Prezident Klaus vrátil Poslanecké sněmovně k projednání zákon, kterým se mění zákon č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, přijatý dne 25. října 2012. A strhla se neskutečná hysterie.

Chci se k tomu vyjádřit, protože podle mě je ta hysterie úplně mimo (jako obvykle), ale tentokrát se jí účastní i lidi, od kterých bych to jinak nečekal.

Klausova odůvodnění má dvě roviny — jedna popisuje, jak vypadá platné právo v historickém i geografickém kontextu, a druhá popisuje, že poslanci jako obvykle schválili něco, aniž se zamysleli nad důsledky. Uvedu dva příklady, ostatní odstavce podle mě pouze posilují uvedenou argumentaci:

Zákon ruší institut vyvlastnění. Nastoluje se tím — na rozdíl od současného znění horního zákona — velmi riskantní a problematický konflikt vlastníků pozemků a vlastníka toho nerostného bohatství, kterým je stát.
1. Klaus zde neříká, jak by to mělo být, ale jak to je. I kdyby si nakrásně myslel, že vlastníkem nerostného bohatství má být stát, zde nic takového neříká. Ze slov vlastníkem je stát se nic jiného vyčíst nedá. Pokud Klaus někdy někde tvrdil, že vlastníkem má být stát, pak je třeba odkazovat na tento pramen a případně se hystericky dojímat nad ním.

Dá se očekávat, že pozemky, pod nimiž se nacházejí tato státu vyhrazená ložiska a jež nebude v mimořádných případech možné vyvlastnit, budou vykupovány ze spekulativních důvodů s perspektivou vymáhání vysokých náhrad od státu. Na změnu horního zákona mají zájem především tito potenciální spekulanti.
2. Klaus potom uvádí další argumenty de lege lata a říká, že faktickými vlastníky se stanou ti, kteří momentálně vlastní pozemky, protože pokud je nebude možno vyvlastnit, budou si účtovat maximální ceny. Nerostné suroviny tak budou de facto privatizovány vlastníkům, kteří si pozemky nakoupili s vědomím, že jim mohou být vyvlastněny a k nerostnému bohatství tak přijdou jako slepí k houslím.

3. Z mého pohledu je víceméně jasné, že by nerostné zdroje měly být privatizovány, ale když jsem přemýšlel nad tím, jakým způsobem by se to mělo provést, nic jednoduchého mě nenapadlo. Privatizace současným vlastníkům pozemků nad nimi je pro mě zcela nepřijatelná, protože pro takovou privatizaci nevidim žádný důvod. To by se všechny nerostné suroviny mohly privatizovat třeba do mých rukou. Připadalo by mi to stejně opodstatněné.

4. Účelem daného zákona navíc zcela jistě nebylo takto tajně zprivatizovat nerostné suroviny. Pokud by to bylo účelem nějakého zákona, musí o něm proběhnout seriózní debata s vědomím toho, co to znamená.

Václav Klaus si možná myslí, že nerostné suroviny má stát vlastnit, ale já to v odůvodnění jeho veta absolutně nevidím. Pokud takový názor zastává, pak je to hodno kritiky (stejně jako to, že se nepostavil — pokud je mi známo — na obranu malých akcionářů).

A i kdyby si tedy skutečně myslel, že nerostné suroviny má vlastnit stát, nedělá to z něj socialistu ani prodejnou děvku (obě reakce jsem zaznamenal). Existují i libertariáni s takovým stanoviskem.

(Nechci z toho dělat filozofický článek, ale na první pohled se mi zdá, že přivlastňování nerostných surovin homesteadingem pozemku nad nimi má celou řadu problematických míst. Ale to nechme na jindy.)

Pokud v té argumentaci někdo vidí něco jiného, vyzývám ho, ať to vyargumentuje.