Dneska to asi vezmu stručně.

Vstával jsem v pět ráno, protože v noci k nám na pokoj do hostelu přišel chlápek, kterej naprosto příšerně chrápal. Chrápal tak nahlas, že se dokonce třásla postel a vzbudil všechny ostatní lidi. Dlouho jsem se ho snažil vzbudit svojí vuvuzelovou aplikací na telefonu (to by vzbudilo i mrtvýho), ale on nic. Tak jsem do něj třikrát kopnul, a to se teda nakonec probudil.

Tak mu povídám: “Dude, you need to wake up.” – “Why?” – “None of us can sleep, you’re snoring so loudly.” – “Wow.” Přetočil se, usnul a chrápal dál až do deseti. My ostatní jsme teda vstali a v šest ráno jsme vyrazili do dne.

V jedenáct jsem si došel na oběd zase do Wish Doing. Tentokrát jsem si dal jídlo o 5 yuanů levnější, ale zato mnohem lepší. Nemoh jsem to ani dojíst, tak jsem si to chtěl nechat zabalit, ale najednou se tam všihni tvářili, že neumí anglicky, tak mi nezbejvalo než to do sebe narvat.

Odhlásil jsem se z hostelu a vydal se na pouť do čtvrti Putuo, kde jsem měl potkat svoje couchhosty. Podle Google mapy, co jsem si uložil do telefonu, jsem tam došel a všechno našel bez problémů.

Moji hostitelé jsou mladý čínský manželé s nádhernym bytem a obrovskou knihovnou, u který spim zrovna já. V knihovně jsem našel buržoazní litaraturu jako Ayn Randovou nebo George Orwella, takže evidentně jde o rodinu nějakejch reakcionářů. Orwella maj anglicky, Randovou čínsky.

Odpoledne (ale pro mě už to byl večer) jsem na jejich radu vyrazil do Xintiandi. Nádhera. Uličky starejch baráků — a v nich moderní firmy, hlavně restaurace. Měl jsem zase hlad jak blázen, ale bylo tady všechno dost drahý. Každopádně bych si neodpustil, kdybych si tu nic nedal, takže jsem zalez do The Coffee Bean & Tea Leaf a dal jsem si 0,4litrový kafe a čokoládovýho muffina. Mlask, mlask, mňam.

Pak začalo nějak poprchávat, tak jsem se vydal na zpáteční cestu. Na výlezu z metra mě neuvěřitelně otravoval taxíkář na motorce, debil. Metro tady občas jezdí nad zemí, jak se ukázalo. Z bytu na metro a zpátky z metra do bytu, jsem se dostal autobusem. To byla celkem výzva, protože jízdní řády i všechno v autobusech je jenom čínsky (bez pinyinu), ale zvlád jsem to. 😎