Dominik dorazil do Sofie někdy v půl osmý ráno. Musel jsem vyvinout velkou námahu, abych vylez ven před hostel. Pak ještě snídaně a vyrazili jsme na pivo. Sraz měl bejt ve dvě a do tý doby byla spousta času. Našli jsme nějakej frikulínskej bar, kterej měl dokonce točený pivo. Sice z takový minipípy, ale darovanýmu koni na zuby nekoukej.
Točený pivo za jedno euro, kdo by to nebral. Připadali jsme si jak smetánka. :D Následovala procházka po městě, kterou přerušilo kafe v McDonaldu. Ceny u McDonalda jsou tady o dost nižší než u nás. Tak třeba zmrzlina stojí půl lva, tj. 25 centů. Věci, který my máme v jednotný ceně 20 Kč, maj tady v jednotný ceně jednoho lva, tj. asi 13 Kč. Lidová cena prostě.
Když jsme se nakonec dotrmáceli od hostelu ke katedrále Alexandra Něvskýho, vzpomněl jsem si, že jsem si v hostelu na trámech nechal sušit ručník a běžecký triko a trenky. Tak jsem se proběh do hostelu a zpátky.
Na cestě autobusem nebylo nic zajímavýho. Jeli jsme skoro pořád rovně až do Banska. Cesta trvala nějaký dvě a půl hodiny. Autobusákovi to několikrát za cestu chcíplo. Divný zvyky. Hned první pohled ukázal a další pohledy potvrdily, že Bansko se dost odlišuje od ostatních dějin, který jsme na cestě projeli nebo minuli. Je to lyžařský středisko (prej jezdí hlavně Angličani), takže o pěkně vybavený hotely nebo restaurace tu neni nouze. Jak jsme přijeli, tak jsem se lek, že jsme v úplně jiný zemi.
Dorazili jsme do hotelu sv. Ivana Rilskýho. Přežili jsme první přednášku a vyhladovělí jsme došli na večeři. Hned se ukázalo, že tady asi hlady trpět nebudeme. Obědy i večeře byly obrovský — vždycky dva chody a nakonec ještě dezert.
Pokud si dobře vzpomínám, tak první den už jsme se nehnuli z pokoje a zalomili jsme to poměrně brzo (rozhodně dřív než v dalších dnech).
Ráno se muselo vstávat po sedmý, aby se člověk stih vykoupat, nasnídat a včas se přemístil na první přednášku od 8:30. I na snídani bylo neskutečně hodně žrádla. První den jsem sice okusil i vajíčka se slaninou (Američani to umí líp), ale další dny už jsem si ráno radši dával jenom trochu rajčat, okurek a müsli, protože ty porce k obědu a večeři byly neskutečný.
Přednášky obstarávali během celýho tejdne Francouz Pierre, Američan Greg, Ital Carlo a Bulhaři Krassen a Petar (čte se Petr). Ale protože nechci svoje čtenáře nudit nějakou ekonomií, obsah přednášek asi přeskočim. Mezi přednáškama jsme měli skupinový diskuse a přestávky na kafe a jednu velkou na oběd + válení u bazénu.
Po večeři jsme první den zamířili do krčmy, což je i bulharský slovo pro téže zařízení. Po cestě jsem se seznámil se Stojanem a Antoanetou. Stojan měl bejt původně muj spolubydlící a Dominikovi přidělili Plamena, ale ochotně souhlasili se switchem.
V krčmě opět neměli točený pivo. Tak jsem si chtěl dát piňakoládu, protože to jsem ještě nikdá neměl, a tady měli přímo lidový ceny. Ňáma. Mojito bylo radši škrtnutý rovnou, tak jsem si dal Long Island Ice Tea. A snažil jsem se pochytit co nejvíc věcí o Bulharsku a bulharštině. Tak jsem třeba zjistil, že kuřák je pušak a nebo, že nejdůležitější otázka je “Ty nepiješ-li?”.
Pak koukám do jídeláku a tam je cosi s názvem Sex on the Bar, což už samo o sobě podnítilo mojí zvědavost. Ta se ještě znásobila, když se ukázalo, že toho je 8 panáků za celkem čtyři lvy (50 Kč, nelžu tě). Neodolal jsem a objednal jsem to, to jsem prostě musel vidět. Čišník nejdřív pičoval, že nemá tolik sklenic, ale nakonec těch panáků fakt dones osm, takže jsem s tim podělil celej stůl. Některý panáky blikaly.
Pak jsem si dal koktejl Calvin, kterej sliboval nějaký dobrý ovoce, ale už jsem zapomněl, jaký to mělo bejt. Naučili jsme se další důležitý fráze jako kučko nebo Ty jsi pijan, kurva. Na konci večera přines čišník na účet podniku nějakej drink jménem Aftershock nebo snad Sticky Fingers, kterej se pil s prstama ve sklenici. Tak jsme na stůl naskládali lvy a k tomu dobr bakšiš (nikdy by mě nenapadlo, že to slovo znamená dýško) a někdy v půl třetí jsme dorazili do hotelu.
Cestou mi Stojan vyprávěl, jakej maj v Bulharsku problém s volně pobíhajícíma psama. Je jich fakt hodně, o čemž se může přesvědčit každej návštěvník Sofie, a rádi prej v noci útočej na lidi. Jo a taky maj prej problémy s cikánama, jejichž rodiny maj běžně deset dětí.