O letištní buzeraci a osahávání Štěpánky Bergerové

Už před časem jsem napsal tenhle článek na blog na iDnesu, ale zapomněl jsem ho publikovat tady.

—

Štěpánka Bergerová napsala článek s provokativním názvem Raději osahaná a naskenovaná, než mrtvá…. Já si zde dovolím vrátit úder. Její pohled je naivní a její logika má vážné trhliny.

Předem bych chtěl zdůraznit, že mi jde o podstatu, nikoliv o osobu Štepánky Bergerové, kterou neznám ani z jejích článků.

Paní Bergerová tvrdí, že se radši nechá osahat a naskenovat, než aby umřela. To je zajímavá rétorická figura. Přiznám se, že kdyby na mě mířil maník s pistolí a namísto “prachy, nebo život”, by říkal “osahání, nebo život”, tak bych — ač nerad — k tomu osahání také svolil.

A to proto, že v tomto případě, je hrozba ztráty života reálná. Kdežto v letadle reálná není.

Je všem snad jasné, že p. t. terorista se pozná podle půllitrové flašky Coca-Coly a deodorantu. To jsou moje problémy s letištními kontrolami. Jak se dá v letadle vyrobit z půl litru Coca-Coly bomba, to netuším. Zřejmě to jde ale pouze vyrobit z Coca-Coly koupené ve městě. Když si totiž Coca-Colu koupíte až po security checku, je vše v pořádku.

Když jsem letěl z Vídně do Pekingu, strávil jsem pět a půl hodiny na letišti v Dubaji, kde jsem si mohl nakoupit cokoliv, co jsem chtěl, a nikdo mě někontroloval. Letištní kontrola proběhla ve Vídni a pak po výstupu z letadla. Dovozuji tedy, že prodejem v letištním terminálu ztrácí Coca-Cola i deodoranty magické schopnosti, které jsou zapotřebí při výrobě výbušnin.

Zbraně jsou špatné, áno? To vám potvrdí pan Klobouk. Proto se nesmí kupovat, proto se nesmí nosit do letadla. Já vám teda nevím, ale mně připadá, že málokdo nasedá do letadla s tím, že odpráskne pilota. A když už tam někdo takový je, myslíte si, že raději zaútočí, když ví, že všichni ostatní jsou neozbrojení, nebo když bude existovat reálná šance, že třeba každý desátý člověk má bambitku? Logika zakazování zbraní je zcela zvrácená. Koneckonců více lidí ročně usmrtí bazén na jejich vlastní zahradě než zbraň v jejich domě. (Freakonomics)

Logika paní Bergerové je vadná. Dalo by se tak pokračovat až do nekonečna. Dávám tomu tak dva roky, než nějaká vládní agentura amerického velkého bratra (zvaného obvykle federálního vláda) prohlásí za nebezpečné třeba mobily nebo hodinky. Takto malý předmět se vejde do konečníku nebo do pochvy. Doufám, že paní Bergerová s radostí podstoupí kontroly i těchto částí svého těla a podpoří to radostným článkem “Raději ojetá než mrtvá”.

V diskusi kdosi namítl, že vlaky přepravují více lidí, a nikdo je neosahává. Na to autorka namítla, že vlak nemůže doletět k Bílému domu. Při vší úctě k americkému prezidentovi — To si máme ze života nechat udělat peklo jenom kvůli tomu, aby jeden paňák mohl v klidu obědvat? Zakážeme lidem chodit po ulici? Raději být doma a v klidu než mrtvá, no ne?

Svoboda přináší riziko. Když mám svobodu přejít ulici, musím unést riziko, že mě přejede auto. Když mám svobodu létat letadlem, musím unést riziko (o několik řádu menší!), že může spadnout. Když si ale do letadla budu smět vzít Coca-Colu a pistoli, budu se cítit mnohem lépe a bezpečněji.