Lidé čtou a sledují příběh svobodného muže Solomona Northupa a jsou oprávněně rozhořčeni nad morálkou společnosti, která dovolila, aby tento muž promrhal dvanáct let svého života jako otrok.
Nedávno jsem psal článek o tom, že vláda nám bere polovinu výplaty, z čehož jsem vyvozoval, že bychom mohli v práci trávit polovinu času, pokud by nám vláda tyto peníze nebrala. A skutečně, Patria Finance vypočítala letošní den daňové svobody až na 27. června — skoro přesně na polovinu roku.
A pak mě Daniel Hannan přivedl na myšlenku přepočítat to na roky života. Ať se nám to dobře počítá, tak řekněme, že typický muž pracuje od 25 do 65 let věku, tj. dohromady 40 let. Pokud polovinu toho, co tvrdě odpracuje (něco, co téměř žádný poslanec nikdy nezažil), musí chtě nechtě odevzdat státu, máme tady 20 let tvrdé dřiny pro stát.
Někteří otroci v dějinách lidstava měli přísnější režim a byli v řetězech, jiní měli režim mnohem volnější (jak je vidět např. v jiném historickém dramatu Jih proti Severu).
Budou se příští generace dívat s morálním opovržením na tu naši, ve které jsme nuceni dvacet let života makat na nemilosrdného pána, stejně tak jako my se díváme s opovržením na americké generace v 18. a 19. století?
A já pevně věřím, že zas přijde den,
a já pevně věřím, že zas přijde den,
a já pevně věřím, pevně věřím,
že zas občan bude svoboden.
Stát by mohl občany za těch 20 let tvrdé dřiny nějak odměňovat!