Tehdy a jen tehdy

Poprvé jsem se vydal na karlovarský filmový festival. Čtete censurovanou versi.

Slovo dalo slovo a dohodlo se, že Zrzka, Blondýna a Bruneta přijedou na prodloužený víkend na karlovarský festival. Musím hned na začátku předeslat, že všechny tři jsou z rodu Pohromkových a podle toho to někdy vypadalo :)

Nasedli jsme do autobusu z Florenze a asi tak na čtvrt hodiny jsem musel úplně přestat vnímat zvuky, neb jinak bych snad musel vypít číši bolehlavu. Ne nadarmo říkají Arabové, že v domě sedm žen, prachu do kolen.

Když jsem tyto tři dámy viděl poprvé letos v březnu, poznamenal jsem si: “Na židlích vedle mě seděly tři sestry. Blondýna, zrzka a černovláska. Každá docela jiná. Všechny tři kočky. By mě zajímalo, čim je doma krmili, protože to ani snad neni možný.”

Dámy a hlavně pánové, už vím, že některá tajemství by měla zůstat navždy skryta. Už vím, že není radno ptát se na dietu osob, které nevěří základnímu nutričnímu axiomu, totiž že jídlo se dělí na dobré a zdravé. Pak byste se mohli totiž dozvědět, že recept na krásu je jídelníček, za který by se nestyděli ani v Treblince a proti němuž jsou laxativa gurmánskou pochoutkou.

Zároveň nehrozilo, že bych se za celý víkend mohl oholit. Mít na deset minut volnou koupelnu v situaci, kdy váš byt obývají tři osoby, z nichž každá touží v koupelně strávit o samotě 15 hodin denně, zkrátka není možné ani teoreticky. A ještě vám za to propálí odpadkovej koš žehličkou na vlasy. :)

O dalších incidentech radši pomlčím. Musím se ale přiznat k tomu, že jsem netušil, že kafi doopravdy někdo říká káva. Též se musím přiznat k tomu, že mi není úplně jasné, jak se dá bez kafe přežít boží den. Ale k tomu už jsem se asi přiznal mockrát. Jak říkával Kratěna, když byl na cestách po Americe každé ráno u objednávky snídaně, která vždy končila obligátním …and an ocean of coffee. Muj člověk!

No ale to jsme se dostali někam, kam jsme se nechtěli.

Pátek, první festivalový den, vypadal tak, že Blondýna s Brunetou objevili nějakej bar ve Varech a bůh ví, co v tomhle městě celej den dělaly (je možný, že to neví ani samy). Zrzka a já jsme měli díky Evičce zajištěnej vstup na VIP Opening Party. Na rozdíl od Krytináře. :mrgreen: Byla to zajímavá party a byla by ještě zajímavější, kdyby mi nebylo špatně.

Dokonce jsem se tu upsal ďáblu (což má bejt moje nová šéfka :) ). A abyste se zase nehádali, komu to nejvíc slušelo, tak jsem to pro vás napsal do galerie. Šaty Verešový se mi nepáčily, a Volopichovo teprve ne.

V sobotu jsem vyskočil z postele jako za mlada, protože Pohromkovic vyhrožovaly, jak budou vstávat brzo. Houby s voctem! Někdy kolem půldne se jelo do Varů. Při vědomí, že na filmy chodí na filmovém festivalu jenom antikrist (s kterýmžto stanoviskem se plně ztotožňuji), jsem byl zvědav, co se na mě uchystá. Dali jsme si pivo, a protože pak hrozilo, že bych musel jít na koncert Tomáš Kluse, radši jsem se jel dívat na to, jak Cancellara vyhraje časovku, což jsem předpověděl. Z večerního vyprávění strašidelných příběhů mi ještě teď běhá po zádech Děda Mráz, tak vás toho ušetřim.

Neděli jsem strávil tak, že jsem se asi dvě hodiny válel na louce, a pak šel z Kolonády až do KV Arény na promítání Tobruku. Prý to bylo — cituji — zkurveně daleko, ale já jsem si popravdě myslel, že je to pěšky mnohem delší cesta, než to ve skutečnosti byla. Vím, že jsem se dopustil nevýslovného faux-pas, když jsem na filmovém festivalu zašel na film, avšak už se stalo.

Film Tobruk je celkem špatnej, jak jsem si promptně zapsal, ale zato ho vysílaly na obrovský plátno a prej v rozlišení 4K. Některý ty detailní záběry s vykreslením všech drobnejch detailů byly celkem dobrý, ale film to nezachránilo.

Pak už jsme se sbalili a jeli domů. Tam se odehrálo utkání v canastě. Zezačátku jsem zmátl soupeře i spoluhráčku tím, že jsem se předváděl, že to vůbec neumim. Teda podle nich. Ve skutečnosti jsme neprohráli ani jedno kolo hry :P

V pondělí už jsem nechal holky, aby odjely na festival samy, a já jsem dvě z nich posléze doprovodil na cestě do matky všech měst.

Už stačilo složit stůl do klasické podoby pro čtyři lidi, uklidit nadbytečné postele a špinavé nádobí, překopírovat fotky a uložit si uplynulý víkend mezi nejhezčí vzpomínky.

Abych vám poskytl aspoň nějaký emo-nádech, kvůli kterému jsem nechal předchozí versi tohoto článku nedopsanou (zřejmě na věky věkův), posílám vám pěknou písničku.

Díky za návštěvu a za rok zas ;)

——

PS: Abych snad úplně na konec vysvětlil ten titulek. Pořád jsem nevěděl jak začít. A jak jsem pořád přemejšlel nad zkratkou KVIFF pořád dokola, tak mě samozřejmě nemohlo napadnout nic jinýho. Ekvivalence se v matematice čte jako tehdy a jen tehdy, tedy anglicky if and only if a někdy se značí iff. Takže to bylo jasné. Karlovy Vary tehdy a jen tehdy.

PS2: Příkladem ekvivalence je např.: Na vysokou školu můžete jít tehdy a jen tehdy, pokud absolvujete maturitní zkoušku.