Proč jsem proti Lisabonské smlouvě — 1. díl

Vážení čtenáři,

Vím, že jste zvyklí číst zde komentáře ostré jako břitva, kde se pro rázné slovo nejde daleko. Tento článek bude jiný. Jedná se o tak zásadní věc, že nechci nikoho pohoršovat svým stylem. A přestože jde o článek politický, vynasnažím se mluvit stručně, jasně a pochopitelně i pro ty z vás, kteří politiku nemají moc rádi.

Tento díl se zabývá formou, nikoliv obsahem.

Pojďme na to.

—

Nejprve si proveďme malý důkaz. Dokážeme si, že Lisabonská smlouva je to samé jako euroústava.

1. Lisabonská smlouva obsahuje přesně stejný počet nových kompetencí, které přebírá EU.
2. Lisabonská smlouva odebírá státům právo veta v přesně stejném počtu oblastí.
3. Bondeho sázka: Zatím nikdo nedoložil jediný paragraf obsažený v euroústavě, který by nebyl v Lisabonské smlouvě.
4. Bondeho sázka č. 2: Zatím nikdo nedoložil jediný zákon jakékoliv členské země, kterého by se Lisabonská smlouva nedotkla. Z toho jednoznačně vyplývá její ústavní charakter.
5. Lisabonská smlouva je ústavní. Dává Evropské unii plnou právní subjektivitu a ustavuje Evropskou unii.
6. Naopak hymnu, vlajku a znak (jež Lisabonská smlouva neobsahuje) nelze považovat za typické znaky ústav. Hymnu, vlajku a znak má i AC Sparta Praha a není známo, že by tento klub měl svoji ústavu.

Euroústavu, potažmo Lisabonskou smlouvu, musí schválit všechny země Evropské unie. Jinak nemůže vstoupit v platnost.

Jak známo, euroústavu odmítli občané Francie a Nizozemí, tedy občané zakládajících zemí EU. Jak známo, v dalších osmi státech o ní nebylo hlasováno (a v dalších třech státech nebyl schvalovací proces dokončen), protože se jednalo o právně mrtvý dokument.

Referendum o euroústavě bylo mj. slíbeno a plánováno v Irsku, Velké Británii a Česku. Ve všech třech těchto zemích se dal očekávat zamítavý postoj. Referendum proběhlo ještě ve Španělsku, kde voliči euroústavě vyjádřili souhlas.

Všimněte si, že to už máme minimálně šest referend, tedy čtvrtinu z tehdejšího počtu členských zemí.

—

Poté přišlo německé předsednictví a dopis Angely Merkelové, který navrhl přepsat euroústavu do nesrozumitelného právního guláše. Tak se stalo. Lisabonská smlouva je nepřehledná změť paragrafů, kterou nelze číst, pokud u sebe nemáte původní smlouvy, které Lisabonská smlouva mění.

Položte si sami otázku. Podepsali byste se svojí bankou smlouvu, ve které by se např. pravilo, že:

(1) V §2, odst. 3, se výraz “může” nahrazuje výrazem “smí”.
(2) §4, odst. 1 se přečísluje na §5, odst. 8.
(3) V §10 se ruší ustanovení “pouze v pátek”.
(4) Přidává se §58 ve znění: “Vaše Banka je garantem Vašeho bohatství, a proto smí měnit tuto smlouvu bez Vašeho souhlasu.”

Předpokládám, že takovou banku byste poslali někam v neslušná místa. Nemluvě o tom, že banka by vydala smlouvu pouze anglicky a odmítla by vám ji přeložit do češtiny.

—

Nicméně je logické, že Lisabonská smlouva měla být schvalována referendem minimálně ve Španělsku, Francii, Nizozemí, Velké Británii, Irsku a Česku. Proč je to logické? Protože euroústava a Lisabonská smlouva jsou totožné dokumenty (viz výše) a je nanejvýš divné, že jeden a ten samý dokument by měl být v rozmezí tří let schvalován zcela jiným procesem.

Dalším silným argumetnem pro referendum je následující fakt.

1. Přístupová smlouva ČR k EU byla schválena referendem.
2. Lisabonská smlouva mění podmínky členství, se kterými občané vyjádřili v referendu souhlas.
3. Člověk by řekl, že přijetí Lisabonské smlouvy jinak než referendem je tedy neplatné. (Více o tom prezident republiky zde.)

Domnívám se, že to samé platí i pro ostatní státy, kde byla Přístupová smlouva schválena referendem (např. Slovensko). Ale nevím přesně, které to jsou, a není to v této chvíli důležité.

—

Již výše uvedené zcela postačuje k zamítnutí Lisabonské smlouvy. A to jsme se zatím vůbec nedostali k jejímu obsahu. Ten bude probrán v dalším díle.

Domácí příprava na druhý díl:

http://www.cepin.cz/cze/clanek.php?ID=768
http://www.klaus.cz/klaus2/asp/clanek.asp?id=nR9yaLOBcn3R
http://www.youtube.com/watch?v=EXsUejfqAgw