Martha’s Vineyard, díl druhý

Druhej den šla Sarah do práce, zatimco já jsem si užíval toho, že po několika tejdnech nikam nespěchám a nic ten den nechci vidět, takže jsem prosurfoval hodiny na internetu. Mimo jiné jsem se dozvěděl, že Evropská centrální banka nakoupila Ronalda jako kolaterál. Portugalskýho Ronalda, přestože pro politiku ECB by bylo typičtější, kdyby nakoupila toho Brazilce. Bohužel mám za to, že Ronaldo je lepší aktivum než řecký dluhopisy, takže bankrot ECB přijde o chvíli pozdějc.

Na dnešek jsem naplánoval vejlet na místní pláž. Nepočítaje Haikou, nebyl jsem u moře nějakejch osm let (plus mínus autobus). Sarah tomu nemohla uvěřit. Tak jako sytej nevěří hladovýmu, tak ostrovan nevěří Středoevropanovi.

Na pláž jsem se vypravil až odpoledne a to i s notebookem, neb seminář FEE se blížil kvapem a mně se povedlo zatim přečíst asi jenom dva papery z patnácti. Ptal jsem se, jak moc se mám bát o to, že mi ten notebook někdo ukradne. Prej vůbec. Sarah si ani nezamyká auto. Bohužel mi nedošlo, že bych se měl spíš bát o to, aby mi do notebooku nefičel písek…

Na pláž to jsou prej dvě míle, což je asi zhruba prauda. Cesta je ale krásná, takže rychle utíkala. Jde se i kolem místního letiště pro lehký letadla. (Právě jsem se zřejmě ztrapnil před všema, co se v tom vyznaj, ale nevim, jak se těmdle letadýlkům Káním říká.) Na Vineyardu je i normální letiště, ale neviděl jsem ho.

Před pláží prodávaly nějaký děti limonádu. Pořád volaly: Free lemonade! And cookies! Připadá mi divný, že by to dávaly jenom tak zadarmo, asi spolíhaly na dýška. Vyčůraný spratkové. :)

Prej jsou moje americký zápisky rasistický. Nezlobte se, ale to mám kvůli politický korektnosti říkat černochům blonďáci? A pokud se někdo chová jako cikán, tak to taky řeknu, ať je černej jak bota nebo naopak bílej jak pel. A copak by rasista trávil dobrovolně pět měsíců v Číně? :)

Čimž jsem se dostal k tomu, že na Vineyardu jsem potkal rare creatures, slušný Rusáky. Nepobyl jsem s nima teda dlouho, ale nedělali bordel a vypadali normálně (a už to je co říct). Navíc Sarah je chválila. Tak vidíte, ty normální se najdou na Vineyardu, k nám exportujou jenom křupany. (Tyhle řádky píšu v autobuse plnym zrovna takovejch, čekám, kdo mi dá přes hubu :mrgreen:)

Na pláži byla hlava na hlavu a racek na racka. Místní rackové jsou fakt oprsklý jak sto vopic, jakmile před nima ukážete jídlo, tak se ho prostě zmocní za každou cenu. Něco jak tenhle pták, akorát ne tak nenápčo:

Večer přišla Sarah z práce a sledovali jsme Project Runway. Poté, co jsem zjistil, že jde o takovou Superstar pro módní návrháře, pořad jsem zavrhl. Ale pak se ukázalo, že ty návrháři jsou fakt dobrý. Ty hadry se mi líbily (byly pro ženský, takže jsem se nemusel zabejvat tim, jestli bych byl ochotnej si je vzít). Navíc, zajímavostí toho pořadu je to, že je to nejteplejší TV pořad ever. (I když pořád ne tak teplej jako Twilight.) Každej chlap, co se v tom pořadu mihne od prašéfa Tima Gunna po nejhoršího návrháře je gay, co jde poznat už z dálky. Ale jak bylo řečeno, dělaj fakt pěkný hadry. Navíc to všechno vyvažuje Heidi Glum a holky-návrhářky. Jeden z porotců to ale zazdil, když řek, že jednu z finalistek určitě nevybrali kvůli jejímu vzhledu. Jindy bych o tom měl pochybnosti, ale zrovna tobě jsem to věřil, kámo. :) Tak tšššau!

Abych vás trochu vzdělal v americké kultůře, tak v jednom díle vzbudil Tim Gunn soutěžící brzo ráno. Řek jim, že si maj vzít enem to, co maj na sobě, a jedno prostěradlo. A z toho museli do večera ušít model pro modelku. (Dali jim erární oblečení, nebojte.) Nevěřil bych, co z toho dokázali vykouzlit.

Když jsem se vrátil do New Yorku, pochopil jsem, že všechny ty reklamy, co jsem tam viděl s Heidi Klummovou, byly na tenhle pořad. A objevil jsem i ty s Timem Gunnem.

Pak jsem šel radši spát.

PS: Možná se divíte tomu jednomu prostěradlu. Američani neoblíkaj deku do povlečení jak my. Maj dvě prostěradla. Na jednom leží (jako my), druhym se přikrejou. Pokud toho potřebujou víc, hoděj si na to přikryvný prostěradlo deku nebo dvě. Jedna Američanka, co u mě byla na CouchSurfingu koukala na ten náš systém jak péro z gauče. :)

5 thoughts on “Martha’s Vineyard, díl druhý”

  1. To přikrývání se prostěradlem je docela běžné i v Evropě (soudě podle hotelů, doma jsem to ještě u nikoho neviděl).

  2. Jo, to už mi někdo říkal, že prej to v hotelech je v Evropě taky. Nemůžu soudit.

  3. Tys nebyl nikdy v jižní nebo západní Evropě? :lol: Tvoje překvapení z přikrývání je docela legrační, vzhledem k Tvojí zcestovalosti (asijsko-americké teda asi jen :razz: )

  4. Ale byl, Emičko. Ale mně holt Verhofstadt neplatí hotely, tak jezdim jenom po usedlostech, kde se lidi vůbec nepřikrejvaj. :cool: BTW, kde vidíš jaký překvapení? Snad jsem napsal, že jde o vysvětlení pro čtenáře, ne? ;)

  5. Pravda, pravda, byla jsem nepozorná čtenářka. Až přijedeš do Bruselu, tak Tě ubytujem rovnou ve Verhofstadtově rezidenci. Nikomu to neříkej, ale má i deky! ;-)

Comments are closed.