Posts tagged ekonomie

Čína II: Průjezd Shenzhenem a příjezd do Hong Kongu

Jak již bylo nastíněno v minulém díle, z shenzhenského letiště jsme spěchali rovnou do Hong Kongu. Vymyslel jsem tenhle trick, protože z Shenzhenu se dá do Hong Kongu dostat bez problémů a byly sem levnější letenky než do Guangzhou a mnohem levnější než přímo do Hong Kongu.

Prolezli jsme letiště, kde jsem musel odmítnout hromadu taxikářů nabízejících odvez. Šárka mi vyčetla, že se k nim chovám jako debil. Možná jsem jim teda měl říct: “Vážený pane taxikáři, omlouvám se, ale nevěřím vám, že byste mě vzal na taxametr a nemám náladu se s váma dohadovat o ceně,” ale na to jsem jednak neměl o půlnoci náladu a jednak z toho umim čínsky říct jenom to oslovení a “omlouvám se”. Takže jsem je odmítal prostým “ne” a kroucením hlavou. Jak to teď píšu, dochází mi, že někomu neznalému čínštiny může připadat vážně dost sprostý, když člověk na všechny taxikáře v okolí haleká: “不, 不, 不!”, tj. “bu, bu, bu!” (more…)

Proč Brexit a proč Remainians nemají pravdu

Dostal jsem na Twitteru dotaz, jakou nejlepší argumentaci pro “Remain”, tedy pro setrvání Británie v EU, jsem četl. Dlouze jsem zamyslel. Nějakou nejlepší (nejmíň šílenou) bych asi našel, ale žádnou dobrou argumentaci jsem neviděl. Připadá mi to tak jasná věc, jako kdyby se mě někdo zeptal: “A jaký dobrý argument pro sebevraždu jsi četl?”

Pokusím se zde napsat, o čem by mě museli remaineři přesvědčit, abych jim dal zapravdu.

1. Obchod s EU
Podle eurofilních remainerů znamená odchod Británie z EU, že by mezi EU a Británií vznikla celní bariéra. Těžko předpovídat budoucnost, nicméně:

1.1 Bezcelní obchod s EU mají všechny evropské státy kromě Běloruska, dále státy jako Mexiko, Korea, Izrael nebo dokonce Palestina. Vážně chce někdo tvrdit, že zrovna největší exportní trh, který EU má a který má s EU plně harmonizované právo, by EU motivovala k odvetným clům? Proč by to proboha dělala? Německý automobilový průmysl exportuje do Británie auta za 560 miliard Kč ročně. (more…)

Schengen 2016: Nejhorší z obou světů

Schengen byl prodán veřejnosti jako úžasná věc: Nebudete muset na hranicích ukazovat pasy.

Bezpochyby dobrá věc. Urychlilo to průjezd hranicemi, což je třeba pro lidi, kteří přes hranici jezdí denně do práce, významná úspora. Navíc odpadnul opruz s tím, když si někdo doma zapomněl pas (nebo ho chytře ztratil).

Nikdy jsem neviděl, že by policisté zneužívali tuto svoji moc a někoho jenom tak z dlouho chvíle posílali domů, tak jako to s oblibou dělají imigrační úředníci v USA. Nicméně nepochybuji, že i takové případy se vyskytly. I toto se tedy Schengenem odstranilo.

Toto bylo všechno, co nám k tomu řekli. A lid jásal, veselil se a tančil na náměstích. (more…)

Pár postřehů k nárůstu minimální mzdy

Vláda navýšila českou minimální mzdu na baťovských (kocourkovských?) 9900 Kč s účinností od ledna. Minimální mzda přitom škodí lidem, shodne se téměř 80 % ekonomů.

Zákon poptávky je totiž neúprosný. Když zdraží chleba, nakupují ho lidé méně. Když zdraží oběd v restauraci, chodí lidé méně do restaurace na oběd. Když zdraží železo, nakupují firmy méně železa. Když zdraží pracovní síla, nakupují firmy méně pracovní síly.

Žádný člověk při smyslech nemůže popřít, že zákon poptávky platí. Přesto se najdou někteří mudrlanti, kteří tvrdí, že zrovna pracovní síla je výjimka a je to s ní naopak. Dokonce existují studie, které jako by tuto kuriózní myšlenku potvrzovaly. (more…)

Europoslanci chtějí novelizovat zákon poptávky

iHned informuje o petici europoslanců k rukám štrasburského starosty. Europoslanci ve své petici píší: “Jednou měsíčně se stáváme ekonomickými ‘rukojmími’.” A dále pokračují: “Proto Vás žádáme, abyste proti těmto praktikám hotelů rozhodně zakročil. Nechceme sloužit jako ekonomický nástroj Štrasburku.”

Petice je zakončena neuvěřitelným odstavcem: “Evropský parlament přispívá bohatství města, ale to by nemělo zacházet tak daleko, že se kvůli naší přítomnosti zvednou ceny. My, kteří zůstáváme ve Štrasburku v průběhu plenárních zasedání, si tento minimální respekt zasloužíme.”

Podle použitého slovníku by si člověk myslel, že na příjezdu do Štrasburku hodí na poslance hoteliéři deku, sváží je a oberou je o všechen plat, co mají na účtech. Lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský dokonce píše, že hoteliéři jsou loupežníci a na Evropské unii si mastí kapsy. (more…)

Den daňové svobody: 20 let v řetězech

Lidé čtou a sledují příběh svobodného muže Solomona Northupa a jsou oprávněně rozhořčeni nad morálkou společnosti, která dovolila, aby tento muž promrhal dvanáct let svého života jako otrok.

Nedávno jsem psal článek o tom, že vláda nám bere polovinu výplaty, z čehož jsem vyvozoval, že bychom mohli v práci trávit polovinu času, pokud by nám vláda tyto peníze nebrala. A skutečně, Patria Finance vypočítala letošní den daňové svobody až na 27. června — skoro přesně na polovinu roku.

A pak mě Daniel Hannan přivedl na myšlenku přepočítat to na roky života. Ať se nám to dobře počítá, tak řekněme, že typický muž pracuje od 25 do 65 let věku, tj. dohromady 40 let. Pokud polovinu toho, co tvrdě odpracuje (něco, co téměř žádný poslanec nikdy nezažil), musí chtě nechtě odevzdat státu, máme tady 20 let tvrdé dřiny pro stát.

Někteří otroci v dějinách lidstava měli přísnější režim a byli v řetězech, jiní měli režim mnohem volnější (jak je vidět např. v jiném historickém dramatu Jih proti Severu).

Budou se příští generace dívat s morálním opovržením na tu naši, ve které jsme nuceni dvacet let života makat na nemilosrdného pána, stejně tak jako my se díváme s opovržením na americké generace v 18. a 19. století?

A já pevně věřím, že zas přijde den,
a já pevně věřím, že zas přijde den,
a já pevně věřím, pevně věřím,
že zas občan bude svoboden.

Euro: ošklivá měna, která vede k bankrotu

Před patnácti lety předpovídal Milton Friedman, laureát Nobelovy ceny za ekonomii a největší postava ekonomie druhé poloviny dvacátého století, že euro vydrží pět až patnáct let a že se eurozóna roztrhne při první krizi.

Letos “slavíme” patnáctý rok s eurem. V referendech euro odmítli Dánové a Švédi, Britská vláda si na referendum raději ani netroufla. Po záchranných balíčcích pro Řecko a Irsko a po loupeži vkladů na Kypru už euru nevěří nikdo, kromě eurohujerských politiků.

Hospodářský růst v zemích eurozóny se v lepším případě zastavil, v horším případě se dostal do negativních čísel. Studie ukazují, že čím více eurocentralizace země prožila, tím hůře se jí daří. (more…)

Zrušte zdanění práce, zbyde vám víc peněz, času i zábavy

Díval jsem se druhdy na svoji výplatní pásku. Z ceny mojí práce, mojí superhrubé mzdy, mi stát bez mého svolení uzmul 44 %. To je panečku pěkná darda.

Z toho stát platí armádu, silnice a další věci, se kterými víceméně nemám problém, že je platí stát. Ale také z toho platí věci, co buď v žádném případě nepotřebuji, nebo vyloženě nechci, aby je platil stát.

Kdyby stát zcela přestal danit práci, přestal by tedy vybírat daň z příjmu fyzických osob a sociální a zdravotní pojištění, z celkových příjmů 1,1 bilionu Kč by mu stále zbylo 625 miliard a to nepočítám s vyšším výběrem DPH, spotřebních a dalších daní. (zdroj) (more…)

Gummersbach 2013

Psát deníkový články po půl roce je nejlepší.

Poté, co jsme s Dominikem absolvovali semináře v Americe, v Bulharsku a ve Slovinsku, rozhodli jsme se ukončit svoji seminářovou tour v Německu, konkrétně v Gummersbachu.

Gummersbach je taková německá prdel světa kdesi u Kolína, známá tim, že tam kdysi bejval úspěšnej házenkářskej tým (na to Němci fakt koukaj). No a taky se tam nachází sídlo Nadace Friedricha Naumanna.

To máte tak. Politický strany, který se dostanou v Německu do Bundestagu, si musej založit nadace, kam maj daňovej poplatník sype prachy jako zjednanej. Takže FDP má Nadaci Friedricha Naumanna. CDU má nadaci Konrada Adenauera, jehož ministr financí byl rozumný liberál a euroskeptik, ale nadace samotná teď sere atomový hřiby z toho, že by se její akce měl zúčastnit Petr Mach.

FDP jsou socani jak řemen, v europarlu zasedaj v tom vůbec nejeurosvazáčtějším poslaneckym klubu, kterýmu předsedá nejošklivější člověk na světě a taky největší eurohujer. Samotná nadace ale kupodivu financuje projekty, které podporují liberalismus a euroskepticismus. Takže financuje i seminář o liberalismu přímo ve svym centru v Gummersbachu. (more…)

Pár slov k intervenci ČNB

Česká národní banka (ČNB) zahájila devizové intervence, lid se začal bouřit, mluvit o okrádání atp. A já to nechápu. Vypadá to, že lidi v podstatě až teď zjistili, že máme centrální banku a že ta manipuluje českou měnu a centrálně plánuje, co se s ní bude dít.

Např. Václav Klaus píše: Je to absence pokory, je to ambice nás všechny řídit, je to hraní si na demiurgy našich osudů.

Skutečnost je taková, že ČNB vyhlásila inflační cíl 2 %. A protože v bankovní radě jsou ekonomové a ne politici, rozhodli se, že tento cíl budou držet, přestože svým krokem strašně naštvou veřejnost, která o jejich počínání dosud nejevila nejmenší zájem. (more…)

Kdo bohatne v Číně II

Stává se vám někdy, že někdo napíše článek přesně tak, jak byste ho napsali vy, kdybyste to uměli? Tak přesně takovej článek napsal Yichuan Wang. Je to prej bakalářskej student, což mě trochu deprimuje, ale co se dá dělat. 🙂

Článek se jmenuje Jak chudé čínské regiony zachrání tempo růstu čínského HDP a k přečtení je zde ». Yichuan v něm zmiňuje několik bodů, který říkám pořád dokola, ale mám pocit, že mě nikdo neposlouchá. Tak to snad teď bude lepší, když to říká Číňan a má k tomu Přehledné Grafy™. (more…)

Den daňové svobody za první republiky

Včera proběhl den daňové svobody 2013. Zjišťoval jsem, kdy byl tento den za první republiky. Dával jsem to na FB i na Twitter, ale když už jsem se s tim sháněl, tak ať to nezapadne.

Prvorepublikové rozpočty se dají sehnat poměrně bez problémů. Horší je to už s údaji o HDP nebo národním důchodu. Tato data jsou povětšinou pouze v knihách, které nejdou na internetu sehnat. Data z Maddisona jsou nepoužitelná, protože jsem nevěděl, v jakém kursu hodnoty převedl. (Ale třeba mi opět nějaký čtenář poradí, jak na to.)

Sehnal jsem nakonec dvě práce. Bakalářku Hany Bískové, ve které jsou data o rozpočtech přehledněji než na webu PS PČR. A bakalářku Petry Pospíšilové, kde se nachází HDP ČSR od roku 1929 dále. Rok 1929 byl první, pro který jsem našel obě data ve srovnatelných jednotkách, takže jsem jej použil.

Pokud někdo dodá data, není problém, spočítat den daňové svobody i pro ostatní roky.

Výdaje státního rozpočtu (1929): 9,9 mld. Kčs
HDP (1929): 74 mld. Kčs

výdaje/HDP = 13,38 %
13,38 % z 365 dní = 48,8 dní, zaoukrouhlíme nahoru na 49 dní
49 dní tedy museli za první republiky pracovat na stát, tzn. od 1. ledna do 18. února

Den daňové svobody v roce 1929 tedy připadl na 19. února, tedy o celou třetinu roku dříve než dnes.

A to mluvíme o roce, kdy byli lidé mnohem chudší než dnes (zhruba 4,5krát — Maddison GDP per capita), logikou levicových etatistů tedy potřebovali, aby jim mnohem více statků zajišťoval stát, avšak ten nepřerozděloval ani třetinu toho, co přerozděluje dnes.

Ale i v té době se našli liberálové, kteří proti daním protestovali. Připomeňme si slova klasika českého liberalismu Karla Havlíčka. Ten již v roce 1850 psal: “Mnohý platí daně, a neví proč. Mnohý platí daně, a neví nač. Mnohý platí daně, a neví komu.”

Jak jsem potkal Tylera Cowena

Pokud chcete číst jenom jeden jedinej blog na světě, pak rozhodně doporučuju číst blog Marginal Revolution autorů Tylera Cowena a Alexe Tabarroka, přičemž Cowen denně napíše tak pět až sedm článků a Tabarrok napíše jednou za pár dní jeden. Je to blog hlavně o ekonomii, ale rozebírá se na něm vlastně úplně cokoliv.

Cowen je velkej fanoušek dobrýho jídla, o kterym nedávno vydal knížku Ekonom jde na oběd. Taky je fanoušek novejch technologií, cizích kultur a všeho zajímavýho, takže na blogu odkazuje fakt na ledacos. Předevšim je ale hrozně chytrej a sečtělej (za tejden údajně prolítne desítky knih?) a i čtenáři jeho blogu jsou inteligentní, takže čtení blogu a komentářů je nesmírně obohacující. Bohužel normální člověk to nemá šanci všechno přečíst. (more…)

Éra nevinnosti + Fenomén Klaus

Pokud jste homo politicus a zajímají vás devadesátá léta české politiky, přichystal pro vás brněnský politolog Lubomír Kopeček, dvě velmi zajímavé knihy.

Tou první (aspoň já jsem četl tuhle jako první) je Éra nevinnosti, což je jakási kronika české politiky od revoluce po pád druhé Klausovy vlády. Tou druhou je pak pokus o popsání a analýzu Klausovy politiky s názvem Fenomén Klaus — i tato kniha je řazena chronologicky.

Pokud vás zajímají 90. léta aspoň zčásti tolik jako mě, pak můžu Éru nevinnosti jedině doporučit. Myslel jsem si, že toho vím o té době docela dost, ale ukázalo, že kniha je plná faktů, o kterých jsem doposud neměl ani tušení nebo jsem je už pozapomněl. (more…)

Procvičujeme vězňovo dilema s Lancem Armstrongem

Až bude naše katedra vydávat nová skripta, třeba upustí od těchto erotických příkladů a vezmou zavděk něčím ze sportovního prostředí.

Čtenářům, kteří nejsou zběhlí v teorii her, možná tenhle článek trochu objasní, jak se to celé mohlo odehrát.

Příklad první
Lance Armstrong soupeří s Janem Ullrichem. Amrstrong je o fous lepší než jeho německý kolega. Oba chtějí vyhrát. Doping jejich výkon zlepší. Sestavte výplatní matici, určete dominantní strategie a Nashovu rovnováhu. (more…)

Ekonomické nepravidelníky

Ekonomické nepravidelníky vycházely na Neviditelném psu od 8. srpna 2006 (Adam Smith) do 16. prosince 2009 (Murray Rothbard). V době začátků seriálu jsem byl ještě stále dítko gymnáziem povinné, a mrzí mě, že jsem ho neznal. Musel jsem se to všechno doučit při šprtání na smrtící zkoušku z ekonomických doktrín na naší fakultě. (Koukám, že seriál skončil zrovna před tím, než jsem na tu zkoušku šel já. To je mi náhodička.)

Seriál byl zkompletován do knihy, která vyšla na konci minulého roku. Autorem je Modrý pták — pod touto přezdívkou vystupoval na Neviditelném psu a jakožto zavedená značka je uveden i jako autor knihy.

Kniha nás provede dějinami ekonomického myšlení od Adama Smithe po nedávnou minulost, kterou reprezentují např. škola veřejné volby, Robert Mundell nebo Murray Rothbard. Autor je velký liberál, což se nebojí dávat v každé kapitole důrazně najevo — ne ale hejtrovským způsobem jako to dělá již zmíněný Murray Rothbard ve svojí knize. (more…)

Nová ústava Pavla Kohouta

Pavel Kohout (ten ekonom), kterého si velmi vážím a hrozně rád čtu jeho postřehy, dorazil na sraz libertariánů. Kajícně se přiznal k tomu, že je levičák, ale zodpovědně vám říkám, že to není pravda. Podařilo se mi uzavřít barterový obchod, kdy jsem za jeden svůj výtisk Kompletní slepice získal jeden výtisk jeho nové knihy Úsvit.

Pokud by však Úsvit chtěl číst někdo z vás, tak pravidlo zní jasně: Nejdřív Slepice, potom Kohout!

Takže až dočtete tu Kompletní slepici, nákup knihy Pavla Kohouta vřele doporučuji. Sice má trochu twilightový název, ale nenechte se zmást — o dramatické pasáže v této není nouze, není to žádná slaďárna a syžet je přehledný a netrpí epickou rozkecaností. (more…)

Kdo bohatne v Číně?

Měl jsem to štěstí, že jsem se narodil v jedné z nejbohatších částí světa. V našich končinách se mají i ti nejchudobnější líp než středověcí králové. Bohužel většina světa je stále velmi chudá. Máloco mi proto dělá takovou radost jako to, když vidím, že nějaká část světa bohatne. A pokud mluvíme o té části světa, kde bydlí 1,4 miliardy lidí a za posledních 20 let zbohatla 6,5krát — slovy: šestapůlkrát —, pak je ta radost o to větší.

Tenhle graf mi prostě dělá fakt velkou radost (ta americká linka teda mnohem menší, ale k tomu se třeba vyjádřím jindy):

Někteří škarohlídi mají ale tendenci myslet si, že nerovnost v čínské ekonomice je tak velká, že bohatne pouze horních deset miliónů a spodní miliarda trpí. (more…)

Ekonomie bobra a kozla

Podruhé v životě jsem viděl naživo Tomáše Sedláčka. Zde je pár postřehů. Přísahám, že to všechno se fakt stalo.

(O Tomáši Sedláčkovi už jsem psal zde a zde. Za vymyšlení názvu tohoto článku děkuji Marku Hudíkovi.)

Úvodní slovo měl v debatě Petr Robejšek. Pak se řečnění zhostil Tomáš Sedláček a odpálil to slovy: “Teoretický komunismus vyhrává nad reálným kapitalismem.” Při těchto slovech aula úděsem zmlkla tak, že by v ní člověk slyšel spadnout špendlík (z továrny).

Bylo evidentní, že Tomáš Sedláček je ve formě a že se máme na co těšit. Zaperlil tolik, že jsem si stíhal zapisovat jenom ty největší nesmysly: (more…)

Stručně o hlasité reklamě

Kateřina Klasnová píše na Facebooku: “Senát přijal novelu, u níž jsem spolupředkladatelkou — proti ‘uřvané’ reklamě.”

Zaprvé:

  • je komické, že se Parlament České republiky zabývá tak závažným problémem v době, kdy se rozpadá eurozóna i Evropská unie, státní kasa zeje prázdnotou a korupce je na denním pořádku
  • je groteskní, že tento zákon přichází v době, kdy čím dál více lidí přechází z klasického televizního vysílání na internetové televize
  • je příznačné, že nikoho už ani nenapadne pozastavit se nad tím, zda má parlament právo diktovat soukromým televizním stanicím, jak hlasité mohou být jejich pořady

Zadruhé: Násilné ztlumení reklamy znamená logicky, že reklama je méně účinná. Pokud je reklama méně účinná, budou do ní firmy méně investovat. Pokud budou firmy méně investovat do reklamy, budou mít televizní stanice méně peněz na nákup a výrobu pořadů. Pokud budou mít TV stanice méně peněz, budou nakupovat a vyrábět horší, protože levnější, pořady.

Ovce, které dnes tleskají této regulaci, budou ti, kteří budou nejvíc nadávat, že — jejich jazykem: “V tý telce vysílaj hovno.”

Ano, milé ovce, ale je to vaše vina.

PS: Za jazykovou policii bych chtěl sdělit, že se říká “být (spolu)předkladatelkou novely”, nikoliv “u novely”.

Go to Top