Výpisky z četby – Pokrok od Johana Norberga

Přečetl jsem již druhou úžasnou knihu od Johana Norberga. Jeho první knihu “Globalizace” mám velmi vysoko na seznamu knih, které ovlivnily moje myšlení, a je to kniha, kterou rozhodně doporučuji všem k četbě. Nová kniha “Pokrok” (na Amazonu za hubičku) není pro mě ničím překvapivým. Sice jsem neznal přesná čísla, avšak myšlenku knihy – že ve všech měřitelných ukazatelích je svět dnes lepším místem pro život než kdy jindy – my ekonomové dobře známe a není to pro nás nic překvapivého.

Během čtení v Kindlu jsem si udělal několik poznámek. Laskavý čtenář si všimne, že to nejsou ani zdaleka nejdůležitější pasáže knihy, ta nejvíce překvapující a oči otevírající fakta. Jsou to myšlenky, které zaskočily i mě, přestože s obecnou tezí Norbergovy knihy jsem souhlasil a veřejně ji hlásal dávno předtím, než kniha vůbec vyšla.

Pokud chcete znát ta základní fakta, pak musím doporučit web HumanProgress.org, pohrajte si s daty na Gapminderu. Continue reading “Výpisky z četby – Pokrok od Johana Norberga”

Čína mimo Čínu: Taiwan I.

V minulém díle jste se dočetli o mých strastech při příletu na Taiwan. S tímto dílem jsem otálel tak dlouho, protože jsem čekal, zda se mi podaří získat jednu zásadní fotku. Bohužel se aspoň zatím nezadařilo, takže budete mírně ochuzeni. Ale to se nedá nic dělat.

Dojel jsem autobusem z letiště do Taipeie, kde na mě na nádraží (který ve skutečnosti je takový dost komplikovaný bludiště) čekala Marieta a vedla mě do putyky na oběd. Byl to krásnej slunečnej den (v únoru), teplota tak akorát na to, aby holky nosily kraťasy tak krátký, že je vám jedno, jste právě přeletěli půl světa a že se vám chce hrozně spát. Co čert nechtěl, byl to jedinej hezkej den na Taiwanu, další dny se počasí pořád zhoršovalo. 🙁 Continue reading “Čína mimo Čínu: Taiwan I.”

Kdyby tady byla taková panenka, co by #czexit chtěla

Následující text jsem psal pro využití politickou stranou. Kéž by tady byla politická strana, která by stála o odchod Česka z Evropské unie za účelem prosazování liberálnější politiky (to je důležité). Žádná z našich politických stran o tento text nakonec neměla zájem, a tak jsem se ho rozhodl publikovat zde. Třeba jej v budoucnu někdo na něco využije.

Evropská spolupráce, ne politická unie

Chceme Evropu spolupráce, obchodu a přátelství. K tomu však nepotřebujeme Evropskou komisi, Evropský parlament ani Evropský soudní dvůr.

Prosazujeme takový model evropské spolupráce, kde je zachována svoboda pohybu zboží, služeb, lidí a kapitálu. Avšak bez stovek tisíc byrokratů a stovek tisíc stran evropských směrnic, nařízení, rozhodnutí apod. Volný obchod a svobodná spolupráce přinesou Evropě větší prosperitu. Continue reading “Kdyby tady byla taková panenka, co by #czexit chtěla”

K článku Michala Kašpárka o Dni daňové svobody

Michal Kašpárek, můj oblíbený autor z Finmagu, napsal kritiku Dne daňové svobody. A i když mnohé už vysvětlil Dominik Stroukal, rád bych přece jenom ještě něco dodal.

Předně chci říct, že Michal Kašpárek má pravdu, že zveřejňování průměrné výše zdanění je zavádějící. Avšak ne tím způsobem, jaký má asi na mysli. Mediánový zaměstnanec má totiž Den daňové svobody později. Nechci teď trávit několik dní přesným propočtem, ale počítejte se mnou v hrubých obrysech.

Průměrná mzda je 29 320 Kč, z toho mediánová je 80 %, tedy 23 456 Kč. To odpovídá superhrubé mzdě 31 432 korun. Pokud má tento náš mediánový zaměstnanec dvě děti, je jeho čistá mzda 20 954. Stát mu tedy sebere jednu třetinu ještě před tím, než vůbec nějaký peníz uvidí. Už jenom zdaněním práce se tak dostáváme na konec dubna. Continue reading “K článku Michala Kašpárka o Dni daňové svobody”

Voliči KSČM umírají pomaleji, zachránil je kapitalismus

Tahle věc mi vrtala hlavou už spoustu let, ale nikdy jsem se nepodíval na data. Je známým faktem, že kapitalismus prodlužuje délku života. Známým faktem taktéž je, že KSČM volí starší generace, v roce 2013 byl průměrný věk voliče této strany 60 let. Každý známe, někdo z televize a méně šťastní lidé též z rodiny, důchodce, kteří pravidelně volí komunisty. Kdekoho možná napadne: Neměli by tito voliči umřít a KSČM s nimi?


Graf přehledně ukazuje, že čím bohatší země, tím delší život mají její obyvatelé. Země jsou rozděleny barevně po světadílech, velikost jejich kruhu odpovídá počtu jejích obyvatel. Je evidentní, že body na tomto grafu lze proložit přímku signalizující korelaci mezi vyšším příjmem a vyšší střední délkou dožití.

Continue reading “Voliči KSČM umírají pomaleji, zachránil je kapitalismus”

Čína mimo Čínu: Taiwan – příjezd

Po semestru v čínské provincii Shandong a drobném cestování po Číně mezi zářím 2010 a lednem 2011 (vyšlo jako kniha a ebook pod názvem Kompletní slepice) a po dvoutýdenní dovolené v červenci 2014 jsem v únoru 2016 odletěl na krátkou dovolenou do zemí kolem Číny, kam jsem vždycky chtěl, ale do té doby to nevycházelo. Kamarádka Marieta (of Check Czech Fashion fame) byla na výměnnej semestr v Hong Kongu, takže se spojilo příjemné s užitečným.

Na programu cesty tak byl Taiwan, Hong Kong a Singapur s tim, že nejdřív se sejdeme v Taipei, potom se přesuneme do Hong Kongu a završíme Singapurem. Marieta nakonec na Singapur neletěla, takže tam už jsem se spálil sám. Continue reading “Čína mimo Čínu: Taiwan – příjezd”

Čína II: Poslední zastávka Dubaj

Po dlouhém letu Peking-Dubaj, kde jsem seděl vedle smrdutýho Číňana, jsme nad ránem vystoupili na dubajském letišti a snažili se přes pasovou kontrolu dostat do Dubaje, kde nás čekal téměř 24hodinový přestup. Některý pronárody tu ani nemusej ukazovat pas imigračnímu úředníkovi, projdou jenom přes automatický dveře, ale Češi ještě tuhle vymoženost neměli. Takže jsme museli projít týpka v bílym hábitu (prej se to jmenuje thawb a nosej to tam všichni). Naštěstí nedělal drahoty a pustil nás bez prodlení.

Po chvilce zkoumání jsme přišli na to, jak metrem dojet do hotelu, kde strávíme ten jeden den a jendu noc na přestupu. Šárka našla na Bookingu čtyřhvězdičkovej hotel v 90% slevě. Nekupto! Continue reading “Čína II: Poslední zastávka Dubaj”

Varování, že vás neobslouží – projev nechráněný svobodou slova

Na Facebooku vzbudil značnou vlnu nevole níže zobrazený dokument, doprovázený statusy a komentáři o svobodě slova a zakazování názorů.

Stručný výtah: Majitel restaurace napsal na Facebookový profil svojí restaurace: “V naší restauraci pro imigranty nevaříme!! STOPISLAM” [sic] ČOI má za to, že jde o neoprávněnou diksriminaci podle § 6 zákona 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, a majiteli restaurace udělila pokutu 60 000 Kč, ačkoliv podle zákona mohl udělit pokutu až 300 000 Kč. Continue reading “Varování, že vás neobslouží – projev nechráněný svobodou slova”

Na ČRo o svobodě slova – rozvinutí argumentů

Byl jsem hostem na ČRo Plus v debatě o svobodě slova. Mojí oponentkou byla Apolena Rychlíková z A2larmu. Záznam debaty:

Jelikož na debatu bylo málo času, nebyla možnost argumenty rozvinout. Proto píšu tenhle článek, abych se pokusil svoje výroky zasadit do patřičného kontextu. (Můj článek pro Laissez Faire na totožné téma z roku 2015 »)

Řekl jsem: “Proces s Geertem Wildersem je kontraproduktivní. […] Povede to jenom k tomu, že bude populárnější ve volební kampani.” To není nic překvapivého ani rozporuplného. Málo známým faktem ale je, že stíhání za hlásané názory zpopularizovalo nacisty. Jak píše Bohumír Žídek: Continue reading “Na ČRo o svobodě slova – rozvinutí argumentů”

Kandiduji na předsedu Svobodných

Jak možná víte, Petr Mach v prosinci rezignoval na pozici předsedy Strany svobodných občanů. Nyní kandiduje znovu. Ve Svobodných jsem od úplného začátku, tedy osm let. Vývoj do eurovoleb mě naplňoval optimismem a nadějí na to, že v českém parlamentu zasedne taková strana, která se za pravicové myšlenky nebude stydět, ne jako dnešní ODS a TOP 09.

Bohužel v posledních dvou letech Svobodní stagnovali a mám dojem, že rok 2016 znamenal pro Svobodné strmý pád. Nechci bez boje zahazovat osmiletou práci svoji, svých spolustraníků, našich příznivců a voličů, proto jsem se snažil prosadit změny našeho vystupování a stranické reformy, jak mi jenom síly stačily. V něčem jsem uspěl, ale bylo to too little, too late, jak říkáme my němčináři.

Stanovy Svobodných dávají velké pravomoce předsedovi strany. Proto jsem se rozhodl prezentovat svoji vizi na to, jak vést stranu jiným způsobem, když se otevřela tato příležitost. Tuto vizi (ve verzi pro veřejnost) si můžete přečíst zde ». Verzi určenou pro členy, kde není nic tajného, ale jsou tam naopak nudné vnitrostranické věci, si mohou členové a příznivci přečíst na intranetu Svobodných.

Nevidím se jako volební lídr a premiér České republiky – která je na tom mimochodem mnohem lépe, než si často připouštíme – vidím se jako dobrý servisman pro volebního lídra Svobodných a v případné profesionální politice buď jako backbencher nebo jako rušič ministerstev. 😉 Na zaujetí davů a volební lídrovství mají Svobodní kvalifikovanější lidi, já jim chci jenom poskytnout co nejlepší servis.

Hezký nový rok!

PS: Džíny bohužel nemám ani jedny. 🙁