Bylo to uprostřed jedné z našich nekonečných hádek, kdy se pořád dokola řeší to samé, už tisíckrát (ne)vyřešené. Čím dál víc mě tím vytáčela, a bylo mi jasný, že musí přijít nějakej zlom. Navíc i kamarádi mě pořád tlačili do toho, abych konečně udělal nějaký rozhodnutí.
Což jsem jí taky řek. Evidentně si to taky myslela a zeptala se, jestli se už teda nebudem nikdy vídat…
V tu chvíli to přišlo jako blesk z čistýho nebe pro ní i pro mě. Prostě jsem řek: “Ne, nemyslel jsem rozchod, myslel jsem svatbu. Vezmeš si mě?”
A ona odpověděla jedním výstižným slovem: “Apríl.”
—
Doufám, že jste si nemysleli, že to je pravda. :) A přiznávám, děj jsem okopíroval z Gilmorek, konkrétně ze scény Lorelai vs. Max Medina…
Přiznám se, že chvíli mi to něco připomínalo… a nebyly to Gilmorky.
Pochopil bych, kdybys “Apríl” řekl ty…
A kohos chtěl žádat o ruku? :)
Jo a jinak taky teda moc nechápu, jakto, že nakonec řekla “Apríl” ta holka, vždyť to nedává smysl, jsi to měl snad říct ty, ne?
Ježiš, vy jste zase chytrý…
Kdyby to byla příhoda a já chtěl napálit jí, tak bych to zcela jistě musel říct já.
Ale protože tohle neni příhoda, ale nachytávka na čtenáře, je úplně logický, že to řekla ona. To aby čtenářovi nade vší pochybnost došlo, že se nechal napálit oběma aktéry článku najednou.
BTW, kdybych ve svym životě zažíval scénky z Gilmorek, jednoznačně bych chtěl bejt Kirk. :mrgreen: Nebo přinejhoršim Paul Anka :)
Nedala :smile: Sekeru jste měl?
Cože?
Sekeru? Snad filánž. :roll: