Kdyby tady byla taková panenka, co by #czexit chtěla

Následující text jsem psal pro využití politickou stranou. Kéž by tady byla politická strana, která by stála o odchod Česka z Evropské unie za účelem prosazování liberálnější politiky (to je důležité). Žádná z našich politických stran o tento text nakonec neměla zájem, a tak jsem se ho rozhodl publikovat zde. Třeba jej v budoucnu někdo na něco využije.

Evropská spolupráce, ne politická unie

Chceme Evropu spolupráce, obchodu a přátelství. K tomu však nepotřebujeme Evropskou komisi, Evropský parlament ani Evropský soudní dvůr.

Prosazujeme takový model evropské spolupráce, kde je zachována svoboda pohybu zboží, služeb, lidí a kapitálu. Avšak bez stovek tisíc byrokratů a stovek tisíc stran evropských směrnic, nařízení, rozhodnutí apod. Volný obchod a svobodná spolupráce přinesou Evropě větší prosperitu. Pokračovat ve čtení „Kdyby tady byla taková panenka, co by #czexit chtěla“

Několik nesouvislých komentářů k brexitu

Na vyhlášení výsledků referenda a následující víkend jsem se vypravil do Londýna. Byl jsem v něm naposledy někdy před 12 lety, takže jsem si říkal, že je načase zase se tam podívat. Byl jsem úplně v klidu, byl jsem si jistý, že jsme prohráli. Jediné, co mě trochu znervózňovalo, byla možnost, že by referendum dopadlo 60:40 nebo nějak podobně pro setrvání v EU. To by byl konec na několik desítek let.

Malinkatý plamínek naděje, že se přece jenom možná všichni pletou, ve mně udržovaly tyto události:

  1. většina sázejících stále sázela na brexit, přestože na vsazené částky výrazně vyhrávalo setrvání (v den referenda dávaly sázkařské trhy 90% pravděpodobnost setrvání)
  2. Cameronův výprask v televizi, kde se mu diváci nepokrytě smáli – a to on jindy býval excelentní v těchto debatách
  3. standing ovations pro Borisův projev v poslední debatě
  4. převaha brexitových tweetů v téže debatě

Nicméně telefonické průzkumy veřejného mínění, status quo bias a #ProjectFear mě utvrzovaly v tom, že tentokrát se ještě vystoupit nepodaří. Přitom kdyby byla na stole nabídka EU / Evropský hospodářský prostor (tzv. norská varianta) / nic, jsem přesvědčen, že EHP by v referendu vyhrálo na celé čáře. Pokračovat ve čtení „Několik nesouvislých komentářů k brexitu“

Retro: Můj pohled na #Brexit v září 2011

Když jsem byl ještě dítě vysokou školou povinné, navštěvoval jsem výborný kurs Davida Lipky zvaný Komparace ekonomických systémů. Hned jako první úkol semestru zadával tradičně během jednoho týdne napsat krátkou esej (ne více než 4000 znaků a originální řešení) na téma „Jak vyřešit sociální problém s jedním miliónem dolarů“.

Zde je moje tehdejší esej:

What to do with a million dollars

A short proposal on how to solve a social problem for 1 million dollars Pokračovat ve čtení „Retro: Můj pohled na #Brexit v září 2011“

Proč Brexit a proč Remainians nemají pravdu

Dostal jsem na Twitteru dotaz, jakou nejlepší argumentaci pro „Remain“, tedy pro setrvání Británie v EU, jsem četl. Dlouze jsem zamyslel. Nějakou nejlepší (nejmíň šílenou) bych asi našel, ale žádnou dobrou argumentaci jsem neviděl. Připadá mi to tak jasná věc, jako kdyby se mě někdo zeptal: „A jaký dobrý argument pro sebevraždu jsi četl?“

Pokusím se zde napsat, o čem by mě museli remaineři přesvědčit, abych jim dal zapravdu.

1. Obchod s EU
Podle eurofilních remainerů znamená odchod Británie z EU, že by mezi EU a Británií vznikla celní bariéra. Těžko předpovídat budoucnost, nicméně:

1.1 Bezcelní obchod s EU mají všechny evropské státy kromě Běloruska, dále státy jako Mexiko, Korea, Izrael nebo dokonce Palestina. Vážně chce někdo tvrdit, že zrovna největší exportní trh, který EU má a který má s EU plně harmonizované právo, by EU motivovala k odvetným clům? Proč by to proboha dělala? Německý automobilový průmysl exportuje do Británie auta za 560 miliard Kč ročně. Pokračovat ve čtení „Proč Brexit a proč Remainians nemají pravdu“

Richard Sulík se mýlí – se Slovenskem budeme obchodovat, i když vystoupí z EU

Jsem velkým fanouškem Richarda Sulíka. Jeden můj kamarád říká, že Richard Sulík je po Václavu Klausovi nejlepší česko-slovenský politik. Těžko se tomu dá oponovat: Sulík je úspěšný předseda svojí strany, letos ji vytáhl až na místo druhé největší strany ve slovenském parlamentu. Sulík je sympatický člověk, jak při novinářských rozhovorech, tak při osobním setkání. Veliký dojem na mě udělal svým principiálním odmítnutím eurovalu tváří v tvář vyhrožování vládních kolegů i celého eurohujeriátu (zájemce také odkazuji na svůj rozhovor s Richardem Sulíkem pro euroSEPTIK.cz).

Líbí se mi, přestože ne se vším souhlasím, s jakým programem šel Sulík a jeho Sloboda a solidarita do slovenských voleb. Toto video je prostě geniální, správa Facebookové stránky samotného Sulíka i SaS je perfektní. Moje kamarádka psala diplomovou práci o negativní dani. Jejím závěrem bylo: „Na základě našeho zjištění přišel s nejpropracovanějším návrhem negativní daně slovenský politik Robert Sulík (Slovensko), a to pro účel programu Odvodový bonus, jenž představuje komplexní reformu sociálního systému. Sulíkův návrh přestavuje výrazný milník v evropské historii [negativní daně z příjmu].“ Pokračovat ve čtení „Richard Sulík se mýlí – se Slovenskem budeme obchodovat, i když vystoupí z EU“

Euroskeptici čelí v europarlamentu 90% přesile

Při posledním plenárním zasedání Evropského parlamentu jsme opět měli možnost otestovat, kolik je v europarlamentu euroskeptiků. Na plénum totiž dorazilo nové nařízení, které Evropská komise vyplodila už v roce 2013.

Je to jeden z těch vzácných případů, kdy má Rada ministrů připomínky k textu, který schválil Evropský parlament, a tak se nová regulace neschválí v prvním čtení. V prvním čtení se schválí 85 % toho, co Komise do Parlamentu a Rady pošle, nejčastěji tak, že v Radě je to považováno za bezrozporné a směrnici nebo nařízení tak schválí jakákoliv (rezortně nepříslušná!) Rada.

Tentokrát ale Rada poslala Parlamentu svoje připomínky. Pokud se stane toto, Parlament ve většině případů pouze přijme text schválený Radou – a to bez hlasování. Říká se tomu „early second reading“ a projde tak dalších 8 % směrnic a nařízení. Pokračovat ve čtení „Euroskeptici čelí v europarlamentu 90% přesile“

F. A. Hayek o evropské integraci

Když jsem se připravoval na svoji přednášku o Evropské unii do Paralelní polis, přečetl jsem si znovu kapitolu Mezinárodní řád a jeho možnosti z legendární knihy Cesta do otroctví od F. A. Hayeka.

Cyklus, v jehož rámci jsem vystupoval, se totiž jmenuje Rakušáci v Paralelní polis. Jelikož téma Evropské unie s rakouskými ekonomy nijak přímo nesouvisí a je možné z rakouských pozic – po mém soudu mylně – evropskou integraci obhajovat, posloužilo mi to jako záminka, abych krátce promluvil o Hayekovi a jeho názoru na EU.

Knihu jsem četl kdysi v prvním nebo druhém ročníku svého studia na VŠE a přestože jsem si nepamatoval Hayekovu pozici úplně přesně, pamatoval jsem si ji lépe než nejznámější český Hayekův karikaturista Tomáš Ježek, který se nechal slyšet:

Pravicovou politiku podle Ježka zrazuje i Strana svobodných občanů a její předseda, europoslanec Petr Mach. „Dal se do protievropských proudů, což je naprostá zrada pravicových myšlenek, protože Evropská unie je společný trh. Proti Evropské unii znamená proti společnému trhu, proti společným penězům,“ poznamenal Ježek. Trh podle něj nemůže fungovat bez vynucování práva a právě EU tuto roli přebírá.

Co ale říká Hayek, jehož názor na vztah práva a ekonomie Ježek údajně plně sdílí? Pokračovat ve čtení „F. A. Hayek o evropské integraci“

Schengen 2016: Nejhorší z obou světů

Schengen byl prodán veřejnosti jako úžasná věc: Nebudete muset na hranicích ukazovat pasy.

Bezpochyby dobrá věc. Urychlilo to průjezd hranicemi, což je třeba pro lidi, kteří přes hranici jezdí denně do práce, významná úspora. Navíc odpadnul opruz s tím, když si někdo doma zapomněl pas (nebo ho chytře ztratil).

Nikdy jsem neviděl, že by policisté zneužívali tuto svoji moc a někoho jenom tak z dlouho chvíle posílali domů, tak jako to s oblibou dělají imigrační úředníci v USA. Nicméně nepochybuji, že i takové případy se vyskytly. I toto se tedy Schengenem odstranilo.

Toto bylo všechno, co nám k tomu řekli. A lid jásal, veselil se a tančil na náměstích. Pokračovat ve čtení „Schengen 2016: Nejhorší z obou světů“

Jak nejlíp pohřbít dobrou myšlenku? Ať ji nařídí EU!

Evropská unie se chystá prosadit kvóty na přerozdělení uprchlíků stůj, co stůj. Což je to nejhorší, čeho se mohli uprchlíci dočkat. Evropská unie tím totiž proti sobě unikátně poštvala libertariány, konzervativce i socialisty.

U socialistů odpor k uprchlíkům nepřekvapuje. Sice jsou to mnohem chudší a potřebnější lidé než voliči socialistů, ale volič socialistů chce „rovnost“ jedině, když to znamená že on sám dostane něco zadarmo díky tomu, že stát někoho jiného okrade.

U konzervativců odpor k uprchlíkům naopak překvapuje. Pomoc bližnímu v nouzi je konzervativní hodnota. Konzervativci neodmítají veškeré státní přerozdělování, ale odmítají pomoci imigrantům jak skrze státní mechanismus, tak skrze volnou (tržní) imigraci. Zřejmě jsou ochotni pomáhat pouze lidem, kteří vypadají jako oni. Pokračovat ve čtení „Jak nejlíp pohřbít dobrou myšlenku? Ať ji nařídí EU!“

Google není pouhý třídič odkazů

Europoslanec Tomáš Zdechovský ve svém článku Opravdu hraje Google fair play? píše: „[Jde] především o ochranu spotřebitelů. […] Pokud např. zadáte do Googlu nějakou adresu, objeví se zde odkazy na Google Maps, což samozřejmě znevýhodňuje ostatní mapové servery.“

Rozumím tomu tak, že:

  1. Google Search má podle Tomáše Zdechovského sloužit pouze k vyhledávání odkazů na jiné stránky
  2. Spotřebitel je na tom hůře, pokud Google Search dělá něco jiného, např. odpovídá rovnou na dotaz, místo toho, aby odkázal na stránku, která na daný dotaz odpovídá

Funkci pouhého vyhledávání odkazů měly vyhledávače někdy v počátcích svojí existence. Dnes jsou to právě spíše odpovídače na dotazy. Jak Google správně poznal, může uživatelům nabízet odpovědi rovnou. Pro uživatele to pak znamená větší pohodlí. Pokračovat ve čtení „Google není pouhý třídič odkazů“