Shit happens je zpět :). A příhodně se právě včera stala jedna věc, která se dá komentovat snad jedině slovy “shit happens”. Mno, nebudem to tady moc rozebírat, protože na srdci nám daleko více leží jiné, globální problémy. Třeba global warming. (Není to sice pravda, ale jako proklamace to zní hezky, ne?)
Kláro, jak to s tebou vypadá
od půl devátý, do osmi ráno.
Co nám brání bejt spolu jenom ty a já.
Nebuď včerejší, no tak, Kláro.
Někdy, skoro pořád, si říkám, že teenageři jsou obrovští komedianti. Bohužel to sami nevidí. A kdybych ukázal na jakýkoliv případ takového chování, byl bych ukamanován, byl bych označen za soušku, teplouše, impotenta, citlivku nebo něco podobnýho. Continue reading “Kláro, jak to s tebou vypadá”
Co odpověď, to perla, posuďte sami:
„Spousta těch, co žijí, zaslouží smrt. A někdo umírá a zasluhuje život,“ řekl moudrý čaroděj v reakci na požadavek na Glumovu smrt a pokračoval: „Můžeš mu ho dát? Potom nevynášej příliš horlivé rozsudky smrti. Ani nejmoudřejší nedohlédnou do všech konců.“ Z mého pohledu je právě toto velký problém mnohých lidí. Nejenže se ani nesnaží dohlédnout do všech konců a se svým názorem jsou velmi rychle hotovi, často dokonce soudí druhé dříve, než je poznají. Proto jsem si vybral postavu Gandalfa z knih Hobit, Společenstvo Prstenu, Dvě věže a Návrat krále. 
Andorra, ein Stück in zwölf Bildern von Max Frisch, ist ein Panoptikum der Vorurteile, welche die Personen in diesem Stück deutlich kundgeben. Antisemitismus, Rassismus und Xenophobie werden hier ganz klar vorgestellt. Das sind eigentlich Probleme, mit denen die Welt auch heutzutage kämpft. Jeder Fremde im Ausland könnte davon was erzählen, glaube ich, meinen Erfahrungen nach. Barblin hat in „Andorra“ das erste und das letzte Wort und sie ist die einzige Person, die Andri mag.