Glen, co má díru v kytaře, a Markéta odněkud z Moravy vyhráli Oscara za nejlepší filmovou píseň. Čeští (aka blbí) novináři se z toho můžou pominout, jak kdyby to bylo Nagano. Mně je teda úplně fuk, jestli je Markéta Češka, Irka, Američanka nebo Côte-d’Ivoiřanka. Ano, fandil jsem jim.

A to z jednoho prostého důvodu. Ta písnička se mi prostě líbí. Tečka. Zrovna tak jsem totiž fandil Glenu Hansardovi, přestože to není Čech. Tohle prosté české hovádko nikdá nepochopí.

Před několika lety se v Lize mistrů potkala Sparta s Manchesterem. Komu myslíte, že jsem fandil? Samozřejmě že Manchesteru. Zavrhnout svůj tým jenom proto, že proti němu nastoupila partička namachrovaných amatérů z Čech? To jde?

Ta písnička se mi líbí jednak díky textu, jednak díky zpěvu a jednak díky tomu, jak je čistá (neelektrizovaná). Stejně se mi asi ale víc líbí Lies.

A teď si pustíme videa z Oscarů.

Projevy (mírně kráceno — protože jsem víc nerozuměl :mrgreen: )

Glen: Díky! Jo. To, co tu děláme, je úžasný. Ten film jsme udělali před dvouma rokama na dvou kamerách do ruky, trvalo nám to tři tejdny a nikdy jsme si nemysleli, že se dostaneme do haly jako je tahle. Díky, že ten film berete vážně. Hodně to pro nás znamená. Dělejte umění, dělejte umění!

Markéta: Ahoj. Ahoj všichni. Chci vám tolik poděkovat. Je to pro nás tak velká čest. To, že tady dneska stojíme jako nezávislí muzikanti, je důkaz, že nezáleží na tom, jak vzdálené jsou vaše sny, je to možné. Ta písnička je napsaná z pohledu naděje a naděje nás nakonec všechny spojuje, jedno jak rozdílní jsme. Moc děkuju vám, co jste nám pomohli na naší cestě. Děkuju.

Moderátor: Ty tam vzadu úplně šílí. Je to tak srandovní. Glen Hansard řekl: “Nech je políbit.” A ona řekla: “Ale vždyť jsou oba kluci.” A on na to: “Jenže tohle je Hollywood.”