Nebojte, pořád mám v plánu dopsat zápisky z loňský cesty do Číny, jednou to přijde. Zápis ze Šanghaje už mám (už čtyři měsíce) skoro hotovej třeba. Takže dočkejte času jako Konfucius klasu.
Dneska jsem si ale vybavil takovou drobnou historku. Seděl jsem v letadle z Dubaje do Pekingu a přemítal jsem, co jsem si vlastně zapamatoval z čínštiny. Samozřejmě jsem si pamatoval objednávku od McDonalda, ale nemoh jsem si vzpomenout skoro na nic jinýho. Ať jsem přemejšlel, jak jsem přemejšlel, prostě jsem si nevybavil žádnej základní pojem.
No, co se dá dělat. Slovník mám v mobilu, tak to snad nějak pujde.
Přistáli jsme přijeli do hotelu a jdem na večeři. Našli jsme v okolí nějakou vhodnou putyku, co nebyla moc vystrašující, a usadili se vevnitř. A najednou jsem si vzpomněl skoro na celou svoji znalost čínštiny. Ta teda nikdy nebyla nijak ohromující, ale dalo se s tim většinou někde aspoň objednat jídlo.
Najednou jsem věděl, jak se řekne těch pár jídel, co jsem si kdysi objednával furt dokola, jak si říct o placení a další a další věci. Byl jsem z toho dost překvapenej, pozitivně samozřejmě.
Když jsem pak zhruba půl roku potom letěl do Ameriky, stala se mi podobná věc. V Bruselu sice mluvim anglicky, ale z nějakýho důvodu jsem měl pocit, jako by tam bylo zarezlý nějaký koleso a musel jsem vyvíjet značný úsilí, abych složil větu.
Ale přistál jsem ve Washingtonu a najednou se mi mluvilo s takovou lehkostí, že jsem se divil, jak je to možný. Přísahal bych, že i muj přízvuk se hned sám od sebe zlepšil. Hned jsem si u toho vzpoměnl na tu historku s čínštinou.
Určitě to znáte i z jinejch situací. Nemůžete si např. vzpomenout na PIN, ale pak přijdete k bankomatu a suverénně ho napíšete. A přimělo mě to k přemejšlení nad tim, kolik zajímavejch věcí nám takhle asi uteče, protože je nevnímáme ve správnym kontextu, a tak nás ani nenapadne, co by nás napadnout mohlo – a třeba bysme už dávno mohli mít vynálezy, co budeme mít až za dvacet let…
No nic, to byla jenom taková nedělní chvilka pro food for thought.
To je prostě a jednoduše septima (třeťák) na gymplu konkrétně biologie a z ní podmínený reflex, který se uplatňuje mimo jiné při učení a zapamatování a vzpomínání. V tomto případě podmínkou je právě vybavení si zrakových a možná i čichových a sluchových vjemů (prostředí restaurace, která připomněla čínskou restauraci, přestože nebyla čínská). Spoustu informací si pamatujeme tak zvaně pasívně, tj. vybavíme si je pouze pokud je splněna podmínka k vybavení.
To myslim neni úplně to samý. :)
A není ona to otázka motivace akutní potřebou?
Spokojenej MMister v letadle (kde dostane najíst i kdyby mluvit vůbec neuměl) má podstatně menší potřebu vydolovat z hlavy zbytky svojí čínštiny než hladovej MMister v hospodě uprostřed Pekingu.
To samý v bledě modrým (se žlutejma hvězdama) je když MMister v Bruselu nepotřebuje nutně angličtinu, protože má v záloze ještě například němčinu, se kterou by se ovšem ve Washingtonu se zlou potázal.
Možná je to evolučně daný. Jedinci co dokážou vydolovat zasuté znalosti v případě jejich akutní potřeby mají větší naději přežití.