Česko je příliš rovnostářské

…aneb Giniho koeficient

Milé děti, dlouho jsme tu neměli žádnou ekonomii, tak to dneska napravíme.

Pravda je taková, že všechny země světa nejsou stejné. Druhá pravda je taková, že pokud někde žijeme celý život, bereme to za normální a odlišné máme sklon považovat za horší, ač to tak být nemusí. Třetí pravda je, že česká společnost je čtrvtá nejrovnostářštější na světě.

Mějme skupinu pěti lidí. Tito lidé mají příjmy 1000 Kč, 5000, 10000, 15000 a 20000 měsíčně. Teď si nakreslíme sloupcový graf. První sloupeček bude vysoký 1000. Druhý sloupeček bude vysoký 6000 (= 5000 + 1000), třetí sloupeček bude vysoký 16000 (= 10000 + 6000), čtvrtý bude vysoký 310000 (= 16000 + 15000) a pátý bude vysoký 51000 (+ 31000 + 20000). Asi takhle:

Že se ty sloupečky dají propojit čárou, je jasné, a že ta čára nebude přímka, to je snad jasné neméně. Té čáře se říká Lorenzova křivka a zobrazuje rozložení příjmů ve společnosti. Kdyby každý z těch pěti týpků bral 5000 Kč, měla by Lorenzova křivka podobu úhlopříčky. Abysme to mohli nějak uchopit, počítáme tzv. Giniho koeficient. Ten nám říká, jak moc je Lorenzova křivka odlišná od Lorenzovy křivky v hypotetické komunistické společnosti, kde všichni mají stejně. Nabývá hodnot 0-1, resp. 0-100. 0 znamená hypotetický komunismus, kdy všichni berou stejně, 1 znamená reálný komunismus, kdy jeden člověk má veškerý příjem a nikdo jiný nemá nic.

Česká republika má Giniho koeficient má 26 a méně mají už jenom Švédsko (23), Norsko (25) a Rakousko (taktéž 26). Česká republika má tedy velmi, velmi rovnostářské rozdělení příjmů. Němci jsou na tom podobně (27), ale například Evropská unie jako celek má 31, což už je citelný rozdíl. Velká Británie má 34, to asi nepřekvapí, ale např. takové Polsko má 35, socialistická Francie má 37, komunistická (podle vlády) Čína má 42 a Spojené státy dokonce 45. Rekord drží Namibie (71), kde nejbohatších 10 % lidí bere 129krát víc než nejchudších 10 %. (U nás to je pětkrát víc — a v tom jsme druzí hned za Japonskem.)

Obavy různých Kellerů, Peheů, Havlů a dalších neomarxistických demagogů, že při zrušení některých daní tady nastane hotová apokalypsa, jsou tedy zcela mimo realitu tohoto světa.

Co to znamená pro cestování. Znamená to jednoduše, že kamkoliv se Čech pohne, tam zřejmě uvidí větší nerovnost, než na jakou je zvyklý z domova. A protože jsme zvyklí na českou rovnostářskost, bude nám to připadat divné. Jak říkají komunisti, srdce bije nalevo, a tak si člověk všimne spíš těch chudinských čtvrtí a toho, že hned před osadou multimilionářů sedí na zemi žebráci. A bude mu to připadat hrozné.

Jaké pocity zažívá Brit nebo Američan, to nevím. Ale mohl by si klidně naopak říkat: “To je hnus, v těch Čechách jsou všichni stejně chudý. Nikdo z toho neuteče, nikdo neni bohatej.” Což samozřejmě zase připadá absurdní nám, stejně jako Američanům by připadal absurdní náš pohled.

Já už slyšel tolikrát, z různých koutů světa, že “tam jsou obrovský rozdíly mezi chudejma a bohatejma” pronášeno negativním tónem. Jistě, jinde ve světě jsou ty rozdíly větší než u nás. Ale jak víme, co z toho je správné? Prostým pohledem na tuto tabulku (velmi doporučuju, aby si s ní každý aspoň chvilku pohrál) zjistíte, že divné je to spíše v Česku. Přesto jsem nikdy neslyšel, že by Česko bylo socialisty dáváno za vzor rovné společnosti. Vždyť to by přece nešlo, když prezident je pořád ten Klaus — satan černý, chlupatý, smradlavý!

Proto až budete na cestách a zhrozíte se nad stavem chudiny v jiné části světa, vzpomeňte si na to, že máte zrovna vy to štěstí, že jste se narodili v malé zemi, kde je sice málokdo výrazně bohatý, ale také málokdo výrazně chudý. A kupte si od těch chudších to, co vyrábějí — obchodem jejich situaci zlepšíte.