Po dlouhé době mě učitel přivedl do němého úžasu.

Kroutit hlavou nad něčím, co učitelé vymyslí, to je poměrně běžný stav. Ale někdy vymyslí takovou perlu, že člověk nenachází slov. Slyšte dnešní příběh.

Holka, co je v prváku doktorskýho studia, takže jí je odhadem 24 let. Neumí učit, to ale neumí hodně učitelů (skoro bych řekl, že většina, ale nechci vířit vášně hned v úvodu :) ). Látku jsme nestihli probrat ještě ani na jednom cvičení.

Prý že dá na studijní server materiály, abysme se to mohli doučit. Říkal jsem si fajn — přečtu si to. Když jsem to ale otevřel, musel jsem si říct, že se snad posrala v kině. Jedno cvičení zabíralo 10-20 áčtyřek. Žádných normostran ani odrážkového seznamu, úplně normálních 20 stránek textu ve Wordu. To se mi tedy na béčkový předmět na průběžný test opravdu číst nechtělo.

Na test jsem se učil, možná přiměřeně, možná málo, ale rozhodně ne nijak moc. To uznávám. Kdybych si myslel, že jsem látku neuměl, tak bych nepyskoval. Jenže toho názoru nejsem.

Hlavní složkou testu byly otázky, kde jsme se měli rozepsat o problému. Tyhle otázky jsem vždycky nenáviděl. Učitelé na ně mají úchylku, protože si myslí, že to jinak nejde. Těžko říct, kde na to přišli.

Každopádně jsem se nijak moc nevykecával. Jenže ouha, to byla krutá chyba. Slečna inženýrka totiž vymyslela, že testy srovná a maximum 20 bodů dostane pouze ten nejlepší. A nejlepší byla dívka, která tam asi opsala celé skriptum. Tím pádem jsem já dostal namísto 10 bodů z této pasáže pouhé dva.

Co je to za dementní systém? Copak jsme na olympiádě? To bysme to teda mohli zavést všude. Na němčině dostane 4 každý, kdo není Němec, protože Němec bude mít ze všech nejlepší esej. Na matematice dostane 1 jenom génius, který umí všechno vypočítat z hlavy. Na ekonomii dostane 1 jenom ten, kdo o inflaci dokáže napsat dizertační práci. To jsem nejed. (O tom, že o systému hodnocení jsme nebyli zpraveni ani před přípravou na test, ani před testem, raději nemluvě.)

Co je ještě horší, některé své chyby nepovažuji za chyby. Na formulaci “Velkou depresi řešila vláda v duchu keynesiánství — vládními výdaji” trvám i přesto, že mi to podtrhla a napsala k tomu “cože?”. Stejně tak trvám — aspoň do doby, než mě někdo usvědčí z omylu — na tom, že hyperinflaci v Německu, stejně jako všude jinde, způsobil tisk peněz (myšleno samozřejmě nadměrný). A jestli za hospodářský rozmach v 19. století může dekolonizace, tak mě zajímá jaká a jak.

No nic. Aspoň že zkouška bude zaškrtávací. :???: