Ráno jsem se musel donutit vstát zavčasu, protože jsem byl domluvenej s Číňankama, že s nima pujdu v 10 ráno na snídani. To by nebylo tak hrozný, pokud bych se nemusel odhlásit z hostelu, takže jsem si musel zabalit. A dost potichu, protože všichni ještě spali. No ještě aby ne, když ještě v jednu ráno v tom pokoji nikdo nebyl. 🙂

Na snídani jsme šli do stejný restaurace, kam mě zavlíknul ten Holanďan. Nakonec se ukázalo, že se nejmenuje ani Walt ani Walter, nýbrž Wouter. No, ale to je jedno. K snídani jsme měli dostr divný věci nevalný chuti. Taky jsem vyzkoušel durian, o kterym kdysi referoval Vujo na svym singapurskym blogu. Uvařenej (?) durian nesmrděl, ale imho to teda neni žádná pochoutka.

Jako poslední jídlo jsme si dali nějaký jídlo zabalený v děsně lepkavý rejži a to všechno ještě zabalený do takovýho velký listu. Ten list se teda nejed, ale ten zbytek chutnal spíš jak lepidlo a ani jsem to nedojed. Chvilku jsme se procházeli uličkama Guangzhou, a pak nastal čas návratu na hostel. Kantoňačka navíc musela jet do školy na nějakou konzultaci ohledně nějaký školní práce, studuje prej japonštinu. Nagano se prej čte nakano, co bys tomu řek?

Těšil jsem se na špagety v hostelu, jenže přišla zrada! Kuchař onemocněl, a tak nedávali žádný jídlo. Zase jsem musel vyzkoušet nějakou pouliční reštiku. Bylo to kupodivu docela dobrý a celkem jsem se z toho i najed. A pak už jsem musel frčet na letisko.

Tam jsem se chtěl najíst, ale nějak jsem to nestih. Akorát jsem našel takovej minimekáč, ve kterym měli jenom jeden druh nějakýho kuřecího burgera, tak jsem si musel dát ten a McFlurryho. V letadle jsem seděl v první řadě a hned za mnou nějaká maminka s miminem — a celou dobu chrastila chrastítkem. Myslel jsem, že mě trefí.

Po startu začalo letadlo dělat divný zvuky a několikrát jsme zakroužili nad Guangzhou — asi abysme si vychutnali krásy města v noci. Sice hlásili, že máme nějaký difficulties, ale kvůlivá tomu chrastění jsem nic víc nerozuměl. Zkrátka nám chyběla filánž.

Nakonec jsme kroužit přestali a do Haikou přiletěli na čas. Tam mě vyzved týpek z hostelu za cenu 45 yuanů. Když jsme už byli minimálně v půlce cesty, vraceli jsme se na letiště pro další cestovatelku, nějakou 19letou Číňanku. Nakonec se dobrá věc podařila a dorazili jsme na hostel.

Obrali mě o všechen zbejvající cash, na chvíli jsem se přihlásil na wifinu a usnul jsem spánkem spravedlivých. Jo a je tu fakt ještě teplejc než v Guangzhou. Jsem na 20 stupních severní šířky.