Běžcovy nesnáze (odporně sexistický článek)

BěžecBěžec utáhne tkaničku na pravé botě a vyráží. “Hromský svět!” zakleje, když se za ním zabouchly dveře. Jako vždy zapomněl na odpadky. Nezbylo mu, než dveře otevřít, vzít odpadkový koš, dveře zavřít a doufat, že je to všechno. Před domem svými chlívy obšťastnil popelnici a dal se na cestu.

Pár set metrů, do první zatáčky, se běží po chodníku, takže si člověk musí dávat setsakramentskýho Johanna Sebastiana, aby nezašlápl všecky tyhle srnčí pinči, pražský krysaříci, čivavy, perský kocouři a další miláčci, co se mrouskají na ulici.

Ale ani pak není o zábavu nouze, přátelé. Pak přijde sešup k potoku. Pokud si dá náš běžec pozor, aby snad náhodou nezakopl a neskutálel se, seběhne zdárně až do údolí.

Velmi ale záleží na tom, zda je hezky, nebo ošklivo. Když je počasí, že by ani psa nevyhnal, psi tam skutečně nebudou (ani ti na začátku). Nebude tam nikdo, protože co nevydrží pes, nevydrží ani člověk. Jenom pár velmi úchylných běžců a cyklistů.

Pokud je hezky, budeme mít spoustu problémů vyhnout se mladým holkám na kolečkových bruslích a mladým maminkám na témže stroji ďáblově. Rozdíl je zpravidla v tom, že maminky s sebou mají kočárek a v něm sviště (svého).

Což o to, člověk by se na pěknou dívku i usmál a rád by pozdravil, ale namísto milého ahoj vyjde z běžcových úst většinou pouze skřek, za který by se nemusel stydět ani orangutan. O úsměvu nemůže být ani řeči nejenom proto, že ho píchá bok, koleno mu vrže jak hradní brána a v botě má kámen, ale zejména proto, že všechny neřády, co si po cestě chce odplivnout, skončí přilepeny… vy víte kde. (Ano, tam zejména!)

Jenže neštěstí nechodí nikdy samo (aspoň tak to teda říkali lidi, co nikdy neběželi ani na tramvaj). Běžec totiž ve společnosti těchto krásných brunetek a těch, co mají tu druhou barvu, tak nějak sám od sebe protáhne krok, narovná záda a vypne hruď. V tu chvíli si připadá jak Míla Zátopek. Avšak za rohem těžce dýše a umírá znavením. Inu, čepýřit se před samičkami není pro běžecká ořezávátka, milé děti.

Po zbytek běhu raději předpokládejme hladký průběh. Jeden by to totiž nemusel přežít — přeci jen už těch nehod dnes bylo skoro až mnógo.

Nakonec celý zmožený přiběhne běžec domů, lehne si na gauč, do ruky vezme Iontův nápoj a uřízne se (to jako že si krkne). A představuje si mladý holky. Na bruslích. Nahý…


Tento článek byl původně napsán pro běhej.com, proto v něm není ani Zdenis, ani bezzákluzový dělo. Přesto má článek údajně vulgární vyznění, které nejsem s to najít. Nezbylo mi než vydat článek zde. Pokud vám článek také přijde vulgární, pak jste na tomto blogu asi poprvé. A zřejmě taky naposledy.

5 thoughts on “Běžcovy nesnáze (odporně sexistický článek)”

  1. Právě že ne Johana Sebastiana, nýbrž Alexandra. Úsloví “dávat si Bacha” je vzpomínka na Bachův absolutismus v 19. století.

  2. Aha, to jsem ještě nikdy neslyšel, že je to spjato s Alexandrem Bachem. Zní to ale logicky, takže to bude nejspíš pravda. Díky za informaci.

    Každopádně “dávat si Johanna Sebastiana” jsem nevymyslel, nýbrž převzal (akorát už nevím odkud).

Comments are closed.