Díval jsem se druhdy na svoji výplatní pásku. Z ceny mojí práce, mojí superhrubé mzdy, mi stát bez mého svolení uzmul 44 %. To je panečku pěkná darda.

Z toho stát platí armádu, silnice a další věci, se kterými víceméně nemám problém, že je platí stát. Ale také z toho platí věci, co buď v žádném případě nepotřebuji, nebo vyloženě nechci, aby je platil stát.

Kdyby stát zcela přestal danit práci, přestal by tedy vybírat daň z příjmu fyzických osob a sociální a zdravotní pojištění, z celkových příjmů 1,1 bilionu Kč by mu stále zbylo 625 miliard a to nepočítám s vyšším výběrem DPH, spotřebních a dalších daní. (zdroj)

Ano, musel bych něco utratit za zdravotní pojištění, avšak bylo by na mě, proti čemu bych se chtěl pojistit a u jaké společnosti. Díky konkurenci by cena pojištění byla mnohem nižší než dnes, což je samozřejmě ekonomická banalita. Na důchod bych si (zatím) spořit nechtěl.

Za 625 miliard Kč by vláda s přehledem zajistila základní funkce státu a ještě by jí pořád zbylo hodně na zbytečné rozhazování za nesmysly typu národní fotbalový stadión, Opencard apod. Den daňové svobody by byl v březnu, přičemž za první republiky byl pořád ještě o měsíc dřív! (Co přesně by stát zajišťoval by samozřejmě nadále zůstalo předmětem politické debaty.)

Naproti tomu bych mohl já pracovat pouze 4,5 hodiny denně (samozřejmě bez pauzy), takže bych v práci strávil jenom polovinu doby. Ano, za to zdravotní pojištění bych zřejmě něco zaplatil, tak ať nežeru, musel bych v práci být třeba 5,5 hodiny denně. Chodit z práce v půl druhé místo v pět by se mi vážně líbilo. Zbytek času bych mohl věnovat svým oblíbeným činnostem. Což pro mě znamená spoustu neziskových činností – jsem šéfredaktorem dvou neziskových magazínů, pomáhám malé politické straně, překládám, píšu think-tankové články… Jiní lidé zajdou rádi do divadla, na koncert vážné hudby, nebo vedou kampaně za čistší životní prostředí. Jenom pomyslete na to, kolik peněz byste mohli dát svým oblíbeným spolům od Junáka přes Greenpeace až po muzeum holokaustu.

Kdo má rodinu, mohl by v práci naopak zůstat celých osm hodin, a tím vydělat na živobytí celé rodině – a manželka by mohla být doma s dítětem a nemusela ho dávat do státem nesmyslně dotovaných školek.

Nemyslíte, že je načase tu marnivou státní bestii nechat vyhladovět, a platit ze svého platu věci, o které máme zájem sami?