Radim Smetka, nový místopředseda Svobodných, píchl na iDnesu do vosího hnízda.
Spousta lidí mi vytýká, že mám ve všem jasno, přestože já bych řekl, že to je přesně naopak. Mám v mnoha věcech velmi nejasno, avšak mám jasno v tom, že socialisté chtějí moji svobodu a moje peníze a ani jedno z toho jim dát nechci.
Ochrana duševního vlastnictví je jedna z věcí, ve které nemám jasno. Zatím nemám načtenou příslušnou literaturu, ale chystám se to napravit v horizontu deseti let. :) Avšak snažím se dobrat aspoň nějakých závěrů dedukcí a indukcí. Tady je, k čemu jsem zatím došel.
- Ochrana duševního vlastnictví musí platit buď navždy, nebo vůbec. Arbitrárně stanovená délka (např. 20 let) je na první pohled absurdní.
- Ochrana duševního vlastnictví musí platit buď ve všech odvětvích, nebo v žádných.
- Ochrana duševního vlastnictví musí platit buď pro malé i velké objevy, nebo pro žádné.
Představte si, že by ochrana duševního vlastnictví platila navždy. Navíc v té nesmyslné podobě, jak je uplatňována dnes, kdy nikoho nezajímá, zda jste něco vymysleli nezávisle na původním objeviteli. “Teď tu byl. Graham Bell.”
V takovém případě bychom museli platit za každé použití ohně potomkům pravěkého člověka. Za každé použití akvaduktu potomkům Římanů, za každé použití papíru potomkům Číňanů, za každé použití počítače zřejmě potomkům Leibnize.
Absurdní, že?
Vtip je totiž v tom, že co v době svého objevení/vynálezu vypadá málem jako zázrak, by bylo bez patentů objeveno třeba za 10 let (nebo možná pozítří) kdekým s mnohem menšími náklady. Jenže díky patentové ochraně se to nadále musí vyrábět draho.
Snad uznáte, že chránit autorská práva třeba 20 let (nebo 50 let po smrti autora) je absolutní nesmysl. Když už se používají ty analogie s homtnými předměty — znamená to snad, že po smrti majitele např. stolu je možno si tento stůl přivlastnit? Neznamená, ten stůl je pořád ve vlastnictví někoho.
—
Není možné přijmout princip, že ochrana duševního vlastnictví musí existovat např. v medicíně, ale ne v hokeji. Pokud Ivan Hlinka přijde na nějaký inovativní způsob jak hrát přesilovky, měl by tento jeho vynález požívat stejné právní ochrany jako vynález Pfizeru na zajištění erekce. Pokud nějaká holka přijde do školy se sexy účesem, měla by přece požívat stejné právní ochrany — 20 let by nikdo tenhle účes nesměl mít.
Umíte si představit takový svět? Že po ledě jezdí kromě hokejistů i právníci a vymáhají poplatky za kopírování strategií? Že každá holka kolem sebe má armádu právníků, kteří dbají na to, aby nikdo nekopíroval její styl?
—
Pokud mám nějaký výrobek a inovuji ho lehce, žádný patentovací úřad mi to jako patent neuzná. Patentovací úřad mi neuzná, když začnu svoje auto nabízet fkůži namísto současné varianty fdřevě. Ale když začnu svoje auto nabízet bez kol a bude levitovat nad zemí, patentový úřad mi to uzná.
Trochu divné, ne? Ještě divnější je to, když si uvědomíme, že těch drobných objevů je o několik řádů více. Podnikatel přijde na to, že zákazníci mají radši křesla než plastové židle — je to přece podnikatelský objev a nikdo ho nesmí kopírovat. Proč tento není hoden ochrany, ale zato objev Applu, že telefon se dá odemykat tahem po obrazovce ochrany hoden je?
—
Jak vidíte, duševní vlastnictví doprovázejí minimálně tři zjevné absurdity. Nevím, jak by se mohlo podařit je zhojit.
Na druhé straně, když někdo vezme můj článek a překopíruje ho (byť s mým jménem), tak mě to docela mrzí. Říct, že každý může překopírovat můj článek a vydávat ho za svůj, mi připadá divné, ale ideální řešení neznám. Řešením rozhodně nejsou žádné organizace typu OSA Nostra se svým výpalným.
Ochrana fyzického vlastnictví ostatně vznikla dávno předtím než začaly existovat státy. Vznikla tak, že lidi přijali za svůj princip toho, že neberou cizím lidem jejich věci. Vy přece taky nekradete, i když víte, že vás žádná policie nevidí. Že se nekrade, není důsledkem ilegality, nýbrž nemorálnosti tohoto jednání.
Troufám si tvrdit, že s chlubením se cizím peřím by to dopadlo obdobně. Ostatně, když mi někdo ten článek ukradne, taky ho nebudu žalovat. Ale budu doufat, že se na něj ostatní budou koukat skrz prsty.
Fyzické vlastnictví (stoly, počítače, auta, domy) je chráněno, protože je vzácné. Když ho někdo vezme, na původním místě chybí. Myšlenky vzácné nejsou. Proto mi připadá nesmyslné tvrdit, že by se měly oplotit, aby si je nikdo nevzal. Proč by nemohl?
Častým argumentem zastánců duševního vlastnictví je, že když se zruší copyrighty, nikdo nebude vyvíjet žádnou duševní činnost. Nic nemůže být dále od pravdy.
Obrazy budou lidi kupovat dál. Stejně tak muziku, kterou si dneska stejně zkopíruje, kdo chce. Taktéž software. Firmy akorát budou muset upravit svůj business model. Nikdo si nemůže myslet, že s business modelem z 15. století uspěje i v tom 21.
Rok jsem strávil na hudebním gymnáziu, takže o začínajících umělcích něco vím. Ani jeden z nich nedělá muziku proto, že mu nějaký pochybný autorský zákon zaručuje monopol.
Ani v medicíně by se nepřestalo vyvíjet. Dnes vyvíjí třeba tři firmy totéž, každá ve výzkumu utopí 10 miliónů dolarů, ale patent získá jenom jedna z nich. Pokud díky patentu vydělá jenom 20 miliónů, je tu jasná společenská ztráta 10 miliónů. Bez patentové ochrany by se vývoj ubíral jinak, ale závidím jistotu těm, kteří tvrdí, že by to bylo horší nebo méně efektivní než, jak je to teď.
Ostatně, až dneska uslyšíte státní hymnu, kdo z vás půjde za potomkem J. K. Tyla a zaplatí mu výpalné?
Jen bych doplnil dvě věci:
1) rozlišovat mezi patenty a autorským právem — jsou to dost odlišné věci, i když obě souvisí s “duševním vlastnictvím”
2) Ad “Fyzické vlastnictví (stoly, počítače, auta, domy) je chráněno, protože je vzácné. Když ho někdo vezme, na původním místě chybí. Myšlenky vzácné nejsou.”
To nehmotné bude ale taky svým způsobem “chybět”. Potenciál třeba toho domu je, že ho můžu prodat nebo pronajmout jednotlivé byty. Pokud mi ten dům začnou okupovat squateři, tak mě o tenhle potenciál připraví — nemůžu pronajmout byt, ve kterém už je někdo nastěhovaný. A podobné je to s tím duševním vlastnictvím — když natočím film za XXX milionů a pak ho chci prodávat DVD, ten potenciál je právě v tom, že mám exkluzivitu na ten prodej (na udělování licencí). Když bude ty kopie moci prodávat (nebo rozdávat) kdokoli, o ten potenciál (možný zisk) přijdu — stejně jako když se někdo nastěhuje do mého domu nebo když mi ukradne auto.
1) Dost odlišné? V čem?
2) Ale to není vůbec argument k tomu, jak by to mělo být, nýbrž k tomu, jak to je. Já nepopírám, že to tak je, ale že to tak zároveň má být, mi z toho nevyplývá ani v nejmenším.
Autoři knih taky neutratí milióny na vyprodukování jedné knihy, aby pak zakazovali lidem půjčovat si knihu mezi sebou.
A jak to mám opravit, aby utf8 fungovalo? Taky mě to štve. :)
1) ten nápad (který pak vyústí v patent) může dostat víc lidí současně, nebo přibližně současně, což se i často stává. A pak to je, jak píšeš, tak, že víc firem investuje do vývoje, ale patent dostane jen jeden — ten, kdo byl o trochu rychlejší.
U autorského díla se tohle nestane, např. nedojde k natočení dvou identických filmů — je jasné, že ho natočil jeden, zatímco druhý jen prodává kopie DVD v tržnici. Můžou třeba vzniknou dva filmy s podobným příběhem — ale ty můžou existovat vedle sebe a lidi si rozhodnou, na který půjdou do kina nebo který si koupí na DVD — prostě uspěje ten lepší, ten, o který je větší zájem.
Patent zablokuje ostatní v jejich činnosti (nemůžou aplikovat stejné nápady, musí platit poplatky), ale když budu uplatňovat autorské právo na svoje díla, ostatní autory tím neblokuji — oni si dál můžou natáčet svoje filmy, psát svoje knihy, software atd.
2) na tohle téma zrovna připravuji jeden web :-) ono je to celkově na delší povídání, tak pak pošlu odkaz…
S tím utf8 nevím, wordpress moc neznám, ale něco podobného řeší tady: http://www.marteydodoo.com/2005/08/02/wordpress-utf-8-charset-woes/ vypadá to, že wordpress samotný UTF-8 zvládá, ale problém je v nastavení databáze, které nepobere všechny znaky (není v utf8), což by vysvětlovalo, že česká diakritika funguje, zatímco méně obvyklé znaky jako české uvozovky už nefungují.
Nejvíc mě na tom ale štve, že dřív to fungovalo. Moh jsem tam v adminu prdnout třeba řečtinu a samo si to převedlo do HTML kódů. Teď musim všechno překládat v convertorech jak blbec.
Dobrý den,
Nevím, jestli je tohle tema jeste aktualní, ale mám dotaz. Konecne jsem na internetu našel něco, kde jsem se neco po lopate dozvedel.
Pred 5 lety jsem koupil vyrobek chraneny copyrightem.
Podle meho zjisteni, uz to dotycny clovek nevyrabí. Na trhu to chybí. Muj dotaz z ni, jak moc to musim pozmenit, abych neporusoval prava dotycneho. Stací zmenit velikost, a barvu? Lepe receno, jedna se o trubku o delce 30cm polepenou cervenou nalepkou na ktere jsou meřící udaje. Kdyz udelam delku 35cm, barvu modrou a merici udaje rozprostru jinak, tak to projde?
Dekuji za odpoved.
Jak to mám znát? Nejsem právník. :)