná porce obyvatel anglicky, V Macau samozřejmě portugalsky nikdo nemluví, přestože je portugalština úředním jazykem a spousta nápisů na ulicích je v portugalštině.

Continue reading “Čína mimo Čínu: Na kakau v Macau”