Čína mimo Čínu: Taiwan I.

V minulém díle jste se dočetli o mých strastech při příletu na Taiwan. S tímto dílem jsem otálel tak dlouho, protože jsem čekal, zda se mi podaří získat jednu zásadní fotku. Bohužel se aspoň zatím nezadařilo, takže budete mírně ochuzeni. Ale to se nedá nic dělat.

Dojel jsem autobusem z letiště do Taipeie, kde na mě na nádraží (který ve skutečnosti je takový dost komplikovaný bludiště) čekala Marieta a vedla mě do putyky na oběd. Byl to krásnej slunečnej den (v únoru), teplota tak akorát na to, aby holky nosily kraťasy tak krátký, že je vám jedno, jste právě přeletěli půl světa a že se vám chce hrozně spát. Co čert nechtěl, byl to jedinej hezkej den na Taiwanu, další dny se počasí pořád zhoršovalo. :(

Obědvali jsme v tradičnim čínskym bistru, kterejch je na každý ulici spousta. Velkej dlabanec, za kterej dá člověk asi 30 Kč. (Ne)výhodou taky je, že objednáváte, ale nevíte co a nevíte, jak to bude chutnat. Prostě čínská klasika. Bohužel mi to připadalo tak klasický, že ani nemám fotku. Na obědě s náma byla ještě Bára, Marietina spolužačka z Hong Kongu, původem ze Slovenska.

Po obědě jsme zašli o pár kroků vedle do kavárny, která byla tak hipsterská, že by záviděl i Karlín:

A před kavárnou parkoval skútrista, co měl na helmě pedobeara:

Zjistili jsme potom, že tenhle motiv je na Taiwanu docela oblíbenej, takže pedobear byl spatřován ve všech možných i nemožných situacích, což vždy velmi projasnilo den. Holky navíc pedobeara znaly, takže jsem se nedostal do situace, že bych musel vysvětlovat, co to je. ( ͡° ͜ʖ ͡°)

Muj další plán pro tento den byl ubytovat se na Airbnb a vyspat se, zatimco holky budou chodit po městě. Nejdřív jsem ale musel odeslat “vysvětlení hlasování” Petra Macha na europarlamentní web. Deadline byla v poledne, tj. v šest večer taipeiského času. Stihl jsem to asi o půl hodiny. Spát jsem nakonec nešel a vykonali jsme první základní procházku po Taipei.

Hlavní atrakci přichystala Marieta na večer. Šli jsme se podívat na noční trhy, tentokrát i s další spolužačkou Jennifer z Finska. Aby se to nepletlo, tak to byla třetí blondýna do party. A vyrazili jsme rovnou na ten největší noční trh – Shilin. Bylo tam asi tolik lidí:

Pedobear, zvlhčovač ovzduší, ke koupi na nočním trhu:

Na trhu jsme pobyli chvilku, dali si něco na zub a pak jsme jako logické uzavření prvního dne zvolili hospodu, kde bylo pivo drahý jako blázen a na přikusování k němu nedávali buráky apod., nýbrž nějaký strašně odporný zelí, co se jedlo hůlkama. Mělo to tak hnusnou chuť, že mi to po chvilce vždycky nedalo a musel jsem znova ochutnat, jestli je to fakt tak hnusný. Je!

Ke konci už jsem byl tak ospalej, že jsem usínal v sedě u piva a vůbec jsem nestíhal dámskou konverzaci. Ty dvě taiwanský piva mě v tomhle stavu opily tak hodně, že jsem si cestou na záchod roztrh kraťasy na zadku. Jak jsem ale viděl u holek (viz níže), to se teď tak nosí. Naštěstí jsme bydleli hned za rohem, takže i v opilym stavu jsem tam dorazil v pořádku. Jak říká klasik: “Položte mi ruce na zem, domů už trefim!”

—

Ráno jsme vyrazili k Taipei 101, to je taková obrovská věž, co má 101 pater. Byla to od roku 2004 do roku 2009 nejvyšší budova světa, kdy postavili Burj Khalifa v Dubaji. Ale protože vedle ní jsou samý malý baráky, vůbec vysoká nevypadá. Taky tam prej mívali nejrychlejší vejtah na světě, ale to si zase v roce 2016 přivlastnila Shanghai Tower. :-/

Ve spodních patrech je nákupní centrum, pak vás za 37 sekund vejtah vyveze nahoru, kde se můžete kochat výhledem na Taiwan. Taky je tam někde údajně utajenej Starbucks, kam pouštěj jedině s rezervací po telefonu, ale i když jsem se tam zkoušel dovolat asi dva dny, nikdy mi to nikdo nevzal. A patrně by se nám tam nepodařilo proniknout ani tak, protože legenda pravila, že se to po telefonu dá zarezervovat stejně jenom čínsky.

I dělník v rekonstrukci potřebuje po ránu klid v duši

Good guy informační cedule upozorňuje holky na odraz jejich věcí na podlaze. :) Jak vidíte, stejně tam ale nejde nic vidět. // Pozorný čtenář si všimne těch moderních natrhaných kraťasů, které jsem si pořídil včera v hospodě taktéž. :cool:

Téže vítr vane do této věže. A tak je její zajímavostí 660tunový tlumič, který si můžete prohlédnout pěkně zblízka. Pokud jste na věži v normální den, tlumič se ani nehne. Ale kdybyste náhodou byli uvnitř při vichřici, dokáže se tahle koule hejbat pěkně hodně, jak ukazují informační videa kolem vás. V roce 2015 se při tajfunu tlumič vychýlil o 100 centimetrů, což je jeho rekord. A protože jsme na Taiwanu, všechno je to vysvětlený pomocí roztomilejch postaviček a roztomilejch nápisů.

Na Taiwanu se stmívá hrozně brzo (aspoň takhle v zimě). Takže už za tmy jsme se vydali na prohlídku buddhistickýho chrámu a pak na noční trh, tentokrát ale na delší a záživnější procházku než včera.

Buddhistickejch chrámů už jsem si já i moji věrní čtenáři užili dosytosti za moje cesty po Číně. Tato návštěva byla zajímavá tím, že se konala hned po čínském novém roce, takže chrám byl doslova zavalen jídlem. Jak jsem se dozvěděl, za každou odevzdanou věc získáváte od Buddhy nějaký body a když jich nasbíráte dost, můžete se po smrti znovunarodit do mnohem lepší postavy anebo vám za to zjemní utrpení. Normálně se odevzdává ovoce, ale v tomhle chrámu jsem viděl i Oreo a další delikatesy! Dokážete si představit, kolik bodů musí bejt za Oreo? Jestli vám za odevzdání Orea nedá Buddha v příštim životě aspoň podobu Gora, tak je to pěknej šejdíř! To vám říkám já.

Jdeme takhle po nočním trhu a nějakej vykuk tam má na koberci kromě tradičních cetek a dalších nesmyslů taky nějaký ještěrky. A nabízí nám je, že si je máme pochovat. No, thanks, bro. Nebudu tady držet nějakýho varana. Ale Marieta je statečné venkovské děvče z krajů, odkud pochází takoví chrabří válečníci jako Tomáš Pajonk, takže ta si neohroženě vzala tohoto tvora do rukou a s mateřskou láskou jej chovala v náručí.

Avšak, co Šiva nechtěl, ještě než jsem stačil nažhavit svůj fotografický aparát… jak bych to jenom… ještěrka se zčistajasna posrala Marietě přímo v náručí. :mrgreen:

Bohužel jsem stačil vyfotit pouze zděšený výraz ihned po aktu a ulevený výraz při odevzdání. Na světě existuje i mnohem grafičtější fotka celé této scény, ale bohužel ji má ve svých archivech Bára a odmítá nám ji vydat. :( Celej tejden jsem si pak dělal srandu z too, jak na Marietu zaútočil varan jinou zbraní, než je u něj obvyklé, protože jsem si myslel, že varan je jenom jeden druh, totiž varan komodský, jehož kousnutí je jedna z nejsmrtelnějších věcí na světě, ale pak jsem zjistil, že varanů jsou spousty a nějakej z nich to klidně moh bejt, takže celej vtip byl tentam. Pokud někdo zvířátko z fotky identifikujete, budu moc rád.

Otřeseni tímto zážitkem jsme se vydali na procházku po tržišti. Radši si vždycky dobře zjistěte, co si kupujete, radim vám dobře. Srdce všelijakejch živočichů na špízu tu nejsou žádnou výjimkou. V jednu chvíli jsme se přeptali na kus masa, co nevypadal zas tak zle, a holka za stánkem nonšalantně ukázala na ceduli, kde bylo napsaný čínsky a vedle toho anglicky “zadek slepice”. No, radši si nechám zajít chuť.

Holkám se hrozně zalíbila možnost nechat si nalakovat nehty za 100 taiwanskejch dolarů (asi tři eura). Ještě že jsem měl tu datovou SIMku, jinak nevim, jak bych tenhle ordál přežil. Na konci lakování jsme ale zjistili, že cena neni 100 dolarů. Těch sto babek bylo oznámení o novoroční přirážce. Uběhlo asi pět minut, než jsme zvládli tenhle problém vyjasnit, protože komunikace probíhala výhradně v čínštině. :D Jak si jistě dobře pamatujete, já umim čínsky jenom pár slov a holky neznaly nic, takže ty se rozhovoru neúčastnily. Po dlouhé debatě jsem pochopil, co se mi nehtová umělkyně snaží vysvětlit, a zaplatili jsme plnou částku která byla myslim zhruba třikrát větší. Prej i tak dobrej kauf.

Večer jsme zakončili masáží nohou. Musim říct, že to byla výborná vzpruha po tom celodennim chození. Tam bych klidně chodil každej den. Asi po půl hodině po tom, co jsme spokojeně z masáže odešli, jsem si všim, že jsem si omylem vzal pantofle z masážního salónu, a na oplátku jim tam nechal ty svoje.