Dnes s Vladimírem Železným

MEP Vladimír Železný v rozhovoru pro MF Dnes. Autor: Jan Malinda

Je to právě pět let, co skončil jako ředitel televize Nova. Stal se europoslancem, ale propadl v parlamentních volbách. A už deset let chodí po soudech.

Vladimír Železný je výborný řečník a těžký soupeř. Když se mu vaše otázka líbí, ochotně vás pochválí, že “jste dobře informován”. Když chce některou ze svých myšlenek zdůraznit, uvede ji poznámkou “jak jistě víte…”. Běda ale, když mu zkusíte oponovat. To pak vytáhne svou hlavní zbraň — uhrančivě začne klást otázky on. Už na samém začátku si vezme slovo a se zdviženým prstem varuje: “A nebudu dávat žádné televizní rady! To je pořád dokola: posuďte tenhle pořad, postavil byste ho proti tomuhle pořadu? Co říkáte dekoraci toho pořadu…? Ne, už žádné rady!” Naopak velmi ochotně vám ukáže fotografie, které pořizuje při návštěvách Izraele. Nafotil jich tisíce, ty nejpovedenější teď vystavuje ve své pražské galerii Zlatá husa u Staroměstského náměstí.

“Dobrou chuť, pokud právě obědváte…” Na tuhle legendární větu, kterou jste vítal diváky u pořadu Volejte řediteli, jste přišel jak?

Je to jako v reklamě. Musíte najít něco, s čím si vás divák okamžitě spojí. Kdykoliv se pak ozve ?Dobrou chuť, pokud právě obědváte?, musí každému okamžitě naskočit vaše tvář.

Jak dlouho jste tu větu vymýšlel?

Pět sekund. Celý život jsem psal slogany, i na zapřenou pod cizími jmény.

Vzpomínáte na poslední vysílání pořadu Volejte řediteli?

Nevzpomínám si. Bylo to běžné vysílání, nevěděl jsem, že budu odvolán. Samo odvolání proběhlo během deseti minut, byl jsem mimo práci. Po telefonu mi bylo řečeno, že mám výpověď.

Co jste v tu chvíli udělal?

Nic. Co jsem měl dělat? Co vy byste dělal?

Nevím. Šel bych na panáka.

Já si to opravdu nepamatuju. Bylo to mé třetí vyhození z televize, předtím to udělal Ronald Lauder (spoluzakladatel TV Nova), předtím komunisté. Až vás vyhodí potřetí za sebou, taky to s vámi nezamává.

Už čtyři roky jste eurospolanec. Kolik dní v měsíci dnes trávíte v Bruselu?

Víc než polovinu.

Líbí s vám tam?

Nelíbí. Nemám to město rád. Je to jedno z nejšpinavějších měst na světě a architektonicky nejspatlanějších v Evropě. V centru je krásné náměstí, ale vedle stojí ohavné stalinistické betonové fasády s malými úzkými okny. Navíc je Brusel arogantní. A neprofesionální. Z kanceláře vidím na stavbu, jak ti lidé pracují. Přesně tak, jak jsme se tomu za komunismu smáli. Opírají se celý den o lopaty, neustále odcházejí na pivo, na jídlo…

Jako že jsou líní?

To jste řekl vy. Určitě bych je neoznačil za pracovité, uvedu příklad z vlastní zkušenosti. V kanceláři nám v tiskárně došel toner. To vyřešíte tak, že odklopíte víko, vezmete jiný toner, zacvaknete a tisknete dál. Voláme na příslušné oddělení, po půl hodině přišel chlápek, my se ho ptáme: ?Máte ten toner?? On na to: ?Nejdřív to musíme prozkoumat.? Vypojil všechny kabely a odešel. Druhý den ráno přišli dva, tu lehounkou tiskárnu, kterou uzvedne naše sekretářka, obřadně vzali a odnesli. Tentýž den odpoledne ho jiní dva obřadně přinesli. Jeden z nich se podíval a vítězně řekl: ?Byl to toner!?

Tak proto jste euroskeptik.

Ne, euroskeptik jsem proto, že proti Evropské unii byly Varšavská smlouva nebo RVHP normální nezpupné, nearogantní instituce.

Mně vstup do Unie nevýhodný nepřipadá. Českým firmám se daří, jezdíme volně přes hranice…

O kolik sekund projíždíte státní hranici rychleji? O devět? Je Norsko v Evropské unii? Ne. A jak vypadá hranice mezi Švédskem a Norskem? Jeďte se tam podívat, tam taky platí Schengenská smlouva. České firmy ekonomický růst čekal tak jako tak. Byl skrytý a schopný rozhýbat se i navzdory politice.

A v čem jsou tedy ty nevýhody?

V deficitu demokracie. Svrhli jsme komunismus a nastolili socialismus. V českém parlamentu mohou poslanci navrhovat zákony, stejně tak i vláda. Evropský parlament je jediný na světě, kde poslanci tuto možnost nemají. Mohou to dělat jen komisaři, nevolení úředníci. My jako poslanci zákony smíme jen odhlasovat. Tak to nechodí ani v monarchii! Tihle úředníci dnes řídí naše životy, aniž jsou komukoliv odpovědní. A tvoří kuriózní zákony.

Které například?

Třeba zákon o regulaci slunečního svitu. Když ho český eurokomisař Vladimír Špidla předkládal, chechtal se celý parlament. Nebo znáte kauzu s veverkami?

Neznám.

Už potřetí nám přistálo na stole nařízení, jak zabránit samičkám hnědých evropských veverek, aby se přednostně pářily se samečky šedých amerických. Rozmnožily se totiž v jižní Anglii a likvidují ty hnědé. To nařízení však musí plnit i země, kde takovou veverku v životě neviděli. Nebo zákaz nočních letů nad Evropou ? ale co v případě polární noci? To půl roku nebudou létat letadla, protože zaměstnanci mají nárok na klidný spánek?

To vypadá, jako kdyby Unie měla jen samé zápory.

Ne ne, určitě ne. O devět sekund teď projíždíme hranici rychleji… Spočítejte si, kolik to za rok dělá jen v mém případě. Významná výhoda.

Myslel jsem spíš nějakou seriózní výhodu.

Seriózní? Jednu jedinou. Když před vstupem do Unie český podnikatel přijel do Argentiny, ptali se ho: ?Odkud že jste, Česko? Tam máte ten Bělehrad? A vy jste ta postkomunistická země, že?? Lidi v Belgii si mysleli, že jsme za komunismu trpěli hladem. Dnes řeknete, že jste z EU, a jste košer. Vstoupili jsme do elitního klubu. Ale ten průkaz má smysl ukazovat jen mimo Unii. Uvnitř se na vás stále dívají zvláštně.

Evropský parlament nesídlí jen v Bruselu, ale i ve Štrasburku. Spočítal byste, kolikrát jste už mezi těmi dvěma městy přejel?

Strašně mockrát. Do Štrasburku teď bude z Prahy létat spoj, každopádně z Bruselu do Štrasburku jezdím autem.

Řídíte si sám?

Já nemám řidičák.

Proč?

Kdysi jsem měl potíže s vnitřním uchem, občas se mi točila hlava a ztrácel jsem orientaci. Sednout v takovém případě za volant by bylo riskantní. Ty potíže pominuly, ale řidičák jsem si už neudělal. Mám řidiče, kterého si platím.

Vraťme se k tomu, jak je to s tím cestováním mezi Bruselem a Štrasburkem?

Ve Štrasburku se zasedá čtrnáctkrát do roka, důvod je velmi kuriózní. Tři týdny jednáte v Bruselu, pak vám před kancelář postaví malou plechovou bedýnku, do které vaše tajemnice očísluje všechny papíry z kanceláře, schránka se zapečetí a 4 700 lidí se s těmito schránkami vydá na jih do Štrasburku na dva a půl dne. Tam stojí stejně velká budova se stejně velkou kanceláří a jednacím sálem, schránka se otevře, tajemnice vám rozloží po stole papíry, odhlasujete, papíry se znovu uloží do beden a zase se všichni vydají na sever.

Zajímavé. A důvod?

Francouzi chtějí na životě poslanců také něco škubnout, proto si vymínili v treaties (základní zákony EU), že hlasování může probíhat výhradně na území Francie. A protože treaties lze měnit jen se souhlasem všech členů Unie a protože Francie s Belgií vždy vetovaly jakýkoliv pokus o změnu, stojí tahle ptákovina kolem 270 milionů eur ročně jen na nákladech na dopravu. Pominu všechny ostatní náklady.

Už se vám podařilo splnit nějaký cíl, se kterým jste do Bruselu šel?

Podařilo. Pyšně říkám, že jich byly desítky. Jsem velmi pilný a podávám hodně pozměňovacích návrhů. Například, že nám Unie nezakázala doslazování vín. U toho jsem podal 106 pozměňovacích návrhů. Byla to ohromná práce a byli jsme velmi úspěšní.

Jste znalec vín a za vinaře lobbujete. Prosadil jste něco, co by nepomohlo jen vinařům?

Proč jen vinařům? Dobrá, tak třeba reforma norem v chemickém průmyslu. Ač máme přísné normy, Unie si vymyslela, že je zruší a že postaví příšerný obrovitý komplex u Helsinek a všechny země a všichni podnikatelé si znovu musí nechat otestovat látky, které už dávno otestovali. Fór je v tom, že jedna analýza stojí přibližně 880 tisíc korun, přitom střední a malí podnikatelé těch látek užívají klidně deset i patnáct. To je roční ztráta kolem 10 až 12 milionů. I když ta norma platí, podali jsme k ní poměrně dost pozměňovacích návrhů.

Co děláte v Bruselu, když přijdete z práce?

Nic. Když přijdu domů, píšu. Nebo dělám fotky.

Máte už mezi europoslanci nějaké známé?

Občas s britskými kolegy zajdeme na pivo. Každý ale sedí v jiném výboru, takže nějaká koordinace nepřipadá v úvahu. Spíš jak se potkáme.

Váš syn Jakub je úspěšný moderátor v České televizi. Vytkl jste mu někdy něco v jeho práci?

Ne. Maximálně jsem ho obezřetně se skřípěním zubů pochválil.

To ho moc nechválíte.

On nechce. Vydupal si to sám, někdy až okázale. Při volbě prezidenta jsem ale sledoval jeho výkon a byl zcela mimořádný, nevychýlil se z vyváženosti ani o setinu milimetru, to muselo být děsivé soustředění. Na mě je ale málo šťavnatej, já tomu říkám makrobiotická žurnalistika.

Zakládají se nové digitální televize. Nechtěl byste znovu usednout do ředitelského křesla?

To už musí dělat mladší generace. A bude to dělat dobře.

Není v tom trochu i obava, že už byste se nemohl chlubit úžasnými koláči sledovanosti jako kdysi?

Samozřejmě to už nejde, mezitím se pohnul trh. Navíc my měli neskutečnou výhodu, jakou neměla žádná startující televize. A to byl Ivo Mathé (tehdejší generální ředitel České televize). To byla taková výhoda! Nevnímal! Hysterický, zahleděný! To nám uvolnilo první dva roky cestu způsobem, jaký jsme nečekali. Dnes už jsou všichni poučeni Železným, který navíc rozprostřel do všech televizí své děti. Často zvrhlé děti.

Co vám ty děti, které jste přivedl na obrazovku, dnes říkají?

Moc se s nimi nevídám.

Nechcete? Nebo nemůžete?

Nemám kdy.

Ani se vám někdy čas od času neozvou?

Moc ne. Navíc jeden čas to pro ně bylo nebezpečné, kvůli Lauderovi. Díky zmanipulované arbitráži se stal majitelem televize Nova, takže mnozí mí bývalí spolupracovníci se na něm náhle stali existenčně závislí.

Kolikrát týdně dnes přepnete na Novu?

Pár minut jednou za čtrnáct dní. Mně opravdu občas stačí letmý pohled na obrazovku, abych si udělal obrázek o charakteru vysílání.

Cítíte při tom nostalgii?

To bezpečně ne. Naopak. Když vidím, že některé principy, které jsem stanovil, stále fungují, je to příjemné.

Třeba?

Chování reportérů v televizních novinách, to byla absolutní novinka, revoluce, trvalo to tři čtvrtě roku, než jsme to do nich vtloukli. Však si vzpomeňte, jak vypadalo veřejnoprávní zpravodajství, než začala vysílat Nova a než ho vzápětí Mathé byl nucen kopírovat.

Když jste zakládal stranu Nezávislí demokraté, chtěl jste se dostat až do vlády. Ale nedopadlo to moc slavně.

Letos v březnu vstoupily mé soudní kauzy do desátého roku vyšetřování a stíhání. Zkuste s tím kandidovat! Jste vyřazen ze hry, vaše podnikání je trvale poškozováno…

Zkusíte to v dalších volbách?

Budu to zkoušet a opět budu poškozen, protože mí nepřátelé ty kauzy udrží do dalších a dalších voleb, až budu tak starý, že už to nepůjde. To je cíl. Mandát europolance mi vyprší za rok. Co bude dál, ještě netuším.

Jak na vás dnes reagují lidé na ulici?

Stačí rok a z paměti většiny jste vymazán. ?Jé, hele, tamhle jde Železný!? ? to už je dávno, dávno pryč. Navíc jsem změnil image. Mladá generace nereaguje vůbec, spíš starší lidé. Na nich občas vidím, že se snaží vzpomenout, kde toho člověka viděli.

Nadávají vám za prohranou arbitráž, kvůli které Česko přišlo o deset miliard?

Ano, ano. To je neustále. Kdekoliv se objevím na nějaké besedě, vzápětí mi přijde e-mail: Jak to, že jste si tam dovolili vystupovat, když jste nás všechny včetně nemluvňat připravil o tolik peněz.

Obyvatelé Bruselu asi o prohrané arbitráži nic nevědí, televizi Nova neznají a vás na ulici nezastavují. Jak tam bydlíte? Máte byt, nebo bydlíte v hotelu?

Mám byt jako většina poslanců. Finančně se to vyplatí.

Manželka tam bydlí s vámi?

Předtím tam bydlela, teď když máme malou dceru, tak ne.

To by mě právě zajímalo, jak to s dcerou zvládáte?

Obtížně, samozřejmě.

Nechci se vás dotknout, ale už je vám třiašedesát.

Vypadám tak snad?

No tak dobře, vypadáte skoro na padesát.

A tak se cítím.

Umíte malou přebalit?

Jo, spolehlivě.

Kdy jste s ní byl naposledy sám? Třeba, že jste šli do zoologické?

Je to roční dítě, já bych ji zoo ještě chviličku ušetřil. Pro malé dítě by to mohl být velký psychologický šok.

Proč myslíte?

Ona zná ty roztomilé krtečky, kočičky a pejsky z knížek Heleny Zmatlíkové a najednou by v zoo viděla obrovskou obludu. Uvědomte si, že medvídek Pú je v knížce veliký čtyři a půl centimetru a je to roztomilé zviřátko. A teď přijdete ke kleci a řeknete: ?Podívej, to je Pú.? A tam stojí šílená třímetrová obluda, grizzly, který na ni vycení zuby. To je pak zlé.

To jste někde četl, nebo je to vaše teorie?

To je moje teorie. I po zkušenostech s mými dvěma syny a také s vnučkou. A myslím, že je správná. S dítětem je nutné pracovat velice pomalu a citlivě a začínat těmi kočičkami a pejsky, pak z toho může být těžké trauma.

O tom budu přemýšlet, jestli také nemám nějaké trauma z dětství kvůli zoo.

Určitě máte, bezpečně, vidím to na vás.

Dále tu máme opět jedno zajímavé video s Nigelem Faragem o evropských komisařích. Povšimněte si, kdo že to sedí za panem Faragem ;)