Nadpoloviční většina není totéž jako vláda práva

Svůj poslední článek jsem psal o půlnoci (a ráno jsem tam našel tolik překlepů, až jsem se zastyděl…), takže jsem už neměl příliš chuti do argumentace. Proto jsem také zcela vědomě napsal, že jde o několik poznámek, které jsem prostě vyřkl, a nijak jsem dále neargumentoval.

Protože čtenáři (aspoň ti z iDnesu) měli problém se stěžejní větou mého článku, rozhodl jsem se ji trochu více rozebrat. Nadpoloviční, prý demokratická, většina není totéž jako vláda práva! (Jsem si vědom, že nadpoloviční většině se říká absolutní, ale nejsem si jist, zda si to vědí i moji čtenáři, takže raději budu pro jasnost a srozumitelnost používati výrazu nadpoloviční.)

Média, školy, politici, intelektuálové — ti všichni mají pořád plnou hubu demokracie. Což o to, demokracie je možná dobrá věc. Ale to platí tehdy a jen tehdy, pokud je demokracie podřízena vládě práva (rule of law).

Otcové zakladatelé Spojených států amerických si dávali velký pozor, aby nikdy o vznikajícím státu nemluvili jako o demokracii. Vždy důsledně hovořili o republice. Dokonce v Ústavě Spojených států nenajdete jednou jedinkrát slovo demokracie ani jeho odvozeniny!

Rozdíl mezi demokracií a republikou je totiž zásadní. Zatímco demokracie je zvůle momentální nadpoloviční většiny, republika dbá ochrany práv svých obyvatel.

Zatímco v demokracii je možné odhlasovat, že někdo půjde do vězení, v republice to možné není. Zatímco v demokracii je možné hlasováním kohokoliv zbaivt jeho práv, v republice je to nepřípustné. Zatímco v demokracii je možné přenést rozhodování na 27 nevolených komunistů a jeden hadr na podlahu v Bruseli, něco takového je v republice zcela nemyslitelné.

V republice zve hospodský do svého podniku hosty a uzavírá s nimi smlouvu (mlčky nebo ústně), že je obslouží a že jako plnění za to chce zaplatit podle jídelního lístku. V republice je na domluvě (říká se tomu smluvní volnost) mezi hosty a hospodským, jaká pravidla v podniku fungují.

V republice sice existuje tzv. dolarové hlasování, při kterém zákazníci svými peněženkami dávají firmám jasně najevo, co se jim líbí a nelíbí, ale nikoho by nenapadlo nařizovat někomu, co má dělat se svým vlastnickým právem.

V demokracii si naopak myslí banda vohnoutů, kterou nakrmili levičáci z médií a škol, že má neustále na něco právo. Má právo, a ostatní jim dle jejich mínění vyhovět, i kdyby měl zhynout svět. Jsou to zbabělí sobci, kteří si sami neumí vyjednat podmínky s hospodským, které by chtěli, a tak mu přes volební urnu vzkážou něco velmi zajímavého.

Tím, že mu nařídí, aby jeho podnik byl přísně nekuřácký, vzkazují jemu a jeho hostům: Nezajímá nás, co máte rádi. A jestli svůj podnik neuživíte podle našich pravidel, klidně zkrachujte. Ti samí pak volí strany jako TOP 09, ODS nebo VV a nadávají na nemakačenka, která sami připravili o práci. A ještě se považují za pravičáky. V republice nemožné, v demokracii běžná věc.

Protože republika si zřídila demokracii pro rozhodnutí některých sporů, byla si také vědoma toho, že by se to mohlo zvrtnout. Proto si republiky pořizují ústavy. Co už ale otce zakladatele bohužel nenapadlo, bylo to, že přijdou Rychetští, kteří prohlásí, že veverka je pojem z 19. století, a dneska by se do ústavy spíš hodil pes, a proto pod pojmem veverka rozumí se napříště pojem pes.

A tak soudci přepisují ústavy do bezcenného cáru papíru, se kterým si demokratická napdoloviční většina vytře zadek, až příště zrovna vám zakáže něco, co patří k vašemu životu.

2 thoughts on “Nadpoloviční většina není totéž jako vláda práva”

  1. … v demokracii je možné odhlasovat, že se udělaj volby v jiném termínu, než stanovila ústava 😈

  2. Štěstí je, že ústava termín voleb nestanoví, předpokládá zkrácení (i prodloužení) volebního období a že obojí musí odhlasovat ústavodárce (nikoliv nadpoloviční většina).

    Dost misernej provokatérskej pokus.

Comments are closed.