Dneska jsem měl na programu návštěvu zahrady Yuyuan a Pudong. Někdo ale zatáh závěsy, takže jsem vstal až v deset ráno. Než jsem dopsal článek a přečet statusy na Facebooku, bylo dvanáct a vyrazil jsem. Metrem, protože mě to pobíhání už přestalo bavit.
Dojel jsem na stanici Yuyuan Garden a dal se po směrovkách. Vůbec jsem nevěděl, co tam vlastně mám najít. Našel jsem pěkný staročínský baráky a spoustu lidí. Pak najednou jsem našel vstup do zahrady. 40 yuanů. Přede mnou ve frontě stály Němky, což byla neblahá předzvěst.
Celá ta zahrada je plná bělochů a obzvlášť Němců. Kam jsem se hnul, tam byla slyšet němčina. Ne že bych měl něco proti Němcům, ale nepřijel jsem do Číny proto, abych tady zakopával o Němce. Těch mám dost doma, no ni?
V zahradě mi začal foťák ukazovat, že mu dochází baterka. Ajaj. :-/ Moc jsem těm fotkám teda nedal, protože jsem se snažil fotit rychle. Navíc světelný podmínky byly naprd, takže ty fotky stojej vesměs za hovno. Zahrada je to pěkná, ale imho nic extrovního.
Pak jsem teda jel zpátky na hostel, kde jsem si dobíjel foťák, kameru i oba mobily. Po dvou hodinách jsem vyrazil do Pudongu, tedy za řeku. Sem jsem chtěl už od začátku prvního dne. Dostal jsem se sem až na konci třetího, tak velký a zajímavý tohle město je.
Prošel jsem jenom jednu ulici v Pudongu, totiž Century Avenue, a je nádherná. Široká jak Václavák (možná spíš Václavák na dýlku), obrovský mrakodrapy, široký chodníky, policajti na křižovatkách nebuzerujou, ale řídí dopravu. Pohoda, jazz.
Kdyby Ruda Blažek viděl dopravní situace v Číně, asi by sral atomový hřiby. Kupodivu to jde bez buzerkamer, bez městskejch fízlů, který pokutujou špatný přecházení silnice a bez spousty dalších evropskejch vymožeností. A to jsme prosim ve dvacetkrát většim městě než je rajón Rudy Blažka. Za celej měsíc v Číně jsem neviděl ještě ani jednu jedinou nehodu — v Praze něco vidíte dennodenně. Že policajt dával někomu pokutu (asi), jsem viděl všehovšudy jednou.
Samozřejmě jsem zalez do Světovýho finančního centra — do budovy, co vypadá jako otvírák na pivo. :) Chtěl jsem si tam dát jídlo, ale bylo drahý a neviděl bych ven.
Pak jsem konečně přišel k Apple iKšeftu. Vlez jsem dovnitř, abych se podíval, čim se chlubí. Vyzkoušel jsem si iPad i iPhone. Chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, že je to nastavený na to, že máte na displeji psát čínský znaky. Zajímavý, že na iPhonu 3G se mi ani za nic nepovedlo napsat 马, kdežto na iPhonu 4 se mi to povedlo na první pokus hned dvakrát.
Pak jsem vlez do nákupní centra, co je hned krok vedle. Tam jsem našel boulangerie a koupil jsem si francouzskou veku! Konečně nějakej pořádnej chleba. Nechal jsem si ho nakrájet a nes jsem si ho v papírový tašce. Lidi určitě mysleli, že v tom mám nějaký vystajlovaný hadříky… ale kdyby věděli, že tam mám chleba, to by mi jináč záviděli! Tašku jsem pak kdesi zapomněl. :(
Když už jsem umíral hlady, našel jsem obrovský nákupní centrum, kde jedno patro byly jenom hospody. Zaujala mě ta s názvem Cafe Coral, hlavně kvůli cenám a kvůli tomu, že se z ní dá koukat dolů na Century Avenue. Jídlo bylo vynikající a totálně jsem se přejed. :mrgreen:
Pak jsem ještě skočil k řece vyfotit Bund přes řeku a chtěl jsem jít na metro. Najednou slyšim harmoniku. Harmonika v Číně, to bude stát za to, ať je to, co je to. Čim blíž jsem byl, tim jasnější bylo, že tam najdu německou hospodu. A taky jo! Hospoda Paulaner. Chtěl jsem si teda dát pivo, ale když jsem zjistil, že stojí 75 yuanů (nominálně dvakrát dražší než v Německu, reálně ani nepočítaje!). To mě přešla chuť, viď.
Tady jsem musel nechat tu tašku s chlebem nebo co.
Na cestě domů metrem mě udiveně pozoroval jeden hrozně malej kluk, asi ještě ani moc nemluvil. Děti jsou nejlepší, sledujou bělochy s úplně nepokrytym úžasem. Ty nejlepší vždycky ještě upozorní veškerý příbuzenstvo. :)
Jinak si se mnou dneska nikdo nepovídal, protože jsem se všude vozil metrem jako správnej zhejčkanej běloch.
Chtěl jsem si dát pivo. A v tom mi to došlo. Číňani neznaj pivo (ta limonáda Laoshan nebo Tsingtao se nedá považovat za pivo), a tim pádem neznaj hospodu. Proto jsem ještě žádnou hospodu neviděl. Prostě to neexistuje. Tak se ptám na recepci, kde najdu nějakou hospodu nebo bar poblíž. Prej v ulici Henchang a neni to daleko… tak koukám do mapy, a ty vole!, je to až u moře. Tak nic, tam už dneska nejedu, kouknu se kolem.
Hned za rohem máme nějaký Šanghajský muzeum umění, ten barák má i věž s odlskool hodinama a nahoře má bejt hospoda. Hm, lahvový pivo tam stojí 45 yuanů. Ale jinak je ta hospoda moc pěkná. Bar v hostelu — malej lahvovej Heineken za 25 yuanů. Jste se všichni posrali v kině, ne? Tak jsem vylez na ulici a koupil si vychlazenou flašku Tsingtaa za 4 yuany. :)
A muj děda si uříz prsty. (To bohužel neni vtip.)
A co dělal? (děda)